Pro druhé je především důležité, aby byly uhrazeny pohledávky, které za firmou mají, nebo jim vbrzku vzniknou – jde o věřitele. Zájmy obou těchto skupin jsou v krátkodobém výhledu protichůdné. Věřiteli je vcelku lhostejné, jak moc roste firmě ziskovost, protože růst dosažený na úkor disponibilních peněžních prostředků je pro něj špatnou zprávou – třeba když získáte spoustu budoucích zákazníků koupí nejdražší reklamní plochy ve městě.

„Kdybych měl poslední dolar, dal bych jej do reklamy“, řekl kdysi Henry Ford. Samozřejmě hovořil jako účastník podnikání, majitel podílů ve firmách. Pokud by ovšem existovali věřitelé se splatnými nároky, nejspíš by porušil zákon upřednostňováním nesprávných závazků.

V dlouhém výhledu už zájmy obou skupin zdaleka tak protichůdné nejsou: má-li vám soused podnikatel splatit půjčku za deset let, měli byste se nejspíš modlit i za to, aby jeho firma prosperovala. Naopak, těžko si lze představit, že dlouhodobě by na trhu mohla zvyšovat svoji hodnotu firma, která neplatí věřitelům.

A samozřejmě, obě skupiny se mohou také prolínat jiným způsobem: akcionář očekávající dividendu nebo stát spoléhající na firemní daň se dočasně přiřazuje k věřitelům.

Přestože zadání může znít jednoduše: nadchnout investory a udržet v klidu věřitele, přičemž jedno často napomáhá druhému, v praxi se to bez komplikací neobejde. Dvě z nich jsou nyní, v uspěchané době plné neočekávaných změn, významnější, než kdykoli dříve:

Zaprvé: Ten, kdo firmu hodnotí zvenčí, nemá dost času ani zdrojů k tomu, aby ji mohl poznat v detailech, samozřejmých pro osoby uvnitř. Z jejich pohledu hledá informace, které možná působí povrchně, ale zaručují, že externí hodnotitel bude mít věci plně pod kontrolou i za těchto asymetrických podmínek. Podobně jako názor na člověka si drtivá většina populace vytvoří na základě prvního dojmu, drtivá většina finančních analytiků dá přednost univerzálním ukazatelům z čísel získaných standardními postupy. A stejně jako při posuzování lidského charakteru bude i zde čas od času, v konkrétních jednotlivých případech, někdo nezaslouženě zvýhodněn a jiný nespravedlivě poškozen.

Zadruhé: budoucnost jako extrapolace minulosti už téměř nikoho nezajímá. Plánům a forecastům bude externími hodnotiteli obecně přikládán jen malý význam – dokonce i tehdy, pokud budou objektivně vzato logické a přesvědčivé. Zapomeňte na bankovní úředníky, které byste ještě dnes omráčili třicetiprocentním růstem tržeb v pátém, šestém i sedmém roce vašeho projektu. Názor hodnotitele bude vždy trochu skeptický, jakoby všeobecně uznávanou zásadou byla presumpce neúspěchu. Více než čísla, ve vzdálenějších horizontech všeobecně  považovaná za málo předvídatelná, může rozhodnout dojem o tom, kdo má cílových hodnot dosáhnout a jaké metody k tomu hodlá použít. A často opět dojem narychlo utvořený, se všemi důsledky uvedenými v předešlém odstavci.

Při vší úctě k našim komunikačním schopnostem a osobní přesvědčivosti, tohle si občas žádá také pořádnou dávku štěstí. Přeji vám ho do přicházející, nepříliš přívětivě vyhlížející sezóny celou hromadu.