IRR - číslo nebo příběh
Alexandr Kozlov, ČSOB Penzijní společnost, 26.4.2019Hodnocení investic je téma, které se na stránkách tohoto časopisu objevuje poměrně často. Je to logicky, hodnocení investic, totiž, častokrát bývá, naplní práce finančních manažerů. V následujících řádcích bych chtěl nabídnout i svůj, praxi podpořený, pohled na problematiku hodnocení investičních projektů.
Píše se rok 2013 a jedná z plynárenských společností, působících na českém trhu, plánuje rozšíření obchodních aktivit o prodej stlačeného zemního plynu (CNG). Jednalo se o výstavbu sítě CNG čerpacích stanic v devíti lokalitách napříč Českou republikou. Trh s CNG v České Republice se teprve rozvíjel. Počet plnicích stanic byl oproti dnešku zhruba třetinový, na trhu chyběly delší časové řady provozních dat a zkušeností s ekonomikou provozu tohoto druhu zařízení (běžné plnicí stanice se pro srovnání nehodily). O to důležitější bylo zaměřit se na hodnocení a diskusi o podmínkách, za kterých by v budoucnu mohly být stanice provozovány.
Finanční úsek dostal za úkol připravit ekonomické opodstatnění investičního záměru tzv. studii proveditelnosti. To, na co se vedení společnosti primárně zaměřilo, byly klasické ukazatele hodnocení investičních projektů: NPV (Nett Present Value), IRR (Internal rate of return) případně Payback period, což je ukazatel nerespektující faktor času. Důvodem zaměření se na uvedené hodnoty, byla skutečnost, že společnost patřila do mezinárodního koncernu, kde se k hodnocení investic používaly právě zmíněné IRR a NPV ukazatele.
Pravidlem bývá, že velké korporace mají ve svých interních směrnicích explicitně vyjádřené požadavky na zhodnocení investičních projektů. Nároky na návratnost se můžou v rámci skupiny lišit podle toho, kam investice směruje. Investice do infrastruktury například mívají nižší požadavek na návratnost než projekty v oblasti obchodu nebo nových produktů. Platí tedy, aby firma investici realizovala, musí „trefit“ požadovanou míru návratností, jinak se projekt zatrhne.
Pro úplnost připomenu, jak se IRR počítá. IRR (Internal rate of return - Vnitřní výnosové procento) je diskontní sazba při které čistá současná hodnota investice se rovna nule.
Čím déle se živím financemi, tím častěji narážím na parametr, kterému se v tomto článku říkáme IRR. Objevuje se ve více oblastech financí pod různými názvy. Při hodnocení investičních projektů se používá název Discounted cash flow rate of return (DCFROR), v bankovnictví se mu říká Effective interest rate (EIR), na finančních trzích jde o klíčový ukazatel Yield to maturity (YTM) a určitě budou i další.
Ale zpátky k investicím. Příprava studie proveditelnosti je klíčovým procesem pro to, aby plánovaný investiční záměr byl řádně posouzen. Během této fáze by měla proběhnout debata nad jednotlivými vstupy, včetně připomínek tzv. „ďáblova advokáta“. Výsledkem je pak rozsáhlý dokument, který kormě standartní „omáčky“ jako jsou úvodní informace, časový harmonogram, technický popis, marketingový pohled, hodnocení rizik projektu a další, obsahuje i kapitolu o ekonomických parametrech investičního záměru (hlavně analýzu efektivnosti investice). Právě sem míří pozornost většiny čtenářů tohoto, často rozsáhlého, díla.
Debata kolem vstupních parametrů je rozhodujícím okamžikem na časové ose od prvotní myšlenky až k realizace projektu. Je vlastně mnohem důležitější než jakýkoliv finální ukazatel.
V praxi to bohužel často vypadá tak, že právě hodnota IRR je výchozím bodem pro celý proces hodnocení investic, vyvrcholením pak kalkulace, která má „trefit“ případně překročí požadovanou hodnotu. Veškerá snaha pak často směřovaná právě na dosažení kýženého výsledku nikoliv na samotný proces hodnocení. Výsledkem je investiční záměr, který po schválení žije svým vlastním životem, a málo koho zajímá, jak se vyvíjí vzhledem k původním předpokladům protože: „trh už je někde jinde“, „byl to expertní odhad platný v té době“ a podobně.
Celá záležitosti je pak vnímaná jako „utopený náklad“, rozhodnutí padlo a jedeme dál. Z IRR nebo podobného ukazatele se tak stává jeden z řady nástrojů (dalšími jsou například očekáváný růst tržního podílu, vetší zviditelní firmy ale třeba i osobní ambice) pro přesvědčování tzv. decision makers nikoliv příležitost ke komplexní diskusi nad investičním záměrem.
A co investiční záměr o kterém jsem zmiňoval v úvodu tohoto článku? Ten bohužel se podle očekávání nevyvíjel. Počínaje investičními náklady, které v některých případech překročili plánovanou výší i dvojnásobně, a tržbami konče, všechno se hněď od počátku vyvíjelo jinak, než se předpokládalo při výpočtech klíčových ukazatelů hodnocení investic.