Alternativ nebylo mnoho a factoring jako jedna z nich se v „době papírové“ zapsal do mysli finančních manažerů spíše jako časově a manuálně náročný nákladný produkt s vysokou chybovostí, který přichází na řadu až po vyčerpání možností takzvaného standardního financování.

 Potřeba optimalizovat spotřebu pracovního kapitálu v podnikatelském sektoru stále narůstá. Dlouhodobé zdroje, které mají společnosti k dispozici od svých akcionářů a investorů, potřebuje jejich management investovat v první řadě do rozvoje. Jejich vyvázání z krátkodobé bilance se spolu s důrazem na řízení finančních rizik stalo prioritou. Budeme-li hotovost, obchodní pohledávky a zásoby považovat za hlavní spotřebiče pracovního kapitálu, pak stojí krátce za zmínku jejich vývoj v současné době. Mnohé, zejména velké společnosti a finanční skupiny daly podnět k rozvoji finanční disciplíny „cash management a transakční bankovnictví“, jejíž rozvinuté formy umožňují koncentraci agregované hotovosti do jednoho místa, z něhož jsou poté financovány potřeby tam, kde skutečně vznikají. Platební styk navíc postupně směřuje k platbám v reálném čase, což zjednodušeně znamená, že finanční prostředky se odepíšou z účtu plátce a připíšou na účet příjemce prakticky ve stejnou chvíli.

Tlak na redukci skladových zásob postupně přivedl některá odvětví až k režimu just-in-time, neboli kontinuálního zásobování. Řízení skladů se transformovalo do řízení logistiky. Stačí se podívat na zástavbu kolem dálnic v blízkosti průmyslových a obchodních aglomerací – jeden logistický areál vedle druhého.

Tlak na redukci objemu a rizikového profilu pohledávek a jejich propojení s biorytmem obchodních závazků vytvořil nové impulzy pro využití stovek let staré technologie factoringu k vytvoření dynamicky se rozvíjející finanční disciplíny obecně nazývané „supply chain financing“ (SCF). Představte si modelový příklad managementu firmy nedávné doby: Její obchodní proces typicky začíná přijetím objednávky a pokračuje nákupem přes logistiku, fakturaci, financování až po finanční vypořádání. Takový finanční ředitel si časem zvykl, že každou z těchto gend řeší v zásadě samostatně s technologiemi, které mu poskytl dodavatel firemního systému, jeho logistický partner nebo banka. Na co nemá k dispozici aplikace, řeší jednoduše ručně, excelem, papírem. Zaměstnává k tomu personál, je nucen tolerovat chyby, náklady a časové ztráty.

Doba digitální a fenomén fintech

To se však má změnit. Společnosti z oboru finančních technologií neboli fintechy vtrhly do života finančního řízení a finančních služeb s nebývalou silou a přesvědčivostí a jejich energii dále posiluje digitalizace fakturačního procesu. Některá odvětví ekonomiky si život bez elektronických objednávek, faktur, transportních dokumentů a dodacích listů už nedovedou představit. Právě tohoto trendu fintech využil k vývoji technologií spojujících yzické a finanční dodavatelsko-odběratelské toky do jednoho světa.

Našemu finančnímu řediteli se tím otevřely zcela nové možnosti, jak řídit své vlastní postavení v dodavatelských a odběratelských řetězcích, jejichž je součástí – s nižším rizikem, nižšími náklady, vyšší transparentností a ziskovostí. Fintech platformy mu nyní nabízejí syntézu všech původně oddělených procesů do jednoho prostředí. V těchto platformách je možné optimalizovat proces financování až na úroveň plné automatizace, a to v reálném čase – žádná zpoždění, žádosti, doklady a podklady.

Odběratelé si tak mohou řídit doby splatnosti svých obchodních závazků způsobem, který lépe odpovídá objemům a časovému profilu jejich krátkodobých aktiv. Tím uvolňují pracovní kapitál k investicím do svého rozvoje.

Dodavatelé na druhé straně nemusí naříkat nad dlouhými splatnostmi svých obchodních pohledávek ani nad špatnou platební morálkou svých odběratelů. Nemusí si ani lámat hlavu nad jejich finanční situací a vytvářet své vlastní modely hodnocení jejich úvěrového rizika a potenciálu finančních ztrát z nezaplacených dodávek.

Na těchto platformách získaly starobylé finanční metody, jako je faktoring nebo diskontní financování zcela novou podobu a oproti tradičním metodám, jako jsou krátkodobé úvěry nebo dluhopisové či směnkové programy mají dnes celou řadu výhod. Jsou automatizovatelné, smluvně a dokumentačně nenáročné, cenově konkurenceschopné a nezvyšují, či dokonce snižují zadlužení společnosti. Jsou přirozenou součástí systému řízení věcných a finančních toků v dodavatelských řetězcích, respektují jejich sezónnost i neočekávané výkyvy. Jsou o poznání odolnější vůči hospodářským krizím, během nichž se aktivita úvěrového a kapitálového trhu zpomaluje či zcela zastavuje – často v rozporu s potřebami firem. A konečně – mají skvělou budoucnost v éře digitální ekonomiky, otevřeného bankovnictví, umělé inteligence a dalších fenoménů moderní doby, které nás nevyhnutelně čekají.

Ing. Pavel Chlumský

_________________________________________________________________________________

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Od začátku své profesní kariéry se věnuje korporátnímu bankovnictví a problematice financování podnikatelského sektoru. Druhou polovinu devadesátých let strávil v londýnské CITI v oblasti financování rozvíjejících se trhů střední a východní Evropy. Poté zastával vrcholové manažerské pozice v Živnostenské bance a v České spořitelně. Ve francouzské bankovní skupině Credit Agricole působil na pozici generálního ředitele pro Českou a Slovenskou republiku. Jako lektor se věnuje problematice financování v dodavatelsko-odběratelských vztazích, financování strategických projektů, prodejních dovedností, utváření a vedení týmu, sales managementu a CRM v korporátním bankovnictví. V současné době působí na pozici člena představenstva společnosti Factoring České spořitelny.