Většina dotačních titulů právě ukončeného programovacího období 2007 až 2013 kladla na inovace důraz. A v zahajovaném období 2014 až 2020 budou inovace zdůrazňovány ještě silněji. Dotaci je nutné chápat jako významný doplněk financování umožňující naplnit podnikatelský záměr rychleji, s menší dluhovou i nákladovou zátěží a významně tak posílit konkurenceschopnost podniku.

Cílem tohoto článku je zmínit možnosti financování inovací v co nejširším spektru možností. Část je přístupná jak pro podnikatelskou, tak nepodnikatelskou veřejnost. Soudný čtenář nepochybně rozpozná, co se týká výhradně podnikatelů a naopak. Vzhledem k zaměnitelnosti některých pojmů předesílám, že v dalším budu používat pojem „projekt“ jako synonymum pojmů podnikatelský záměr, inovační záměr, inovace a inovační projekt.

Projekt a jeho financování

Občas mívám pocit, že financování projektů je podceňováno a bráno jako nutné zlo bránící realizaci geniální myšlenky.  A to i přesto, že chyby v přípravě financování mívají fatální dopad na úspěšnost jinak zajímavého a prospěšného záměru.  Na místě je považovat financování za relativně samostatný projekt, jehož složitost je přímo úměrná projektu financovanému a přípravu financování podřídit principům projektového řízení.

Financování projektu musí projít všemi projektovými fázemi, tedy definiční, plánovací, realizační a dokončením.

 Obsahem definiční fáze je vyhodnocení ekonomické efektivnosti plánovaného projektu na základě predikce cash flow a rozhodnutí, zda projekt realizovat či ne. Rozhodnutí by mělo padnout až po zvážení širších souvislostí. Jeví-li se projekt jako ztrátový je vhodné analyzovat, co je nutné udělat, aby tomu tak nebylo. Ale i realizace ztrátového projektu může být pro podnik velice zajímavá. Důvodů může být vícero. Potřeba udržet zaměstnanost klíčových spolupracovníků, možnost získat zajímavou referenční zakázku, případně nové zkušenosti, dovednosti a znalosti. To vše může mít větší hodnotu než přímá finanční ztráta.

Plánovací fáze začíná okamžikem rozhodnutí projekt realizovat. Výstupem této fáze je prvořadě návrh struktury financování, která vyjadřuje podíl vlastních a cizích zdrojů včetně zohlednění možnosti veřejné podpory. Málokdy je možné a prakticky nikdy není vhodné financovat projekt výhradně z vlastních zdrojů. Pomineme-li efekt finanční páky zvyšující rentabilitu použitého vlastního kapitálu, tak z přízemního důvodu, že vlastní zdroje jsou nejdražší. Přestože v českém prostředí tato pravda ještě nezapustila hluboké kořeny, je tomu tak. Ve druhém kroku plánování jde o výběr konkrétních finančních nástrojů a subjektů schopných a ochotných potřebné zdroje poskytnout.

Předmětem realizační fáze je vyjednávání o podmínkách poskytnutí zdrojů včetně harmonogramu jejich uvolňování završené podpisem příslušných smluv.

Je zřejmé, že proces financování musí být zahájen s určitým časovým předstihem a připraven ještě před zahájením realizace financovaného projektu. Problémy s financemi v době realizace mívají fatální následky s možností jeho předčasného ukončení. Problémové projekty jsou pak vděčným tématem pro bulvární i nebulvární média, zejména jde-li o projekty financované z veřejných rozpočtů.

Dokončení procesu financování přichází, ve srovnání s dokončením samotného projektu, s určitým časovým zpožděním.  Konec nastává až po vypořádání všech závazků, ať jde o dodavatele, úvěry, dotace či jiné finanční nástroje.  Opoždění může být i mnohaleté. Ať už jde o dlouhodobé úvěry nebo dotace, které jsou obvykle podmíněny minimální životností projektu, nejčastěji tři nebo pět let. Dotace také mohou být zpětně odebrány, pokud kontroly naleznou pochybení při jejich čerpání. Totéž platí i o úvěrech: V případě porušení smluvních podmínek si banky vyhrazují právo požadovat okamžité splacení celé dlužné částky. Tyto situace mohou podnik dohnat až k insolvenci, v horším případě k vyhlášení konkursu.  To vše v konečném důsledku může zmařit jinak úspěšně dokončený projekt, vrhnout podnik o řadu let zpět, případně ukončit jeho existenci.

Struktura financování

Vlastní zdroje, cizí zdroje vratné i nevratné. To jsou základní možnosti financování projektu. Každá z nich je sama o sobě strukturovaná a nabízí řadu konkrétních nástrojů.

Vlastní zdroje

Vlastní zdroje jsou představovány základním jměním a tvorbou zisku. Pro financování projektu bývá nejdůležitější zisk, obvykle kumulovaný v průběhu několika účetních období.  Nicméně i základní jmění sehrává významnou roli. Jde-li o zajímavý a náročný projekt, je možné základní jmění navýšit. Buď výhradně stávajícími majiteli, nebo cestou oslovení externích investorů. Řešením může být i založení nového podniku.

Tato cesta je velice náročné na přípravu i realizaci. U akciových společností mívá nejčastěji podobu úpisu nových akcií. Společnosti s ručením omezeným velmi často přijímají dalšího společníka, mnohdy v podobě rizikového kapitálu se smluvně stanoveným zpětným odkupem podílu. Nový občanský zákoník nabízí možnost vydání podílových listů, které jsou volně obchodovatelné převodem na řad.

Do kategorie vlastních zdrojů náleží také nástroje veřejné podpory vycházející z tvorby zisku. Konkrétně odpočet nákladů na výzkum a vývoj od základu daně a investiční pobídky ve formě daňové úlevy.

Podmínkou první možnosti je existence projektu výzkumu a vývoje splňujícího řadu formálních podmínek. Vynaložené náklady snižují ve své podstatě základ pro výpočet daně z příjmů dvakrát. Poprvé při jejich standartním zaúčtování a podruhé jako odpočitatelná položka v rámci uzávěrky účetního období. O tuto formu podpory není třeba žádat, je dána zákonem a uplatnit ji lze automaticky za předpokladu, že jsou splněny stanovené podmínky.

O investiční pobídku je nutné požádat prostřednictvím agentury CzechInvest. I v tomto případě jde o administrativně složitou operaci a o splnění celé řady podmínek. Výsledkem je pak sleva na dani z příjmu právnických osob uplatňovaná po dobu zákonem stanovených účetních období.  Podrobnosti upravuje především zákon o Investičních pobídkách, který by měl být k 1. červenci 2014 novelizován a proto nemá význam podmínky zmiňovat detailněji.

Cizí zdroje

Cizí zdroje vstupují do projektu ve dvou formách. Nejčastěji jako vratné, tj. příjmy projektu musí pokrýt veškeré výdaje a navíc generovat zisk. V konkrétních případech je možné část projektu financovat cestou veřejné podpory. Ta je, při dodržení podmínek jejího čerpání, nevratná a významným způsobem „vylepšuje“ cash flow projektu. Po uvedení projektu do užívání pak zkresluje účetní výkazy podniku a vytváří pokřivený obrázek jeho hospodaření a finanční situace.

Vratné zdroje

Do této skupiny patří celá řada finančních nástrojů. Od standardních, jakými jsou úvěry a půjčky od bankovních i nebankovních subjektů, leasing, faktoring, dokumentární akreditivy, bankovní záruky apod. Méně časté je vydání vlastních dluhopisů. U obvyklých finančních nástrojů stačí přesvědčit osobu poskytovatele zdroje. Cesta k vydání obligací je o něco náročnější. Nejprve je nutné přesvědčit instituci, která emisi zprostředkuje a poté dát na modlení, aby se našel dostatek ochotných investorů.

Vratné zdroje ve spojení s veřejnou podporou vnášejí do financování projektu zvýšené riziko. Dotace bývají propláceny až po dokončení projektu. Ten je nutné předfinancovat, a to nejčastěji právě pomocí úvěrů. Riziko spočívá v možnosti, že dotace nemusí být proplacena v plné výši, případně nebude proplacena vůbec. Stačí nepatrné pochybení v realizaci projektu, jakým je použití jiného typu zábradlí na schodišti, než bylo v projektu uvedeno. Dojde-li k takové situaci, pak je nutné úvěry splatit z vlastních zdrojů, což může ohrozit finanční stabilitu podniku.

S těmito alternativami je vhodné počítat a připravovat financování pokud možno tak, aby podnik přežil relativně bez úhony i takové situace.

Nevratné zdroje

Veřejná podpora v České republice vyznívá tak trochu kontroverzně. Je pravdou, že pomohla velkému množství podnikatelských subjektů. Ale také je pravdou, že proslula řadou větších či menších skandálů včetně soudních doher. Na jedné straně zklamaní podnikatelé, na které se nedostalo, na straně druhé neschopnost státních úředníků vyčerpat disponibilní zdroje. Nicméně žije tu s námi a nabízí širokou paletu programů. Prakticky každý obecní úřad finančně podporuje dění ve své působnosti. Počínaje místními podnikateli přes spolkový život až k ochraně přírody. Totéž platí pro krajské úřady a jednotlivé ústřední orgány státní správy. Stačí jen pozorně sledovat webové stránky daných institucí.

Od 1.7.2014 začnou pro veřejnou podporu platit nová pravidla. Změnu vyvolala Evropská komise úpravou maximální výše regionální podpory, kterou, ve vazbě na výši HDP na jednoho obyvatele, snižuje z 40% na 25% pro velké podniky a následně na 35% pro středně velké a 45% pro malé podniky.

K nejznámějším dotačním programům období 2007 až 2013 patří Operační program Podnikání a inovace (OPPI) spravovaný agenturou CzechInvest. V období 2014 až 2020 bude nahrazen Operačním programem Podnikání a inovace pro konkurence schopnost (OPPIK). V zásadě zachová strukturu OPPI s tím, že klade mnohem větší důraz na inovativnost projektů především ve vazbě na spolupráci žadatelů s institucemi výzkumu a vývoje. Hlavním cílem OPPIK je dosažení konkurenceschopné a udržitelné ekonomiky založené na znalostech a inovacích.

Nevratným zdrojem jsou také investiční pobídky. Bohužel zákon o investičních pobídkách musí být v polovině tohoto roku novelizován (beze změn nám vydržel celé dva roky!) v souvislosti se snížením veřejné podpory.  S tím se nepochybně svezou i další změny, otázkou je, zda budou k lepšímu. Struktura investičních pobídek bude pravděpodobně zachována. Podnikatelé se snad dočkají zjednodušení administrativy, zatraktivnění průmyslových zón a rozšíření oblastí podporovaných „službových“ projektů, jakými jsou tzv. centra sdílených služeb a opravárenská centra.

Vzhledem ke skutečnosti, že článek nese titulek „Financování inovací“, tak nelze opomenout základnu všech inovací, tedy výzkum a vývoj a veřejnou podporu směřující do této oblasti. Účelovou podporu nabízí v ČR sedm institucí:  Grantová agentura ČR (základní výzkum), Technologická agentura ČR (aplikovaný a experimentální výzkum) a dále pak ministerstva obrany, vnitra, kultury, zemědělství a školství, mládeže a tělovýchovy. Bližší informace je možné najít na příslušných webech.

Pro podnikatelskou veřejnost je nejzajímavější Technologická agentura ČR, jejímž cílem je podpora projektů výzkumu, vývoje a inovací, které mají vyústit uplatněním v praxi. Nabízí čtyři programy. ALFA je zaměřený do oblasti progresivních technologií, materiálů a energetických zdrojů, ochrany a tvorby životního prostředí. BETA slouží potřebám státní správy a OMEGA pro oblast aplikovaných společenských věd. Poslední CENTRA KOMPETENCE podporuje centra výzkumu, vývoje a inovací v progresivních oborech s vysokým potenciálem.

Celá řada programů podpory je zaměřena na podporu mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji. Například EUREKA CZ (evropská spolupráce v oblasti aplikovaného výzkumu s výstupem do komerčního využití) nebo EUROSTARS (podpora malých a středně velkých podniků s vlastním výzkumem a vývojem).

V této souvislosti zmíním také program EuropeAid umožňující zapojení firem do poskytování rozvojové pomoci EU ve třetích zemích. Vnější pomoc EU je rozdělována podle oborových programů a prostřednictvím finančních nástrojů. Realizace vnější pomoci probíhá nejčastěji v zemích příjemců (např. stavební práce, dodávky zboží nebo poradenské služby), které jsou prováděny nejen firmami z členských států EU. Nemá sice přímou souvislost s inovacemi, ale snaha o účast v něm může být pro inovátory inspirující.

Množství programů vyhlašuje přímo Evropská komise a projekty lze přihlásit bez participace českých úřadů. Nejznámější byl 7. Rámcový program v ukončeném programovacím období, který má být nahrazen 8. Rámcovým programem s názvem HORIZONT 2020. Podnikatelům, kteří uvažují o této možnosti podá pomocnou ruku Česká styčná kancelář pro výzkum a vývoj (www.czelo.cz) se sídlem v Bruselu.

Závěrem se vraťme k pojetí financování projektu jako relativně samostatnému projektu, který je velmi úzce spjat s financovaným projektem a potřebě přistupovat k řízení financování z pozic projektového řízení. Na tomto místě ještě zdůrazním potřebu systémového přístupu k celé problematice. Ani dokonale připravený projekt včetně jeho financování není garantem úspěšné realizace. Pokud plánovaný projekt není integrální součástí plánu rozvoje podniku, pokud cíle projektu nemíří stejným směrem jako podnik sám, pak nepochybně nastanou potíže.

K financování inovací je třeba přistupovat tvůrčím způsobem, aktivně vyhledávat a kombinovat možnosti. Automaticky neodmítat netradiční možnosti. Příklad z poslední doby. EGAP a ČEB nadále přežívají v myslích podnikatelů jako společnosti podporující velký byznys. V současné době mají obě instituce připraveny programy na podporu exportu malých i středních podniků. I přes potíže, s nimiž se v současnosti potýkají, zůstávají relevantními hráči. Nejde pouze o tyto dvě instituce, ale i jiné bankovní domy inovují nabídku produktů s cílem udržet stávající a získávat nové klienty.

Financování projektů vyžaduje inovativní přístup i na úrovni podniků. Nestačí natáhnout ruku s žádostí o podporu. Žadatel musí být připraven a předložit  konkrétní představou jak o inovaci, tak o jejím financování. Ideální je, když žadatel je rozhodnut projekt uskutečnit, ať s nebo bez dotace. Narychlo psát inovační projekt v okamžiku vyhlášení dotační výzvy nebývá nejlepší řešení.

 A na úplný závěr jednu poznámku. Inovace a inovativní přístup se dnes skloňují ve všech pádech, až mívám pocit, že jsou považovány za všespasitelné. Přitom nejsou nic víc a nic míň než podnikatelským záměrem a v podobě červené niti zanechávají stopu ve všech podnikatelových aktivitách.