Nabízíme Vám návody, jak poznat, jaký jsem typ já a jací jsou ti druzí. A hlavně – jak na druhé a jak na sebe, abychom si lépe rozuměli.

Velkým přáním autorky je, aby po přečtení v myslích čtenářů zůstala informace, že existují 4 komunikační styly. Jde o styl analytický, řídící, přátelský a expresivní. Co je možné o nich říci obecně.

Analytický styl je vlastní především lidem, který mají svoje emoce pod kontrolou. Vyžadují od svého okolí přesnost, dodržování termínů a informace, které obsahují čísla. Není jim vlastní odpouštět křivdy, které se na nich dopustí ostatní. Nesnášejí prázdné fráze. A pokud něčemu nerozumějí, umějí se zeptat. Je na nich spolehnutí a dávají přednost konzer- vativnímu způsobu života. Takové lidi můžeme označit slovem „analytik“.

Řídící styl je typický pro ty, kteří chtějí vždy zvítězit. Musejí dosáhnout cíle a často „za každou cenu“. Jsou netrpěliví a mohou své okolí dostávat pod tlak. To je dáno tím, že jejich mysl plně ovládá touha být nejlepší. Mají rádi moc a rádi ovládají všechny kolem sebe. Prohra jim není vůbec vlastní. Mají velké problémy s tím, že neuspějí, že je někdo může z jejich pozice odvolat. Jejich velkým nepřítelem je stárnutí a nedostatek pozornosti. Jejich největší předností je pracovitost a schopnost vést i nepříjemné rozhovory, vést rozhovory „na tělo“. Tento typ má nálepku „řidič“.

Přátelský styl vyznávají lidé, kteří mají rádi kolem sebe harmonii. Jsou schopni obětovat se pro druhé. Vzhledem k tomu, že jsou emotivní, můžou se stát obětí manipulátorů. Nemají rádi konflikty a dokáží být až familiární. Jsou milí, přátelští a zajímají je druzí. Tím, že jsou pohodoví, mohou působit, jako že nic nedělají. Toto chování je však pouze zdáním, mohou být stejně výkonní jako jiné komuni- kační typy. Pro přátelský typ je slovo „srdcař“.

Expresivní styl mají ti, kdo způsobují a milují rozruch. Jejich hlavní výhrou pro život je, že nejsou ostýchaví a že se rádi předvádějí. Nebaví je koncepční a dlouhodobá práce, umějí se nadchnout a překvapit svojí výkonností i sami sebe. Neohlížejí se zpět. Jejich náplní života je to, co bude zítra. Jsou to takoví „naši furianti“. Jsou schopni zaplatit útratu za všechny kolem sebe, a to jim stačí k dobrému pocitu. Pro expresivní lidi volíme slovo „hvězda“. Pokud se vám podaří při prvním setkání odhadnout to, jaký komunikační styl bude váš protějšek využívat, vyhráli jste.

Prokoukněte komunikační styly – „Analytik“

Cílem analytika je správný výsledek a dobře odvedený výkon. Je pro něj důležité, aby úkol splnil v zadaném termínu a aby dosáhl požadované normy. Ať už jde o kvalitu, nebo kvantitu práce. Forma je stejně důležitá jako obsah. Součástí přístupu analytika je, že u všeho hodně přemýšlí. Tím, že věci promýšlí do nejmenšího detailu, může analytikovi práce nebo rozhodnutí trvat déle než ostatním.
Jestliže patříte mezi analytiky, rádi chodíte včas. Analytik se kontroluje. Když se z něčeho těší, raduje se „vnitřně“. Kdo ho zná, ví, že i když je spokojený, nevybuchuje v hlasité salvy smíchu, nedává se do řeči s neznámými lidmi. To, že nedává najevo emoce, ale neznamená, že je nemá a že je u druhého nedokáže pochopit. Umí s ostatními lidmi soucítit.

V komunikaci nemají analytici rádi „prázdné informace“. Potřebují znát přesné informace, a když je nedostanou, řeknou si o ně. Může to vypadat jako kritika nebo podrývání autority. Analytik na nás může působit jakou šťoura. Běžné nákupy nebývají jejich hobby. Koupí, co je potřeba, a odcházejí z prodejny. Žádné bezcílné procházky pro obchodních centrech. Než se rozhodnou koupit dražší věc, dlouze nad tím přemýšlejí, porovnávají ceny, parametry. Analytici dodržují a respektují tradice, normy, zákony, pravidla, formální postupy a nařízení. Obecně mají rádi řád, pravidelnost, stabilitu. Jestliže se mají věci dělat určitým způsobem, vyžadují to. Bývají introvertního zaměření, vystačí si sami. Nevyhledávají společnost. Mají rádi úzký okruh podobně zaměřených přátel. Není pro ně lehké, jen tak „zabřednout s někým do hovoru“.

V oblékání volí klasický styl, žádné výjimečnosti. Bývají spolehliví. Jestliže něco řeknou, mají tendenci slib dodržet. Mimo jiné i proto, že neradi experimentují nebo sahají k neplánovaným řešením. Jejich spolehlivost může být oproti ostatním i určitou konkurenční výhodou. Pokud druhý nedodrží, co jim slíbil, berou si to osobně. Jednáme-li s analytikem, můžeme mu většinou důvěřovat. Věci, které řekne, myslí vážně a považuje za samozřejmé, že se budeme chovat stejně. Pokud v jednání s ním uděláme chybu a ztratíme jeho důvěru – bývá to navždy. Kvůli maličkosti, nevinné lži nebo třeba jen mírně nečestnému chování, můžeme ztratit důvěru analytika navždy. Můžeme zapomenout, že jsme něco omylem přehlédli nebo neúmyslně zamlčeli. Jestliže analytik vyhodnotí tuto informaci nebo akci jako důležitou, bude to brát vážně, a hlavně si to „na nás“ bude dlouho pamatovat. Pamatují si. Zažila jsem, že analytický pracovník s pocitem nedostatečnosti házel své nadřízené do schránky zkažené ryby v době, kdy byla na dovolené, aby jí „vrátil“, že ho před ostatními kdysi dávno ponížila.

Neverbální komunikace analytika je méně výrazná. Negestikulují, nerozpřahují ruce, když nás potkají, neobjímají každého na potkání. Ani na jejich obličeji nemusíme hned poznat, co prožívají. Jestliže jste v předchozím popisu poznali někoho ze svých kolegů, pak bych Vám doporučovala, aby si přečetli i doporučení, jak s nimi jednat.

• Jdeme-li na jednání s analytikem, připravíme se.
• Při samotném jednání se držme tématu, jež se probírá. Neodbíhejme jinam. Nemluvme o proběhlém víkendu či špatném počasí.
• Hlídejme čas. Přijďme včas nebo o trochu dříve.
• Pokud předkládáme návrh, postupujme podle logiky věci. Začneme tím, v čem je problém, jaké má důsledky.
• Nespěchejme na rozhodnutí. Nemá problém, že by nepochopil, co mu říkáme, ale musí si vše zkontrolovat a vyhodnotit.
• Držme se tématu. Analytik chce vědět základní rámec a z detailů jenom to, co je pro řešení daného problému skutečně relevantní.
• Neverbální komunikací šetříme. Nemácháme rukama, nesmějeme se nahlas. Vtipy a sarkastické glosy nejsou na místě.
• Snažme se dodržovat vše, na čem jsme se s analytikem dohodli. Jeho důvěru snadno ztratíme.
• Nepřekvapujme. Když se domluvíme, na jednom tématu, nezavádějme téma jiné. Jestliže jsme se rozhodli pro určitý postup, neměňme ho znenadání uprostřed řešení problému.

Prokoukněte komunikační styly – „Řidič“

Pro řídící osobnost je důležitý okamžitý výsledek, splněný úkol. Je to řidič, který drží volant pevně ve svých rukou a pro něhož je klíčové dojet do cíle. Chce to stihnout v dobrém čase, zvládnout to sám a dostat další štreku.
Udělá si zářez na pažbu a jede se dál. Je pro něj zásadní, že to dokazuje znovu a znovu. Potvrzuje tím totiž, že na to má. Je doslova závislý na výsledcích. „Dokážu splnit úkol, tedy jsem.“ Má rád nebezpečné výzvy, které dokáže pokořit, zajímá ho každodenní boj. Je tady a teď. Co bylo včera, to příliš neřeší. Je pragmatik. Řídící osobnosti mají „tah na branku“. Osvědčují se jako krizoví manažeři. Při plnění cíle se nezastaví před problémy.

Život je pro ně bojištěm, na němž vyhrávají silnější a vytrvalejší. Mohou se přitom podle nich používat i prostředky, které nejsou úplně „košer“. Řada lidí je oceňuje kvůli tomu, co dokážou. Jejich disciplína, tvrdost a pracovitost jsou vzorové, stejně jako jejich nebojácnost a odvaha. Když se chce, všechno jde. Razí heslo, že „když se kácí les, létají třísky“. To, že jsme ve společném dobrém pracovním i lidském vztahu, neznamená, že se někdy v budoucnosti nemůžeme rozejít.

Řidič rád podává ty nejlepší výkony. Akci, hru i zápas vždy prožívá naplno. Při sportu ho nezajímá, zda se hraje ostrý zápas, nebo jen „přátelák“. Žije naplno vším, co dělá. Má rád v rukou moc a je spokojený, když se jede podle něj. Hlavní je pro něj úkol, lidé bývají až na druhém místě. Je přísný na sebe, je přísný na druhé. Má rád vysoké tempo, od ostatních vyžaduje rychlé reakce a plné nasazení. Obvykle je umí dostat tam, kam potřebuje. Bere si toho na sebe hodně, někdy až příliš. Myslí si, že ostatním vyhovuje jeho styl práce, že je pro ně práce vším, že mají stejné cíle jako on sám, což nemusí být pravda. Dokážou si získat respekt. Pokud je někdo přirozeně nerespektuje, jsou schopni si to tvrdě vynutit.

Řídící typ je rád chválen, oceňován a vyznamenáván. Zároveň na něj ale platí negativní motivace. „Tuhle pobočku se zatím ještě nikomu nepodařilo dostat z červených čísel. Vůbec o tom nepřemýšlej, že bys to dokázal ty.“ Taková slova jsou pro něj jako červený hadr na býka. Stejně dobře reaguje na pochvalu oceňující jeho „výjimečnou“ osobnost. Když se řidič zlobí, dobře si toho všimnete. Umí zakřičet a podle gest je hned jasné, co se v jeho nitru děje. Pod tlakem je tvrdý, neúprosný a řekne řadu nepříjemných věcí bez obalu. Za chvilku se uklidní, pustí všechno z hlavy a ani si neuvědomuje, že druhému řekl něco, co ho mohlo ranit. Neumí relaxovat. Odpočinek je pro něj jiná činnost vyvíjená naplno. Relaxem nazývá sekání trávy, budování plotu, přestavbu chalupy. Řidič má problém odejít z určité pozice, kam se mu podařilo se dostat. Rád rozhoduje sám. V okamžiku, kdy ho o tuto pravomoc někdo připraví, strádá. Stárnutí je pro něj dehonestující. Postupně se snižuje jeho výkonnost, v penzi již nemůže rozhodovat o osudu tolika lidí jako v práci, někdy dokonce nezajímá vůbec nikoho. Úplně nejhorší však je, když ztratí samostatnost a stane se závislým na pomoci druhých. Protože se silně orientuje na pracovní život, jakmile o práci a pozici přijde, často to bere jako osobní křivdu. Nad koncem pracovní kariéry raději nepřemýšlí, protože si nedokáže představit, co bude dělat.

Jak jednat s řidičem. Buďme aktivní. Musíme působit jako lidé, kteří vědí, co chtějí, rozumějí svému oboru a umějí si poradit.

• Naše řeč musí být jasná, konstruktivní, k věci. Popíšu, co se stalo, jaké navrhuji řešení a co k němu potřebuji. Zeptám se, jak to vidí ten druhý. Pohovoříme o tom, jak se daná věc vztahuje k celkovému cíli. Vyjasníme si, co získá ten druhý, když mě podpoří v řešení problému.
• Nechoďme hlavou proti zdi. Když s něčím, co říká nebo prosazuje, nesouhlasíme, obezřetně volme slova. Nestavme se proti němu jako osobě, ale podělme se o svůj názor na fakta nebo návrhy, které předkládá.
• Přijmeme plně odpovědnost. Když uděláme chybu, plně přijměme odpovědnost. Nevymlouvejme se na druhé ani na okolnosti.
• Nikdy nenařizujeme, nevyhrožujeme. Navrhujeme řešení, ale dáváme možnost řídícímu typu, aby vyslovil svůj názor, který budeme respektovat.
• Nezdržujeme. Není moudré chodit „okolo horké kaše“. Nastane-li však vhodná situace, můžeme se řidičem „zažertovat“, abychom nepůsobili jako suchaři.
• Oceňujeme osobnost. Oceníme jeho skvělý nápad, nové řešení, zajímavou kombinaci, ale nepochlebujeme.
• Ukažme, že pracujeme tvrdě a rádi. Málo slovy, držením těla, drobnou poznámkou ukažme, že na úkolu pracujeme tvrdě a rádi.

(V článku jsou použity výtahy z knihy autorky Prokoukněte komunikační styly druhých, Grada 2018)