Jádrem celého sporu je vztah dvou na sobě do jisté míry závislých postupů při správě daní v rámci tzv. doměřování daně (tj. po podání a vyměření řádného daňového přiznání), resp. jejich aplikační priorita. Doměřit daň lze totiž buď na základě dodatečného daňového přiznání, nebo prostřednictvím daňové kontroly, tzv. z moci úřední. Přičemž dodatečné daňové přiznání podá daňový subjekt dobrovolně, nebo je k podání správcem daně vyzván. V konečném důsledku je to správce daně, kdo volí mezi zahájením daňové kontroly či vydáním výzvy k podání dodatečného daňového přiznání.

Z judikatury samotného Nejvyššího správního soudu nebylo zřejmé, jak velkou měrou správního uvážení správce daně při dané volbě disponuje? Proto byla věc předložena rozšířenému senátu, který rozhodl následovně:

• Rozšířený senát, vycházeje ze základních pravidel správy daní, konstatuje, že při dodatečném stanovení daně je nutné dodržovat určitou hierarchii postupů správce daně. „Její základní logikou je postupné posilování vrchnostenské stránky správy daní a oslabování její „dialogické“ či kooperativní stránky.“ Jinými slovy je to sám daňový subjekt, kdo má zásadně napravit svoji chybu. Pokud správce daně mimo daňovou kontrolu zjistí, že daň má být vyšší, má poskytnout daňovému subjektu prostor k nápravě a tedy vyzvat ho k podání dodatečného daňového přiznání.
• Úvahy rozšířeného senátu odpovídající ústavním kautelám nabádajícím k šetření autonomie jedince a ke zdrženlivosti při uplatňování razantních vrchnostenských oprávnění veřejné moci, lze tedy shrnout tak, že správce daně při důvodných pochybnostech svědčících doměření daně je v zásadě povinen vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového přiznání a nikoli zahajovat daňovou kontrolu. Závěr rozšířeného senátu má značný důsledek do majetkové sféry daňových subjektů, neboť doměřením daně na základě dodatečného daňového přiznání bez dalšího nevzniká sankce v podobě penále 20 % z doměrku daně (naopak je tomu při doměrku po daňové kontrole).

Jak v praxi poznat „hraniční“ případ, kdy je zapotřebí zkoumat, zda správce daně postupoval dle názoru rozšířeného senátu? Zpravidla se jedná o situace, kdy správce daně zahájí daňové kontroly v tzv. zúženém rozsahu – typicky zkoumá toliko jednoho či několik vytipovaných dodavatelů/odběratelů. V takovém případě doporučuji maximální obezřetnost a zaměření na skutkové okolnosti, které správce daně k zahájení takové kontroly vedly. Může se totiž stát, že informace o doměření daně má správce daně z jiného řízení, a tedy lze mít důvodně za to, že v takovém případě neměl zahajovat daňovou kontrolu, nýbrž vyzvat k podání dodatečného daňového přiznání.

Závěrem můžu jen dodat -  buďme bdělí, nespoléhejme se v každém případě na to, že správce daně postupuje vždy v souladu se zákonem či judikaturou tuzemských soudů. Jen tak jsme schopni chránit svá majetková práva.

Autor: Vít Křivánek, Daňový poradce a právník Moore Stephens

Vít Křivánek

_________________________________________________________________________________

Vít 2 roky působil odboru Daňová legislativa při Ministerstvu financí, kde se zabýval přípravou a tvorbou legislativních návrhů daňových zákonů v oblasti nepřímých daní a daňového procesu. Od roku 2015 pracuje jako daňový poradce v naší kanceláři v Brně. Jeho specializací je oblast daně z přidané hodnoty a veškeré otázky týkající se správy daní, kde naplno využívá kombinaci právního a ekonomického vzdělání a získaných zkušeností. Podílí se na sepisování správních žalob a kasačních stížností k Nejvyššímu správnímu soudu.Je absolventem magisterského studia Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a magisterského studia na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně, obor podnikové hospodářství.