V prvé řadě je nutné upozornit, že podobné myšlenky nejsou nové. Již počátkem 19. století existovalo hnutí ludditů, jehož příslušníci ničili tkalcovské stroje, protože se obávali, že jim vezmou práci. Obavy ludditů se nenaplnily, a i přes velký technologický pokrok se nezaměstnanost po většinu 19. a 20. století držela na velmi nízkých úrovních. Ukázalo se, že technologický pokrok mění charakter lidské práce, ale nemusí vést k nárůstu nezaměstnanosti.

Důvodem moderní nezaměstnanosti není automatizace výrobních procesů, ale klesající motivace k práci. Jelikož robustní sociální systémy umožňují i dlouhodobě nezaměstnaným žít takřka plnohodnotný život, není práce nezbytnou součástí života některých lidí. Logickým důsledkem je rostoucí nezaměstnanost. Tu můžeme pozorovat v mnoha zemích od začátku 21. století. Zavedení nepodmíněného příjmu však nepřináší řešení tohoto problému.

Nepodmíněný příjem je v představách jeho autorů většinou koncipován tak, že lidé od 18 let budou dostávat každý měsíc peníze bez jakýchkoliv podmínek. Výplata těchto peněz přitom nahrazuje všechny ostatní sociální dávky včetně starobních důchodů. Proto musí být dostatečně velká, aby umožnila důstojný život i lidem, kteří žádný jiný příjem nemají.

Kdybychom nepodmíněný příjem modelovali v českých reáliích na částku 15 000 korun měsíčně při zrušení všech sociálních dávek včetně důchodů, naše výdaje do sociální oblasti by vzrostly téměř na dvojnásobek těch současných. To by samozřejmě muselo být doprovázeno výrazným růstem daní a odvodů. Růst přímých daní a odvodů by přitom měl za následek nižší motivaci lidí k práci. Růst nepřímých daní by zas vyvolal silný inflační tlak. Kombinace těchto dvou dopadů by pro ekonomiku byla extrémně škodlivá.

I přes výrazně větší objem vyplácených sociálních výdajů by existovaly skupiny osob, které by si pohoršily. Jako příklad můžeme uvést lidi pobírající starobní důchody, které aktuálně dosahují průměrné výše 19 440 korun měsíčně. Zhoršení situace některých lidí by vedlo k nutnosti vytvořit dodatečné kompenzační dávky, což by dál navyšovalo sociální výdaje. Navíc by tím byla umenšena výhoda nepodmíněného příjmu, která spočívá ve zjednodušení sociálního systému a snížení administrativní náročnosti.

Další klíčovou otázkou je, zda by někteří lidé po zavedení nepodmíněného příjmu neztratili chuť pracovat. Je totiž možné, že by se někteří smířili s výší nepodmíněného příjmu a úplně by přestali chodit do práce. Pokud by se tento zvyk začal přenášet na další generace, vedl by k velkým ztrátám na lidském kapitálu. 

Podtrženo, sečteno rizika spojená se zavedením nepodmíněného příjmu jsou zcela neakceptovatelná. Oproti tomu výhody celého konceptu mají spíše symbolický charakter. Adresný a testovaný sociální systém nás sice může iritovat svou administrativní náročností, nicméně ukazuje se jako výrazně efektivnější a ve svém důsledku může motivovat lidi k pracovní aktivitě. Naopak nepodmíněný příjem vytváří závislé skupiny osob, které ztrácí pracovní návyky. Z těchto důvodů je proto nutné tento koncept zavrhnout.

Ing. Štěpán Křeček, MBA

Štěpán pracuje na pozici hlavního ekonoma ve společnosti BH Securities a. s., kde zodpovídá za tvorbu makroekonomických a tržních analýz. Je autorem podcastů „Offline Štěpána Křečka” a „BHS expres”, které přináší inspiraci ve světě investování. Rovněž se věnuje komunikaci s veřejností a médii. V současné době patří mezi nejcitovanější české ekonomy. Vystudoval Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, kde dále působí a vyučuje několik předmětů.