Sláva odhadům!
Tomáš Nekvapil, 13.4.2014Škody způsobené letošní mírnou zimou majitelům vleků a horkých restaurací se odhadují na jednu miliardu korun. Marketingová hodnota sympatické zlaté olympioničky s nakresleným knírkem se odhaduje na třicet mega.
Úspěch paparazziů v případě prince Harryho, zachyceného in flagranti v Las Vegas, způsobil pozitivní reklamní dopad místním hoteliérům, odhadovaný na dvacet milionů dolarů…
Ve světě controllingu je ale odhad – upřesněme, že odhad kvalifikovaný – považován stále za něco nedůstojného, nepatřičného. Požadují se přesná čísla, a to i za cenu zpožděné dodávky. Význam alespoň nějaké, byť odhadnuté částky, pro hodnotu informace je přitom nesporný. A právě controlleři – kdo jiný – mají skutečné možnosti i schopnosti odhadovat kvalifikovaně. Tak v čem je problém?
Troufám si říci, že na vině je rodná, i když odrodilá sestra controllingu – finanční účetnictví. Finanční účetnictví má mnoho fyzicky podobných znaků s controllingem – ale naprosto odlišné poslání. Ani finanční účetnictví se odhadům nevyvaruje – může snad být ještě lepší příklad významnosti na straně druhé a reálné nepodloženosti na straně druhé, než jsou odpisy majetku? V účetních výkazech se velmi nepřesné odhady odpisů sčítají s haléřově přesnými položkami ostatních nákladů a trvá se na jejich obdobně precizním zachycení. Důvod je totiž kontrolní: kdyby účetní knihy neseděly na halíř, kdo by jim potom věřil?
Controllingové informace však slouží interním účelům – prokazovat jejich spolehlivost navenek přes přesné součty je přinejmenším zbytečné. Navíc, i samotné účetnictví, má-li vyhovět požadavkům na rychlé informace, umožní existenci kvalifikovaných odhadů ve formě dohadných položek. Je tedy na čase odkázat starší sestru do příslušných mezí – controlleři, pojďme kvalifikovaně odhadovat!
Samozřejmě, samo to nepůjde. Je třeba přesvědčit manažery, že rychlá, byť ne zcela přesná informace je pro mnoho rozhodnutí lepší, než informace žádná, respektive zpožděná. Odhadem si controller život nezjednodušuje, spíše naopak: pouští se na tenký led, ztrácí oporu ve všeobecně uznaných vzorcích a předpisech účtování. Ochotu controllerů k odhadování by tedy manažeři měli spíše uvítat. A do třetice: to, že je něco spočítáno, žádnou záruku správnosti vlastně nedává… Cožpak příkladů špatných výpočtů (provedených často automaticky, bez jakéhokoli zamyšlení nad správností nebo nesprávností očekávané hodnoty) máme kolem sebe málo?