„Zatím jen penetrujeme trh. Už příští měsíc…“ odpovídal náš poslední obchodní ředitel na otázku, kdy už konečně dokáže prodávat ze ziskem. Se stejnou odpovědí vydržel ještě dalších čtrnáct měsíců. Pak jsme ho propustili. Stálo nás to nějakých padesát milionů.

 

Doporučení: rozlišujte mezi hodnotou a účetní hodnotou. Cena akcií firmy, která právě ohlásila získání významného zákazníka, na burze vzroste, navzdory tomu, že z účetních knih bylo nutné odepsat pár pro ten účel obětovaných majetkových položek z vlastní produkce (první dodávka byla zdarma). Uspokojivé vysvětlení zní: akcionáři vnímají hodnotu jako bohatství, ne jako hodnotu účetní. V předešlém špatném příkladu tak nebyla problémem účetní ztráta hodnoty za aktuální měsíc a možná ani za několik měsíců následujících. Skutečný problém byl v tom, že neexistuje efektivní kontrola, zdali se slibovaný, účetně neměřitelný efekt protiplnění skutečně dostavuje.

 

A to je klíčové: Fakt, že rozdíl mezi hodnotou firmy zjištěnou z účetních zápisů o majetku a hodnotou vypočítanou z ceny jejích akcií může být deseti- i více násobný, by nás neměl vést ke zpochybnění užitečnosti účetní evidence. Ta totiž představuje stále ještě velmi dobře fungující nástroj měření - pro určitou oblast bohatství. Zároveň nelze ignorovat, že jiná, často i větší část bohatství, které spravujeme, žije svým paralelním životem. A v něm jsou poměrně málo průkazným způsobem zachyceny hodnotové argumenty, které dávají konečný smysl účetně nevysvětlitelným „rozumným krokům“ (referenční dodávka zdarma) stejně jako mohou zpochybnit věci, kterým z účetního pohledu nelze nic vytknout (ušetřit na kvalitě materiálu, máme-li jistotu, že to zákazník v záruční době nezjistí). V matematice existují komplexní čísla. Mají část reálnou a část imaginární: (2 + 3i)  - vzpomínáte? Imaginární část komplexního čísla se nedá přičíst nebo odečíst k reálné, ale nedá se ani opominout. Obávám se, že s měřením hodnoty a hodnotových dopadů je to podobné.

 

Ani zdravý rozum nelze ignorovat a absolutní pravda reálné části - účetních knih - proto nemůže být dobrým vodítkem. Bohužel, nad tím druhým je naše kontrola slabá. Účetnické „Má dáti – dal“ prostě chybí. A to by nás jako manažery mělo zneklidňovat především.