To není ukázka rozhovoru z domova, to je ukázka z práce.

Možná si říkáte: Ale takhle se šéf se svými podřízenými nebaví.  Manažer má být profesionál a emoce do práce nepatří. V zaměstnání se snažíme si svoje emoce držet na uzdě. Když nás něco mrzí nebo štve z domova, snažíme se, aby se to na naší práci neprojevilo. Málokdo si v zaměstnání dovolí křik, nadávání nebo zvýšený hlas nebo naopak neutuchající radostné štěbetání. V tom jsme zajedno.

Jenže realita je taková, že nás emoce ovlivňují i v práci. Emoce mají zásadní vliv na naše myšlení a následné jednání a projeví se v tom, jak se chováme a co děláme. Emoce je z latinského motio, což znamená pohyb. Dávají věci do pohybu. Na kurzech ráda dávám příklad, že téměř všichni víme, co bychom měli jíst, jak cvičit, jak meditovat a proč a jak vést zdravý život. Málokdo to ale děláme, dokud se něco nestane. Dokud nás někdo nebo něco nedostane do pohybu.  Například lékař nám sdělí, že se sebou musíme něco dělat, a poukáže na hodnoty, které překračujeme. Takže dostaneme strach nebo nás popadne vztek.  Anebo se naopak dostaneme do pozitivních emocí, zamilujeme se (vášeň, láska) a chceme být štíhlí a plní sil. Co aktivovalo naše znalosti (o tom, jak být zdraví a silní), co udělalo to, že jsme reálně použili naše znalosti, uvedli je do praxe, byly emoce. Ať pozitivní, nebo negativní.

A stejné je to v práci. Jsou dny, kdy mi jde práce dobře od ruky, někdy mi to jde samo – jsem v pohodě, mám radost, nemusím se zabývat něčím, co odvádí moji pozornost. A jsou dny, kdy mi to jde jak koze pastva, nechce se mi do toho, radši uklízím šanony a prokrastinuji.

A mimo jiné proto je důležité, aby šéf vnímal emoce, náladu jednotlivce, aby si všímal, jaká je atmosféra v týmu. Emoce predikují pracovní úsilí i výsledek. Predikují, jaká bude kvalita práce (jestli se soustředíme, budeme věnovat pozornost detailu, budeme tvořiví a tvůrčí, budeme dobře kooperovat v týmu). Je prokázané, že emoce bankovních poradců ovlivňují spokojenost klientů a odrážejí se v prodejích.

Mimo jiné proto je důležité, aby si manažer všímal, jaké emoce probíhají u jeho lidí.  A aby to mělo význam, je třeba se tomu věnovat, pokud možno často a pokud možno pravidelně. Nestačí jenom při ročním hodnocení.

Nehledě na to, že emoce jednoho ovlivňují náladu celého týmu.

A metoda „Kouknu a vidím“ je tou nejjednodušší a nejpřirozenější. Kromě toho, že já vidím a mohu jednat, je to i projev mého zájmu a respektu k danému člověku. To jde dobře aplikovat F2F.

Ale co dělat, když se se svými lidmi nevidím?

Je to obtížnější, ale také se to dá. Jedna klientka na kurzu říkala, že mají tzv. ranní kafíčka. Pravidelně v 8 hodin se všichni – ať jsou na HO, nebo v kanceláři, nebo na pobočce „svolají“ u kávy. Všichni se vidí na skypu. Paní vedoucí si cení toho, že ví, kde kdo je. Krátce si řeknou, co kdo bude dělat, co ho ten den čeká, prohodí i pár slov, jak se mají. A pak se vrhnou do práce. Je to klasická ranní porada ve stoje – která je běžná např. ve výrobních závodech.

A pak samozřejmě se tomuto tématu „Kouknu a vidím“ věnujeme i při pravidelných schůzkách – „face to face“, nebo „jeden na jednoho“. Je dobré kromě kontroly úkolů a řešení problémů věnovat se i tomu, jak to jde.

Jak se zeptat?

• Jak to jde?
• Co jinak?
• Jak je?
• Co dneska?
• Co dneska? Co tenhle týden?

Nebo můžeme použít více věty, které se zaměřují na vykonávání práce:

• Je to pro tebe v pohodě, jak fungujeme? Vyhovuje ti to?
• Je něco, co bych měla řešit nebo vědět?

Čím kratší otázka, tím lepší. Lidi nemají rádi umělé otázky typu „Jak se cítíš v daném projektu? Dává ti to smysl? Je to pro tebe bezpečná zóna? Kdybys to měl ohodnotit na škále jedna až 10, které číslo bys svému dnešnímu pocitu dal? Každá práce s lidmi musí působit nenuceně. A ne jako když přijdeme z kurzu manažerského chování a chceme si něco vyzkoušet.

Kouknu a vidím + ODEJDU

Věnovat se emocím svých lidí je důležité. A také musíme myslet na to, že:

• My sami máme určitou práci, plán a nemůžeme se vždy a za každou cenu věnovat hned teď tomu druhému.
• My sami máme určitou omezenou kapacitu a nemůžeme se „rozdat“. Nemůžeme se věnovat všem. Na kurzech s oblibou říkám: „Místo mesiáše již bylo obsazeno.“ Není třeba soutěžit s tím, který tam je.
• Často na sebe upozorňují ti, pro které to je způsob, jak na sebe upozornit. Lidé, kteří mají skutečně vážný problém, se v praxi často snaží zneviditelnit, nechtějí obtěžovat. Jsou to většinou pracovití introverti, kteří se snaží s věcmi vyrovnat sami.

Pravidlo „Kouknu a vidím + ODEJDU“ vymyslela jedna manažerka na kurzu a znamená to, že se podívám, zjistím, ale pokud není akutní problém, dám si čas pro sebe (odejdu do své kanceláře), vyhodnotím a mohu zareagovat v okamžiku, kdy i já budu mít čas, sílu a nebudu muset řešit jiné závažnější priority.

Musím umět rozlišit, které emoce u koho jsou závažné a kdy mám zareagovat hned, kdy později a u koho si všímat trendu – až jak se to vyvine třeba během zítřka nebo týdne.

Technika mít otevřené dveře – stále a pro každého – není úplně vhodná. Protože pak zjistíme, že této možnosti využívá jen určitá stabilní skupina lidí (nebo jednotlivec) a na ostatní se už nedostane. Když jsem školila lékaře, mluvili o tom, že při neštěstích, si v prvé řadě všímají těch, kteří nekřičí a nestrhávají na sebe pozornost. Ti bývají nejvíce ohroženi. A určitou paralelu si můžeme vzít i do života a do práce.

Závěr - slogany

• Emoce v práci jsou – ať chceme nebo nechceme.
• Emoce znamenají pohyb – dávají nás do pohybu.
• Emoce ovlivňují naše chování.
• Doporučujeme, aby se manažer pravidelně věnoval emocím svých lidí.
• Metoda „Kouknu a vidím“ – je dobrá do práce i domů.
• Metoda „Kouknu a vidím + ODEJDU! znamená, že nereaguji hned a pokaždé na každého, který není v pohodě, protože ne všechno je důležité. Protože i já mám své priority. Protože nejsem spasitel.

Přeji vám, ať se vám daří v práci i doma. Ať vám věci dávají smysl a přinášejí radost.  

Míša Daňková

Inspirace na toto téma

Manažerské video | EMOCE DO PRÁCE NEPATŘÍ | ANO nebo NE?

Jak na naše lidi | JAK POMOCI SOBĚ A SVÉMU TÝMU, ABYCHOM DOBĚHLI DALEKO

PhDr. Michaela Daňková

Vystudovala sociologii, následně psychologii se specializací na psychologii práce a organizace. Absolvovala konzervatoř Jaroslava Ježka, dramatický obor pod vedením Ivana Vyskočila. Více než 15 let se věnuje lektorství a koučování. Specializuje se na rozvoj manažerských dovedností. Mezi její klienty patří významné firmy z oblasti telekomunikací, bankovnictví, dopravy a farmaceutického průmyslu.