Příběh Martiny

„V době před Covidem jsem byla vždy aktivní. Tři dny v týdnu trénuji svoji taneční skupinu. Máme velkou zahradu, mám spokojenou rodinu. Jsem tahoun doma, v koníčcích, v práci, baví mě a mám ráda, když jsem v jednom kole. Během covidu jsem celou dobu pracovala, ale koníčky se úplně zastavily. V práci vedu tým (12 lidí), s týmem jsme pracovali z home office, takže jsem s nimi ztratila osobní kontakt. Už v té době mi přišlo, že se cítím jinak. Pocity smutku, věčná únava, melancholie. Přičítala jsem to tomu, že mám najednou po cca 20 letech prázdniny. Nemám osobní kontakt s týmem, práce na dálku mi úplně nesedí. Navíc zima – na zahradě se nic nedá dělat. Tak jsem začala prokrastinovat. Čas si vyplnila mobilem – sociální sítě, „zevlením“ na televizi. Teď znovu učím tančení, chodíme do práce – tým je zde fyzicky, zahrada jen kvete. Ale já chřadnu. Cítím se pořád unavená, otrávená, podrážděná… nic mě nebaví, všude mi stojí resty. Snažím se s tím bojovat a pomaličku se to lepší. Ale jen velmi pozvolna.“

Kroky Martiny „jak z toho ven“

„První krok – zakázala jsem si sociální sítě. Tak jsem se zbavila první zátěže. Druhý krok – řád. Jsem analytik, vyhovuje mi, když věci „zařezávají“ a mají pevný řád. To mi komplikují nepravidelné dny na home office. Tak jsem si pořídila větší diář, kde si dělám denní a týdenní plán. Každé ráno (ranní káva) si udělám rychlou 5minutovku, zrekapituluji, co mě ten den čeká a jestli je někde nějaký rest. Zatím jedu druhý týden a vypadá to, že by to mohlo pomoct. Třetí krok – stejně jedu v osobním životě. Teď se cítím trošičku lépe a jen doufám, že se to bude ještě pomalu zlepšovat. Mít v tom řád, mi pomáhá. Ale cítím se, jako po dlouhé a vážné nemoci. Velmi chci, ale jsem zpomalená, unavená. Než narovnám resty, které se nakupily doma i v práci, bude to trvat. Nevím, jestli je to správná cesta, ale aspoň jsem na sebe pyšná, že s tím chci něco dělat.“

Martina je otevřená a jde na to velmi dobře, chválím.

Kdyby se stalo, že vy osobně nebo vaši kolegové, podřízení, přátelé budete mít podobné pocity, jako má Martina, doporučuji:

1. Věnovat pozornost svému tělu. Chodit, cvičit, běhat, hrát fotbal, cokoliv. Je-li tělo v pohybu, přijdou i endorfiny a udělá se nám dobře i na duši.
2. Držet se řádu, řád vás podrží. Zavést nové zvyky, rituály, pravidelnost. Od drobností (jako je ustlat si každé ráno postel, jít se po ránu na chvíli projít)
3. Pomalu se více setkávat s lidmi. Otužovat se v sociálním kontaktu.
4. Mít se sebou trpělivost. Nejde vše hned. Každý posun se počítá.
5. Nebojte se o tom mluvit. Sdílená starost, je poloviční starost. Uvidíte, že to není věc, která se děje jen vám, ale týká se spousty lidí. Jsme v tom společně.

Kdybyste si chtěli o tomto jevu přečíst, napsala jsem článek - Prevít, co už má jméno – languishing https://misadankova.com/previt-co-uz-ma-jmeno-languishing/.

Pokud vás zajímá podobné čtení, na mém blogu https://misadankova.com/ je hodně článku k tématu osobního a pracovního rozvoje.

A pokud byste rádi dostávali pravidelně podobné čtení, každý čtvrtek v 7.30 vydávám newsletter. Stačí se přihlásit k odběru - https://misadankova.com/newsletter/. Je to čtení na jednu stranu, zdarma a aktuální věci z praxe i s řešením a inspirací. Těším se na vás.

Přeji vám hodně zdaru na cestě k sobě, ke své pohodě a radosti.

Vaše Míša