Není divu, že ukazatel zvaný Celková efektivita zařízení (Overall Equipment Effectiveness), neboli OEE, vymysleli technici. Jde o součin tří čísel menších než jedna, která získáte tak, že sto procent (neboli jedničku) ponížíte v prvním případě o procento časové ztráty z neplánovaných prostojů, v druhém o procento časové ztráty z nepředpokládaně pomalé produkce a ve třetím odečtete procento časové ztráty způsobené produkcí nekvality, kterou nelze tržně uplatnit.

Jedna mínus nepráce krát jedna mínus nevýkon krát jedna mínus nekvalita, chcete-li. Výsledek jako součin tří čísel menších než jedna je také menší než jedna. Vyjde-li vám třeba 0,95 (95 %), znamená to, že 5 % času, který jste chtěli u nějakého stroje využít ke komerčnímu účelu, k zákazníky zaplacené produkci, jste ztratili – a to kvůli jedné ze tří uvedených příčin.

Takový ukazatel je tvrdou lekcí všem těm, kdo vymýšlejí složité reporty, v nichž snadno napočítáte třicet různých KPI na jeden proces. Nejméně polovina z nich zpravidla vyžaduje složitý sběr dat a složitý výpočet s řadou úprav, které mohou být kdykoli zpochybněny. A co je horší, splníte-li „tak nějak napůl“, vůbec nikdo vám neřekne, zda je to lépe nebo hůře než minule, kdy to bylo také tak nějak napůl, ale nesplněná polovina se týkala úplně jiných ukazatelů s úplně jinými hodnotami.

Takže: co vlastně můžeme technikům v případě OEE závidět?

Za prvé: OEE lze snadno přesně měřit a vyhodnocovat. Třeba každou hodinu – stačí zaznamenávat, co se na příslušném zařízení průběžně odehrávalo (problém může být snad jen s nekvalitou, která může být odhalena s velkým zpožděním).

Za druhé: OEE je pro daný účel komplexní: postihuje všechny příčiny časových ztrát, které připadají v dané situaci v úvahu – pokud ovšem předpokládáte, že celý čas (100 %) mohl být komerčně využit, tedy máte-li dost zakázek. (V opačném případě se přidává čtvrtý faktor „neprodej“ a ukazatel se přejmenuje na TEEP.) Obsahuje jakýsi přirozený a správný směnný kurz: výsledný součin za vás rozhodne, jestli je lepší 3 % nevýkonu a 7 % nekvality (0,93 × 0,97), nebo 6 % nevýkonu a 4 % nekvality (0,96 × 0,94).

Za třetí: téměř okamžitě dokážete zhoršení OEE převést na něco tak hmatatelného, jako jsou peníze. Nemusíte čekat na účetní závěrku, abyste spočítali ztrátu. Jednoduše řečeno: zhoršení o 1 % znamená 1 % fixních nákladů provozu příslušného zařízení, které mohly být v ceně produktu předepsány k úhradě konkrétnímu zákazníkovi. Pokud žádný produkt nevznikl, právě tolik jste ztratili. Fixní náklady samy od sebe nezmizí a ostatní zákazníci je nemají důvod zaplatit. Aspoň pokud mají na výběr konkurenční nabídku bez podobné zátěže.

V čase Průmyslu 4.0 bude role složitých a nákladných zařízení nepochybně nabývat na významu. Místo relativně levného člověka pro jednu operaci budeme stále více řešit automatizovaná pracoviště s velmi vysokou sazbou fixních nákladů na minutu… a velmi vysokými ztrátami z nevyužití. Nevymýšlejme  vymyšlené – pro jednou nás technici prostě předběhli!

RNDr. Tomáš Nekvapil

________________________________________________________________________________

Po studiu oboru matematická analýza na Masarykově univerzitě v Brně absolvoval roční kurz  Bankovnictví“ na VŠE v Praze. Působil jako ředitel pro ekonomiku, IT a organizaci střídavě v bankách, finančních institucích a strojírenských podnicích. V období fúze s IPB v roce 1998 byl vrchním ředitelem pro IT a vnitřní řízení Banky Haná, zastával post ekonomického ředitele akciové společnosti Kordárna a od roku 2002 pracoval jako finanční ředitel v akciové společnosti Tusculum, kde byl zodpovědný za projekty procesního řízení, ABC rozpočtování a implementaci informačního systému. Od června 2004 působí jako nezávislý konzultant. Realizoval četné projekty, zaměřené na plánování, kalkulace nebo strategické řízení a rovněž workshopy v oblasti controllingu.