Kvůli vizím a zásadním myšlenkám utrácíme, co jsme nahospodařili, nakupujeme ničím nekrytá aktiva (akcie, podobně jako před léty papírové peníze, zřejmě už ztratily svůj „zlatý standard“, vazbu na fundament, tedy podnik, který musí vykazovat odpovídající výkonnost. Loď v bouři vizí tak pluje bez kotvy, aniž by to komukoli vadilo, spíš naopak…  Případně rozhazujeme miliony voličům. Invazi povrchnosti, podporovanou schopností manipulovat většinovým míněním tak důležitým pro fungování demokracie, zřejmě nezastavíme. Všímat si jednotlivostí vzdorujících hlavnímu proudu však můžeme – a naštěstí to ještě nikdo nezakázal.

Pozitivní postřeh vás po tomto patetickém úvodu nejspíš překvapí. Jedno z nenápadných vítězství všedních koronadnů získala matematika. Zatímco ostatní obory od energetického inženýrství až po výrobu vakcín těží ze samotné hrany poznání, na kterou dosáhly, a jsou poznamenány s tím související nejistotou, matematika nás v posledních měsících šikovně odkázala ke svým nezpochybnitelným kořenům. Stalo se tak jediným detailem – a tím je reprodukční číslo.

Škodolibý pokřik, který zazněl nad chybnou interpretací základu exponenciální funkce samotným ministrem (nikoli matematiky, ale zdravotnictví, což je podstatné), mi připadá hodně pokrytecký. Copak mají všichni ostatní jasno v tom, jak exponenciála funguje? Kolik z ministrových kritiků by dokázalo vysvětlit jev, ke kterému dochází právě nyní (počátkem března): denní přírůstky nově nakažených jsou vyšší než minulý týden, ale reprodukční číslo ve stejném srovnání klesá?

Je tu však ještě jiná, možná více překvapivá skutečnost: reprodukční číslo o málo vyšší než 1 v sobě nese další užitečné poselství, které jsme „ztratili v překladu“ – nebo spíš zapomněli dešifrovat. Hodnota reprodukčního čísla u příušnic (podobně jako covid se šíří kapénkami) přesahuje číslo 10: jeden člověk nakazí asi deset dalších. Covid je v tomto směru úplný břídil: jeden nakažený ho přenese obvykle jen na jednu nebo dvě další osoby. Za celou dobu, po kterou je infekční! Kolik lidí přitom potká? A s kolika se vidí prakticky denně, v rodině, v práci…? Přenos infekce je u covidu u, na rozdíl od příušnic, neštovic nebo spalniček, spíše výjimkou. Navzdory zkušenostem získaným z dětských infekcí máte opravdu velkou šanci, že jej nedostanete ani po přímém kontaktu s nakaženým – a relativně jednoduchá opatření dokáží tuto šanci ještě výrazně posílit! Je-li pravděpodobnost přenosu nějaké nemoci jediným kontaktem 90 %, nejistý účinek ochrany je vážná věc. Při pravděpodobnosti pár procent vás naopak každá další, byť omezená ochrana, vzdaluje od možné nákazy mílovými kroky. Měli bychom to vědět – abychom rozuměli skutečnému významu.

Kdykoli sleduji média, mám dojem přesně opačný: každá obrana je nedokonalá a její účinek pochybný.  Šidítko propagované odborníky jenom proto, aby zakryli svou bezradnost. A s něčím takovým si dovolí nás šikanovat, omezit naši ústavně garantovanou svobodu! Fuj, hanba, chcípl pes! Jedinou cestou je nechat se promořit.

Stěžujeme si, že lidé smyslu opatření nerozumí a proto necítí potřebu je dodržovat – což by se těžko mohlo stát, kdybychom prostý číselný vztah neskrývali za podivně znějícím cizím slovem. Lidé s určitým stupněm vzdělání si neznalost obvykle nepřipouštějí; pojmy jako exponenciála, pí nebo kosinus jim ostatně v hlavě většinou ulpěly; matematickou gramotnost, tedy schopnost tyto konstrukty použít, však pouhá znalost nezaručuje. Od povrchní znalosti k pochopení významu je dlouhá cesta. Z čeho neviním ministra zdravotnictví, lze jen těžko vinit novináře. Úplně na začátku bude nejspíš škola – v jiné aktuální diskusi, o smysluplnosti maturity z matematiky, má tohle zjištění ještě jeden důležitý ohled: Než začneme zkoušet, shodneme se v tom, čemu by nás školní matematika vlastně měla naučit?

RNDr. Tomáš Nekvapil

Po studiu oboru Matematická analýza na Masarykově univerzitě v Brně absolvoval roční kurz „Bankovnictví“ na VŠE v Praze. Působil jako ředitel pro ekonomiku, IT a organizaci střídavě v bankách, finančních institucích a strojírenských podnicích. V období fúze s IPB v roce 1998 byl vrchním ředitelem pro IT a vnitřní řízení Banky Haná, zastával post ekonomického ředitele akciové společnosti Kordárna a od roku 2002 pracoval jako finanční ředitel v akciové společnosti Tusculum, kde byl zodpovědný za projekty procesního řízení, ABC rozpočtování a implementaci informačního systému. Od června 2004 působí jako nezávislý konzultant. Realizoval četné projekty, zaměřené na plánování, kalkulace nebo strategické řízení a rovněž workshopy v oblasti controllingu a financí pro řadu významných firem v České republice a na Slovensku. Aktivně publikuje v časopisech CAFINews, CFO world a také na webové stránce www.financni-manazer.cz. Je autorem publikací „Neptejte se účetních, jak řídit náklady“ (2011), Rychlokurz podnikových financí pro manažery a jednatele firem (2016). Vydal rovněž sbírku Mikroekonomických fejetonů (2014). Je předsedou dozorčí rady České asociace pro finanční řízení (CAFIN). V současné době působí navíc jako finanční ředitel ve spol. Colognia press, a.s. V Controller Institutu nadále zastává pozici ředitele divize poradenství - jeho kurzy prošlo více než 7100 osob.