Znáte nějakou jinou profesi, kde vám ani nejvyšší možný kariérní postup neumožní rozhodovat o věcech, které se kolem vás dějí? Profesi, jejímž častým údělem je přihlížet chybným krokům a následným ztrátám v tiché naději, že tohle už snad někoho přiměje zamyslet se nad tím, co tak dlouho nahlas říkáte? Profesi, jejíž výstupy jsou vyžadovány s neochvějnou pravidelností, když se nic neděje, aby mohly být zcela opomenuty, jakmile jde do tuhého?

Takový finanční ředitel, vybaven služebním vozem vyšší střední třídy a reprefondem, z něhož by mohla vyžít čtyřčlenná rodina, chlapík nikoli všemi oblíbený, ale docela určitě respektovaný, skrytý často ve svém osobním cloudu a docela izolovaný od problémů všedního dne – ten má panečku život, ten si to uměl zařídit, řekla by nejspíš moje babička. Potřásá si rukou s auditory a bankéři, skutečný kapitán na můstku lodi, v jejímž podpalubí umounění controlleři vlastním tělem ucpávají díry, o nichž se v lepším případě nikdo nedozví. A proč vlastně?

Potkávám je často a často jsem s nimi také pracoval. Proč být právě controllerem? Tuhle otázku nikdy nepřestanu klást, protože zcela jistě nemá jedinou univerzální odpověď.

Osobní pohnutky controllerů mohou být různé: někdo se těšil, že bude ostatní kontrolovat, někdo jen tak vplul do profese s pěkně znějícím názvem a někdo byl přesunut z jiného místa. Každý z těch tří si mohl postupně zvyknout na docela tichou kancelář, pohodlnou židli a … seznam reportů, které má připravit na konci měsíce. Někdo přijmul nutné zlo jako povinnou etapu na cestě mířící k postu manažera. Jedni ani druzí nejsou controlleři v pravém slova smyslu – controlling pro ně není posláním. Na tom není nic špatného, právě naopak: svět, zejména ten korporátní, se bez nich neobejde. Skutečného controllera však odlišíte na první pohled: možná to dělá bojovný výraz v očích, možná za to může nějaká podivná roztěkanost. Pravý controller se podobá horolezci. Dopředu volí cestu s vyšším stupněm obtížnosti a zvlášť nebezpečné překážky v něm probouzí určitý druh vzrušení. Žádná cvičná stěna, hrozba pádu činí pracovní úkoly v jejich očích atraktivními. Výsady a odznaky moci? Zbytečná přítěž, lehký alpský styl, rychle na vrchol, pokud možno bez přídavného kyslíku. Vyřešený problém je zdolaná hora, vlastně začátek příští cesty.

A co je odměnou?

Jeden z mých bývalých kolegů to vystihl docela přesně: po několika dnech tvrdé práce jsem se ho zeptal, jestli si při své snaze nepřipadá málo doceněný. „Víš, někdy to vidím přesně naopak, spíš že bych já měl firmě platit: když chce sochař vytvořit nějaké dílo, musí nejprve sehnat hlínu nebo kámen nebo bronz a určitě to nemá zadarmo. A já tady mám celou firmu k dispozici – aniž bych ji musel koupit nebo vybudovat…“

Pravý controller je horolezec, ale zároveň také tvůrce – tvůrce racionálního systému, ve kterém se podobně jako v umění zrcadlí moudrost poznání. Dobře poskládaná kalkulace může být pro někoho úchvatná stejně jako Mona Lisa nebo devátá symfonie. Hledáte do své společnosti controllera? Hledejte právě takového. Naštěstí jich tu není málo.