Zákon o obchodních korporacích (dále jen zavedená zkratka „ZOK“) shora naznačenou problematiku (dříve upravenou v ustanoveních §196a a násl. Obchodního zákoníku) opustil a částečně nahradil ust. §54 a násl. ZOK o střetu zájmů, o nichž jsme hovořili naposledy a ust. § 255 a násl. ZOK, které bych rozebral v tomto článku.

„Pokud společnost nabývá od zakladatele nebo akcionáře v průběhu 2 let po svém vzniku majetek za úplatu převyšující 10 % svého upsaného základního kapitálu, musí být (a) úplata stanovena tak, aby nepřesahovala hodnotu nabývaného majetku stanovenou posudkem znalce a (b) nabytí, včetně výše úplaty, schváleno valnou hromadou.“

   Takto zní výňatek našeho §255 ZOK. Ustanovení tedy dopadá na situace, kdy společnost „nabývá“ majetek od zakladatele nebo akcionáře, nicméně byl bych opatrný a vždy předem konzultoval s poradcem situaci, kdy společnost „prodává“. Můžeme se dočkat judikatury na úrovni EU, která opačný tok majetku v budoucnu též podřídí shodným požadavkům. Jednoznačná lhůta dvou let plyne nejdříve od vzniku (tedy ode dne zápisu společnosti do obchodního rejstříku) a končí uzavřením smlouvy (nikoliv realizací transakce – například zápisem/podáním návrhu na vklad na katastru nemovitostí). Kdo by chtěl ustanovení obcházet přeměnou SRO v AS, pak vězte, že lhůta běží ode dne zápisu přeměny.  Znalce vybírá představenstvo/zakladatel a finální kupní cena musí odpovídat hodnotě určené znalcem. 10% hranice (včetně) dopadá na upsaný nikoliv splacený základní kapitál. Znalecký posudek je třeba uložit do sbírky listin.

 Transakce včetně výše kupní ceny podléhá schválení prostou většinou hlasů přítomných na valné hromadě, neurčují-li stanovy jinak. Případné neschválení způsobuje relativní neplatnost převodu, tzn. že neplatnosti se může poškozená společnost dovolat u soudu, a to ve lhůtě deseti let od prodeje. Nebude-li výše úplaty odpovídat hodnotě určené znalcem, odpovídá představenstvo za škodu, která sporným převodem společnosti vznikla. Část úplaty nad hodnotu určenou znalcem bude muset příjemce vrátit. Případné dodatečné schválení nabytí majetku valnou hromadou riziko neplatnosti odstraní, nicméně nelze vyloučit, že do okamžiku schválení výše úplaty již vznikla škoda a představenstvo ji bude muset nahradit.

 Je důležité případné akcionáře také upozornit, že nemusejí být nutně stranou převodní smlouvy. Rozhodující je, že se jedná o majetek, jehož jsou například majiteli. Bude-li akcionář pouze zprostředkovatelem nebo osobou zmocněnou k uzavření smlouvy, shora citované ustanovení na takovýto převod dopadat nebude.

 I po uplynutí lhůty dvou let nesmíme zapomínat na transakce v podnikatelských seskupeních upravených ust. § 71 a násl. ZOK. Bude-li lukrativní nemovitost po dvou letech prodávat společnosti její akcionář vlastníci například 50% hlasů (bude splňovat znaky ovládající osoby), mohl by soud k návrhu určit novou odpovídající výši úplaty a společnost uplatnit nárok na náhradu škody po akcionáři resp. po členech statutárního orgánu ovládající společnosti/společnosti nabývající majetek. 

  Ustanovení § 255 a násl. ZOK nedopadá například na nabytí majetku v rámci běžného obchodního styku. Běžný obchodní styk je kombinací živností společnosti zapsaných v obchodním rejstříku, skutečného rozsahu činností a výší konkrétní transakce. Kupříkladu bude-li akcionářem naší společnosti developerská společnost prodávající byty, prodej bytu ve lhůtě dvou let společnosti akcionářem bude odpovídat naší situaci „běžného obchodního styku.“

  Našemu paragrafu nebude vadit ani vklad majetku do společnosti. Vklad majetku do základního kapitálu (případně do jiných kapitálových fondů) se řídí jinými ustanovení ZOK, avšak výsledné požadavky jsou obdobné; hodnota vkládaného majetku oceňuje obvykle znalec a vše podléhá souhlasu valné hromady společnosti. Z pohledu prodávajícího akcionáře - fyzické osoby pak nezapomínat prověřit, zda nepotřebujete souhlas osoby blízké zejména svého manžela/manželky.

Určení výše ceny jiné než obvyklé, může mít také případné negativní daňové dopady vedoucí k úpravě konečné výše daňové povinnost, jak na straně akcionáře (při výrazně nižší ceně), tak na straně společnosti (při výrazně vyšší ceně).

Za všechny transakce jako příklad uvádím tento:

 Klient – minoritní akcionář AS a současně jediný společník v SRO plánoval převést vlastnické právo k nemovitosti, která tvořila většinovou hodnotu SRO, na AS. Převod se měl uskutečnit po prvním roce od vzniku společnosti.

 Diskutovalo se odštěpení nemovitosti a sloučení s AS, prodej nebo vkladu nemovitosti nebo převod podílu v SRO. Nakonec se po zhodnocení všech daňových a právních důsledků a rizik vybrala varianta převodu podílu v SRO. odnota

 Hodnota podílu byla určena znalcem a jediný společník před uzavřením smlouvy o převodu obchodního podílu převod formálně odsouhlasil.