Vypadá to, že tento postoj k výkazu CF má své počátky již na vysokých školách, kde je hlavní důraz kladen na práci s výsledovkou a rozvahou (pokud se dobře pamatuji, většina příkladů na cvičeních a zkouškách se týkala právě těchto dvou výkazů). Dále je v praxi tento pocit často umocňován právě výše popsaným vztahem nadřízených pracovníků a vlastníků firem, hlavně tam, kde chybí ekonomické vzdělání. Podle mých zkušeností, je tento přístup často výsledkem neporozumění toho, co je obsahem výkazu CF a jak se mají správně výsledné hodnoty číst.

Výkaz, který tady zmiňuji, se podle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) řídí standardem číslo 7 (IAS 7). Standard určuje strukturu a hlavní principy tvorby Výkazu zisku a ztráty.

Podobně jako České účetní standardy rozlišuje IFRS tři hlavní složky výkazu CF: Peněžní toky z provozní činnosti (Cash Flow from operating activities), Peněžní toky z investiční činnosti (Cash Flow from investing activities), Peněžní toky z finanční činnosti (Cash Flow from financing activities).

Uvažujeme jednoduchý teoretický příklad obchodní společnosti (bez DPH, mzdových a finančních nákladů a jiných vlivů na CF). Společnost zahájila svoji činnost v měsíci lednu prodejem zboží za 120 Kč na obchodní úvěr s dohodnutou splatností vydaných faktur ve stejném měsíci za 100 Kč. Splatnost dodavatelských faktur je 15. den následujícího měsíce. Jednoduše řečeno, v případě že společnost pracuje se základním kapitálem ve výši 1 Kč (nově umožňuje § 142 ZOK od 1. ledna 2014), potřebuje překlenovací úvěr ve výši 99 Kč na dobu 10 dnů.

Jak tuto skutečnost zachytí únorový výkaz CF?: Počáteční a konečné stavy peněz přebírá výkaz CF z rozvahy:

• Cash and cash equivalents balance beginning of the period (b-o-p) odpovídá stavu rozvahového účtu 1110000000 – Cash and cash equivalents předchozího období.
• Cash and cash equivalents balance end of period (e-o-p) odpovídá stavu rozvahového účtu 1110000000 – Cash and cash equivalents vykazovaného (plánovaného) období, lépe řečeno rozvahový účet, by měl odpovídat této položce v CF, ne naopak.

Na první pohled výkaz neříká nic o tom, že firma potřebuje dodatečné financování. V praxi je dokonce běžné, že faktorů zkreslujících tento výkaz je více. Například oblast maloobchodu s plynem, kde se komodita nakupuje převážně v zahraničí a prodává koncovým zákazníkům v tuzemsku (firma je čistým plátcem DPH, tj. odvádí na DPH více, než nárokuje), zde často musí společnost odvádět DPH dřív, než ho dostane v podobě uhrazených faktur od svých odběratelů. Takto vzniklý výdej peněžních prostředků, který podle výše obratu a skladby portfolia může dosahovat vysokých částek, není žádným způsobem zachycen v měsíčním (natož v ročním) výkazu CF. I několikadenní zpoždění s úhradou závazků vůči státu může mít pro firmu neblahé finanční a reputační důsledky.

Ukazuje se, že výkaz, který je určen k tomu, aby informoval o „zdraví“ podnikových peněz, v mnoha případech tuto funkci neplní, ba naopak může vzbuzovat dojem, jako je tomu v popsaném příkladu, že firma žádné dodatečné financování nepotřebuje.

Příprava krátkodobých finančních plánů zahrnuje mimo jiné i úvahy o tom, jakých finančních instrumentů a v jaké výši bude potřeba pro hladké fungovaní podniku. Dalším krokem je pak schvalovací proces, který může být v různých firmách různě náročný, určitě se však neobejde bez souhlasu vlastníků (například valné hromady). Právě v této fázi často nastává problém s interpretací výkazu CF, který jako hlavní informační podklad doprovází žádost o otevření nebo navýšení uvěrových linek.

Pokud se jedná o výsledovku a rozvahu, jejich hlavní položky jsou jednoduše vysvětlitelné: „Tolik peněz má podnik na účtu, tolik je v pohledávkách, tolik nám půjčily banky a tolik má podnik tržeb, takový je výsledek hospodaření, tolik je daň,“ a tak dále, v případě výkazu CF to tak jednoznačné není: „Když je celkový měsíční (roční) CF kladný, proč potřebujete financovaní?“ nebo: „Z jakého výkazu mohu zjistit, že financování skutečně potřebujeme, a kdy?“ Často navíc na podobných fórech, jako je valná hromada společností, není dost času k vysvětlování ani dost ochoty posluchačů problematiku pochopit. Očekává se, že finanční ředitel předloží krátký a jasný výkaz, ze kterého bude patrné, jaké financování je potřeba a proč, CF takovým výkazem však není.

Stejně tak, pokud má firma revolvingový úvěr ve výši například 100 Kč, který načerpá a splatí během měsíce 10 krát, pak finanční část výkazu CF bude vypadat následovně:

Což často vyvolává dotaz: „Jak to, že máte schválený limit 100 Kč a čerpáte 1 000 Kč?“

Největší zkreslování pochází ze skutečnosti, že peněžní částky v jednotlivých položkách výkazu se za vykazované období kumulují, výsledkem je pak souhrn toků peněz, který však nemá vypovídací schopnost od něj očekávanou.

Ani obohacení klasického CF o rizikovou složku (tržní a úvěrové riziko), výsledkem kterého je tzv. Cash-Flow-at-Risk (CFaR), nepřináší očekávanou přesnost. Je sice známa (odhadována) maximální možná potřeba financování (například na úrovni přesnosti 97,5 %), ale stále v měsíčním nebo ročním měřítku.

Zkušenosti ukazují, že existují dvě cesty, kterými se můžeme vydat, abychom byli úspěšní, a potřebné finanční zdroje byly schváleny včas. Neméně důležité jsou pak čas a úsilí, které finanční ředitel vynaloží na splnění tohoto úkolu. První cesta je dlouhá na začátku a krátká na konci, a sice je to autorita finančního ředitele. Pokud finanční ředitel dokáže prosadit svůj názor jen na základě tvrzení, že dodatečné financování je potřeba, pak je to ideální scénář, ne vždy je to ale průchozí varianta.

Druhou cestou, mnohým známou, je schvalovací a přesvědčovací kolečko nejdříve uvnitř firmy, a pak i to hlavní, na úrovni vlastníků, a tady, jak jsem psal výše, klasický výkaz CF mnohdy nestačí.

Jednou z možností jak zjednodušit a přiblížit tento výkaz ostatním, je vytvořit denní CF v podobě sady grafů (třeba i na jediném obrázku), kde plánovacím obdobím bude jeden den. Není v tomto případě potřeba zkoumat peněžní toky během 365 dnů dopředu, stačí vytvořit přesný denní CF na jeden měsíc a následně ho upravit o trendy a události, které se očekávají během následujících měsíců (například sezónnost tržeb, splátka úvěru, nástup nebo odchod zaměstnanců apod.).

Ing. Alexander Kozlov

Absolvent VŠE v Praze, obor Podniková ekonomika a management. Od roku 2012 působí jako senior finanční specialista ve společností VEMEX s. r. o., patřící do plynárenské skupiny Gazprom. Aktivně se podílí na tvorbě podnikových plánů a na zpracování investičních analýz. Měl na starosti převod budgetingových procesů společností na standardy IFRS.