Tři faktory, které rozhodují, jak zvládneme obtížné životní situace

Při zvládání obtížných životních situací hrají důležitou roli tři základní faktory:

1.      Jak velké jsou ztráty, a co dalšího se k nim nabaluje 

Znám člověka, kterému před půl rokem zemřela manželka, a teď ještě přišel o svoji firmu. Kolegyně ztratila práci a teď se rozvádí. Další nemá momentálně na splátku hypotéky, podnikatel počítá velké finanční ztráty a propouští zaměstnance, kolega má těžkou hlavu z toho, jak se sníženým platem uživí dvě děti na vysoké škole. Všichni tito lidé zažívají určitý druh krize, musí se vypořádat s nepříjemnou změnou a nadměrným stresem, který se může podepsat na jejich psychickém i fyzickém zdraví. Jak se s ním vypořádají a kolik toho unesou, závisí především na dalších dvou faktorech.

2.      Vybudovaná odolnost vůči stresu a nepříjemným životním situacím

V průběhu svého života si postupně budujeme odolnost vůči stresu a nepříjemným životním situacím. Odolnost vzniká kombinací vrozeného a během života „vypěstovaného“ nastavení.

Na naší psychické odolnosti se podílí:

• Dědičnost, která je podle některých vědeckých studií odpovědná za zhruba 60–70 % osobnostních vlastností. Na zbytku se podílí výchova a okolní vlivy, podle kterých se dokončí základní nastavení našich vzorců chování a prožívaní. (Nebojte se, vzorce se dají přenastavit.)
• Velmi důležité bylo, jak rodina, ve které jsme vyrůstali, zvládala krize a nepříjemné situace. Mohli jste být pozorovateli tendencí stavění se do rolí obětí a bezmocnosti „za naše problémy mohou druzí“, „svět je tak nespravedlivý“, „proč zrovna my?“. Nebo jste mohli vidět jasná aktivní rozhodnutí „s tím se dá něco dělat“, „to zvládneme“.
• Životní zkušenosti. Kolik jste zažili neúspěchů? Jak jste se s nimi dokázali vypořádat? Každá rekonvalescence z neúspěchu zvyšuje naši odolnost a obohacuje nám specifickým způsobem život. Ze všech těchto zkušeností můžeme čerpat při řešení dalších krizí. Jistě znáte lidi nebo jste o nich slyšeli či četli, kteří se dostali téměř na úplné dno, ale dokázali se od něj odrazit a nastartovat novou kariéru, manželství … a většinou to bylo mnohem lepší, než si v době krize dokázali vůbec představit. 

Psychologové zjistili, že psychicky odolní lidé mají následující osobnostní charakteristiky:

• Dovolí si prožívat více pozitivních emocí jako např. radost, nadšení, naději, soucit, spokojenost a věnují méně pozornosti negativním emocím – zklamání, závisti, strachu apod. Neznamená to, že by negativní emoce potlačovali, ale umějí s nimi lépe pracovat. Obecně pozitivní emoce zvyšují naši životní energii, a máme tak palivo na to, abychom řešili problémy.
• Jsou otevřeni novým zkušenostem a vítají změny. Zkuste si odpovědět na otázku, jak se stavíte ke změnám? Nemusí to být závažné změny, lze to poznat i podle drobností, např. přestěhovali vás do jiné kanceláře, máte vyplňovat odlišný formulář, změnily se jízdní řády, zavřeli vám oblíbenou restauraci. Jak to prožíváte? Pokud vás to štve, lze to změnit.
• Odolní lidé mají bohaté sociální kontakty a společenský život. Z mnoha studií bylo ověřeno (např. Robert Waldinger – nejdelší studie štěstí) že kvalitní vztahy jsou nejvýznamnější složkou šťastného a naplněného života. Zásadně ovlivňují naši schopnost rekonvalescence z krizí a psychickou odolnost.
• Mají pocit, že to, co dělají, má smysl a je důležité.
• Tito lidé problémy nepopírají. Po odeznění prvotního šoku (může trvat i delší dobu) si dokážou přiznat reálně situaci takovou, jaká je, přestanou hledat viníky. Přijmou to, co se stalo, a začnou hledat možnosti, jak z krize ven. Jsou přesvědčeni, že situaci mohou ovlivnit, a vidí světlo na konci tunelu.

 3.      Základní postoj k životu

Martin Seligman, americký psycholog, otec teorie naučeného optimismu, popisuje dva základní postoje k životu: optimistický a pesimistický. Většina z nás se pohybuje někde mezi nimi. Všimněte si ale, ke komu máte blíž.

Z hlediska zvládání obtížných životních situací existuje mezi optimistou a pesimistou zásadní rozdíl.

Optimisté automaticky předpokládají, že svými schopnostmi a úsilím mohou ovlivnit výsledky situací a překonat překážky. Vidí naději a možnosti, že se situace obrátí k lepšímu. Naproti tomu pesimisté se domnívají, že nemohou ovlivnit to, jak situace dopadne, že jsou bezmocní, a soustředí se na nejhorší možné scénáře.

Je známo, že vnitřním nastavením naší mysli ovlivňujeme výsledky situací ve vnějším světě. Jak říkával Henry Ford: „Pokud si myslíte, že můžete, máte patrně pravdu. Pokud si myslíte, že nemůžete, máte patrně také pravdu.“

Optimistický přístup má moc zlepšovat naše životy, pomáhá nám dosahovat našich cílů a vyhrabávat se z krizí. Neznamená to předstírat, že je něco skvělé, když tomu tak není, nebo popírat pocity smutku, vzteku či zklamání. Naopak tyto nepříjemné pocity je potřeba prožít, přijmout, ale pak je nechat odejít a umožnit, aby na jejich místo přišlo něco lepšího. Pozitivní myšlení také znamená vidět svět reálně, v dobrém i špatném a objevovat nové úhly pohledu a možnosti.

Buďte realisti! Snažte se vidět svět reálně! Ne v negativním světle.

Naší přirozeností je, že v životě věnujeme mnohem více pozornosti negativním událostem než pozitivním. Například, pokud si budete číst na internetu zprávy, je pravděpodobné, že si budete daleko víc pamatovat ty negativní a nejvíc ty katastrofické. Nebo váš potomek přinese na vysvědčení devět jedniček a jednu trojku. O čem budete večer přemýšlet? O těch jedničkách? A to platí pro všechny aspekty našeho života.

Barbara Fredricksonová, sociální psycholožka a průkopnice na poli pozitivní psychologie, objevila poměr 3:1. Zjistila, že k překonání jedné negativní zkušenosti většina lidí potřebuje tři pozitivní, jinak řečeno každý negativní pocit je třikrát silnější než pozitivní. Když se vrátím k článkům, pak abychom byli v pohodě, potřebovali bychom za každý negativní článek přečíst alespoň tři pozitivní, potom budeme na nule.

Slavný psycholog John Gottman, našel v odlišném kontextu ještě „horší“ poměr. Zjistil, že pokud má naše manželství být spokojené, musí existovat ve vztahu nejméně pětkrát tolik pozitivních interakcí než negativních -  poměr 5: 1.

Logicky převedeno do čísel

Pokud máme v životě dvakrát tolik šťastných chvil než nešťastných, tedy poměr 2 : 1, tak si jich ani nevšimneme, protože to negativní převládne. Je to podobné, jako kdyby vám někdo každý den dal dva tisíce a tisícovku si vzal.  Objektivně by to vypadalo, že se máte skvěle, jste v zisku.  Subjektivně si však většina lidí bude myslet: „můj život stojí za houby“. Proč? Protože jste hluboko pod poměrem Fredricksonové 3 : 1.

Co s tím tedy dělat?

Dívejte se na svět reálně. Věnujte stejnou pozornost pozitivním věcem, byť to jsou pro vás v tomto okamžiku samozřejmosti a maličkosti. Potom nebudete potřebovat naplnit ani poměr Fredricksonové, a ani Gottmana. Budete svůj život vnímat férově a k tomu, abyste se cítili dobře vám bude stačit poměr 1:1. 

Krize je jako horská dráha, která vás v jednu chvíli pošle až úplně dolů. Tam na vás čeká křižovatka, ze které vede několik cest. Chvíli váháte, než se rozhodnete, kudy dál. Je jen na vás, kterou z cest zvolíte. Některé vedou ještě hlouběji, jiné vás ale vynesou mnohem výš, než jste byli předtím. Přeji vám, ať zvolíte tu cestu, která vede nejvýš!

Ing. Mgr. Radka Loja

Psycholožka, lektorka a koučka, autorka knihy „Emoce pod kontrolou“ a spoluautorka knihy „Jak získat úspěch, klid a vyrovnanost v hektické současnosti“.

Vede komplexní kurzy osobního rozvoje, poskytuje psychologické poradenství.

Je spoluautorkou webu emoční inteligence www.mindtrix.cz.

Ve volném čase se věnuje rodině, meditaci a sportu. Dříve byla statutární auditorkou a věnovala se IFRS a konsolidovaným účetním závěrkám.