Poslední dobou se zdá, že se přepočítat může prakticky každý.

Bledý muž s rybíma očima se zjevně přepočítal, když tvrdil, že speciální operaci ukončí za pár dní. Elity druhé strany se ovšem přepočítaly neméně, když považovaly úroveň přijatých sankcí za zničující (na slova o finančním Armagedonu si jistě vzpomínáte). Ruští turisté v tureckých letoviscích oběti Armagedonu rozhodně nepřipomínají a popravdě tak nevypadají ani Rusové ve svých domovech, soudě podle televizních zpráv, které lze v tomto případě těžko podezírat z nějakého vylepšování reality.

Popravdě – podcenění situace při vedení útočné války mi nevadí, spíš naopak. Omyly těch, které jsme si zvykli označovat jako elity na naší straně, považuji za mnohem závažnější. Už proto, že k nim dochází opakovaně, pokud ne trvale.

Vzpomínáte na řecký dluh? Měl být odstraněn, mimo jiné, prostřednictvím systému garancí, do kterých byly zapojeny prostředky daňových poplatníků Eurozóny. Možná si také vzpomenete, jaké problémy vyvolal tento krok u našich východních sousedů – vedly až k pádu úřadující vlády. Nemyslím, že by se kdokoli angažoval k tak zásadnímu rozhodnutí, nebýt ujišťování stejných elit, že se jeho prostřednictvím situace v Řecku vyřeší do několika let. Nevyřešila se, řecký dluh je po deseti letech větší, než kdykoli předtím (riziko za jeho splacení však přešlo v podstatné míře na daňové poplatníky Eurozóny). Těmtýž elitám jsme posléze uvěřili znovu: tentokrát, že inflační efekt pumpování peněz do ekonomiky bude krátkodobý a zvládnutelný a že ruský plyn zůstává spolehlivou základnou evropské energetiky i poté, co jeho dodavatel několikrát nepřehlédnutelně demonstroval schopnost prosazovat své zájmy všemi prostředky.

K čemu jsou všechny ekonomické teorie, všechny matematické modely, k čemu jsou Nobelovy ceny za mimořádný přínos lidstvu, když jejich nositelé nedokáží ve zcela zásadních otázkách alespoň upozornit na možnost omylu? Omylu, který nastává stejně často a možná častěji, než kdybychom rozhodování ponechali náhodě nebo dětem v mateřské školce? A kde se bere naše důvěra věřit stále stejným lidem v zásadních rozhodnutích, která se víc a víc opírají o ideologii, než o vědu založenou na důkazech? Když už jsme zavrhli odpovědnost za chybná rozhodnutí, nebyla by na místě alespoň opatrnost před jejich důsledky?

Bez legrace – kalkulace není hra, kalkulace není ani scénář seriálu, který se dá v půli přerušit a natočit jinak. Východiska našich rozhodnutí, odpovědi na otázky, na co se spolehnout a s čím můžeme počítat, jsou příliš významné k tomu, abychom mohli ignorovat ponaučení z učiněných chyb.  Článek o kalkulacích uvnitř tohoto časopisu naznačuje správnou cestu na podnikové úrovni. Jsem zvědav, zda a kdy to dokážeme na úrovni kontinentu.

RNDr. Tomáš Nekvapil
Po studiu oboru Matematická analýza na Masarykově univerzitě v Brně absolvoval roční kurz „Bankovnictví“ na VŠE v Praze. Působil jako ředitel pro ekonomiku, IT a organizaci střídavě v bankách, finančních institucích a strojírenských podnicích. V období fúze s IPB v roce 1998 byl vrchním ředitelem
pro IT a vnitřní řízení Banky Haná, zastával post ekonomického ředitele akciové společnosti Kordárna a od roku 2002 pracoval jako finanční ředitel v akciové společnosti Tusculum, kde byl zodpovědný za projekty procesního řízení, ABC rozpočtování a implementaci informačního systému. Od června 2004 působí jako nezávislý konzultant. Realizoval četné projekty, zaměřené na plánování, kalkulace nebo strategické řízení a rovněž workshopy v oblasti controllingu a financí pro řadu významných firem v České republice a na Slovensku. Aktivně publikuje v časopisech CAFINews, CFO world a také na webové stránce www.financni-manazer.cz. Je autorem publikací „Neptejte se účetních, jak řídit náklady“ (2011), Rychlokurz podnikových financí pro manažery a jednatele firem (2016). Vydal rovněž sbírku Mikroekonomických fejetonů (2014). Je předsedou dozorčí rady České asociace pro finanční řízení (CAFIN). V současné době působí navíc jako finanční ředitel ve spol. Colognia press, a. s.