První a také asi jedinou výhodou nízkokapitálové společnosti jsou nižší náklady na založení, než v případě společností s vyšším kapitálem, neboť zakladatel splácí nižší vklad. Je-li základní kapitál splácen peněžitým vkladem, musí být před zápisem společnosti do obchodního rejstříku splaceno pouze 30 % z každého vkladu. V krajním případě společnosti se základním kapitálem ve výši 1 Kč tak postačí splatit 0,33 Kč, a to dokonce i v případě jediného zakladatele, neboť zákon o obchodních korporacích již nevyžaduje, aby jediný zakladatel splatil celý peněžitý vklad před zápisem do obchodního rejstříku. I takto nízký peněžitý vklad se však vždy splácí na bankovní účet, není jej tedy možné splatit v hotovosti správci vkladu.

Zjevnou nevýhodou nízkého základního kapitálu může být nedostatek vlastních zdrojů, a to zejména v počátečních fázích podnikání (později je pochopitelně možné financovat činnost ze zisku). Potřebu financí lze řešit buď tak, že společník v průběhu trvání společnosti poskytne finanční prostředky formou příplatku mimo základní kapitál, anebo využitím cizích zdrojů, tj. např. pomocí úvěru. V takovém případě se však může společnost rychle dostat do úpadku, a to formou předlužení, neboť závazky mohou rychle přesáhnout hodnotu majetku (s přihlédnutím k další správě majetku společnosti, resp. dalšímu provozování podniku společnosti).

Nezanedbatelnou nevýhodou společnosti s ručením omezeným s nízkým základním kapitálem je negativní daňový dopad týkající se daňově uznatelných nákladů z úvěrů a zápůjček od spřízněných osob. Jedná se o tzv. pravidlo nízké kapitalizace, na základě kterého se výše úvěrů a zápůjček poskytnutých od spojených osob porovnává se čtyřnásobkem vlastního kapitálu dlužníka (v našem případě společnosti s nízkým základním kapitálem) v daném zdaňovacím období. Finanční náklady související s úvěrem či zápůjčkou jsou daňově uznatelné v plné výši, pouze pokud čtyřnásobek vlastního kapitálu převyšuje hodnotu úvěrů a zápůjček. Pokud je hodnota úvěrů vyšší, poměrná část finančních nákladů je daňově neuznatelná. V případě záporného vlastního kapitálu jsou pak veškeré související finanční náklady neuznatelné. Jelikož položka základního kapitálu tvoří součást vlastního kapitálu, ovlivňuje výše základního kapitálu významně částku daňově uznatelných nákladů zejména u malých a začínajících obchodních korporací.

Pro koho je tedy společnost s nízkým základním kapitálem vhodná? Zejména pro podnikatele, kteří mají nízké počáteční náklady a následný provoz společnosti jsou schopni pokrýt tržbami. Lze ji však využít i v případě, kdy zakladatelé nemají při založení k dispozici více finančních prostředků, ale v průběhu trvání společnosti základní kapitál navyšují či vlastní kapitál doplní pomocí příplatků mimo základní kapitál.
Nová úprava tak jednak odbourává některé překážky pro vznik nových společností, současně však přenáší na podnikatele zodpovědnost za to, jakou výši základního kapitálu zvolí, aby udrželi svou společnost v dobré kondici.