Začněme dvěma jednoduchými příklady:

Příklad první

Plastikář František používá jako základní surovinu také polypropylenový granulát. Předpokládejme nákup jedné tuny granulátu v ceně 1.000 USD. V den dodávky dostává Františkova účetní na stůl fakturu s touto částkou. Účetní program, v souladu s obecnými účetními pravidly, vyžaduje účtovat v tuzemské měně. Účetní si pro takové případy musí vybrat metodu, kterou bude trvale využívat: buď zvolí aktuální kurz publikovaný denně národní bankou, nebo stanoví vlastní pevnou směnnou hodnotu na nějaké období (měsíc, v případě stabilní měny i celý rok). Řekněme, že v našem případě půjde o 24,500 CZK za jeden americký dolar. V účetnictví se následně objeví závazek k dodavateli ve výši 24.500 CZK (= 1.000 USD × 24,5 CZK/USD1), splatný čtrnáct dní po převzetí dodávky. V den splatnosti podepisuje František platební příkaz a ze svého korunového účtu nechává dodavateli převést částku 1.000 USD.

Banka použije devizový kurz 24,800 CZK za dolar, podle svého aktuálního kurzovního lístku. Z Františkova účtu odečte 24.800 CZK (= 1.000 USD × 24,8 CZK/USD). František má nyní problém: pohledávku ve výši 24.500 CZK (MD) vyrovnal beze zbytku platbou o tři stovky vyšší (DAL = 24.800). V účetnictví se chybějící částka MD = 300 vyrovná zápisem jednorázové nákladové položky – v účetní terminologii půjde o „kurzovou ztrátu“ tři sta korun. Mohlo jít ovšem o stejně velký „kurzový zisk“, kdyby v den úhrady banka směňovala jeden dolar kurzem 24,200 CZK, nebo (pozor) kdyby při původním kurzu banky (24,800 CZK / 1 USD) František na-opak inkasoval tisíc dolarů od svého zákazníka jako úhradu stejně velké pohledávky zaúčtované před čtrnácti dny (tj. kurzem 24,500 CZK za dolar).

Příklad druhý

V roce 2013 se stala dodatečným pramenem kapitálu pro Františkovu firmu půjčka 20.000 EUR od zahraničního odběratele, poskytnutá v souvislosti s pořízením speciální

__________________________________________________________________________________

1                     Zápis „CZK/USD“ odpovídá pozici jednotek ve výpočtu, nedejte se prosím zmást skutečností, že banky tuto hodnotu kurzu (tj. kolik korun stojí jeden dolar) označují podle zvyklosti symbolem měnového páru USD/CZK.

formy. František má dohodnuty pravidelné splátky – jde o 1.250 EUR ročně po dobu 16 let – a protože zakoupením v podstatě jednoúčelového nástroje vytáhl trn z paty manažerům partnerské firmy, úrok z eurového závazku je jenom symbolický. O to více byl František překvapen, když půjčka, zapsaná v jeho účetních knihách korunovou hodnotou 507.100 CZK (= 20.000 EUR × 25,355 CZK/ EUR; převedeno na tuzemskou měnu kurzem národní banky ke dni přijetí peněžních prostředků 4. 1. 2013) po zaplacení první splátky neklesla, ba právě naopak! V účetní závěrce k 31. 12. 2013 se mohl František dočíst černé na bílém, že ze stejného titulu dluží stále ještě 514.219 CZK. Na vině bylo skokové oslabení české koruny v listopadu 2013 (ale pozor, efekt na dolaru v roce 2014 by byl ještě výraznější). Pro stanovení výše půjčky k poslednímu dni účetního období roku 2013 použila Františkova účetní v tu dobu platný kurz, publikovaný opět národní bankou (27,425 CZK za 1 euro, 514.219 CZK = 18.750 EUR x 27,425 CZK/EUR).

Ponecháme-li stranou dopad oslabení měny již na splátku půjčky 1.250 EUR koncem roku 2013, pak František bez jakéhokoli pozitivního efektu (naopak, s povinností zaplatit úrok), dluží o 7.119 CZK (= 514.219 - 507.100 CZK) více, než si vypůjčil! 2 Při existujícím závazku 18.750 EUR po zaplacení první splátky to znamená, že hodnota za 38.813 CZK (= 18.750 EUR × 27,425 - 25,355 CZK/EUR), o kterou je nyní závazek vyšší, z aktiv zmizela beze stopy – jak jinak to nazvat, jde opět o kurzovou ztrátu. Půjčit si stejnou částku v australských dolarech, mohl mít ovšem František přes 48.000 CZK kurzový zisk (jeden australský dolar se prodával 4. 1. 2013 za 20,299 CZK, zatímco poslední den roku jen za 17,791 CZK).

Tyto dva příklady poukazují na obtíže, které má účetní evidence se zachycením hodnoty, pokud je vázaná na jinou měnovou jednotku: v prvním případě šlo o hodnotu běžného obchodního závazku nebo pohledávky, v druhém případě o hodnotu půjčky. První případ popisuje vznik kurzových zisků nebo ztrát, které jsou účtovány kdykoli v průběhu účetního období – říká se jim „kurzové rozdíly vzniklé k okamžiku uskutečnění účetního případu“. Docházet by k nim vůbec nemuselo, kdyby účetnictví projevovalo trochu více trpělivosti a dovolilo účtovat až v momentě placení (tedy pokud by mohl být porušen akruální princip). Problém je totiž v tom, že kurz měny, ve kterém je vyjádřena nominální hodnota závazku nebo pohledávky, ve vztahu k měně, ve které se účtuje, bude pravděpodobně jiný v době vzniku účetního zápisu a jiný v době, kdy má být tento zápis dalším zápisem „vy-rovnán na nulu“. Označení „zisk“ i „ztráta“ jsou zavádějící: ve skutečnosti jde jen o opravu původního odhadu, podobnou, jaká se používá u dohadných položek. Ostatně, kdybychom na místě kurzu 24,500 použili třeba kurz rovných dvacet (=20,000), kurzový zisk i kurzová ztráta uváděná v příkladu 1 by byly podstatně vyšší, ale firma by o nic bohatší, ani chudší nebyla – větší chyba při stanovení pevného kurzu si prostě jen žádá větší korekci. Pokud účetní někdy označují právě tyto „zisky a ztráty“ za tzv. „realizované“ (aby je odlišili od těch, uvedených v druhém příkladu, které jsou jen úpravou použitého ocenění v účetních knihách k určité-mu datu), pak může být výsledné zmatení ještě výraznější.

Druhý příklad se od prvního podstatně liší – především popisuje záležitost, spojenou výhradně s koncem účetního období, resp. sestavením výkazu. Tyto zisky nebo ztráty jsou také zcela legitimně označovány jako „kurzové rozdíly ke konci účetního období“. Zisk nebo ztráta jsou zde reálné, tedy bez uvozovek: když se dozvíte, že cena zlata vzrostla o 10 % a vy nějaké zlato držíte, jste reálně bohatší, i když jej nemíníte prodat? (Odtud mimochodem označení nerealizované“, v protikladu k předešlému odstavci.) Situace Františkova obchodního partnera, měřená ovšem českými korunami, je obdobná, hodnota jeho pohledávky vzrostla jako hodnota zlata (pokud tedy koruny dokáže nějak uplatnit). František naopak zchudl, protože z českých korun, které by mohl získat prodejem svého majetku, by musel použít více na úhradu tohoto dluhu.

______________________________________________________________________________________

2                     Stejný údiv zažívali v uplynulých letech ve velkém klienti ruských, resp. předtím i maďarských bank nad zůstatky svých cizoměnových hypoték: při oslabování domácí měny dlužili v rublech resp. forintech více než dříve, přes pravidelně splácenou anuitu. Poučení je jediné: nepodléhejte bez přemýšlení radám samozvaných expertů, například o mimořádně výhodných úrokových sazbách úvěrů v cizích měnách.

Obr. 1: Kurzové rozdíly mohou působit i zcela opačně, než se uplatňuje kurzové riziko. Mezi 16. a 20. týdnem vzroste kurz dolaru o 2,9 % (z 24,500 na 25,200 CZK za 1 USD) a František reálně nakupuje granulát dráž, čímž – při nezajištěném kurzu USD a prodeji výlisků za pře-dem stanovené ceny výhradně v CZK – prodělává v důsledku nepokrytého kurzového rizika. Naproti tomu, kurzové rozdíly vykázané účetními na jednotlivých fakturách dodavatele granulátu, s výjimkou té poslední ve 20 týdnu, jsou pozitivní a za toto období ve výkaze zisku a ztráty navýší hospodářský výsledek (chybně ve „finanční oblasti“) o celkem 1 000 CZK.

Fakticky se hodnota cizoměnových (eurových, dolarových apod.) aktiv nebo pasiv mění vlast-ně kterýkoli den, kdy se mění kurz příslušné měny k měně, ve které se hodnota vyjadřuje. Povinnost zohlednit tuto změnu mají účetní jen výjimečně: při tvorbě výkazů ke konci účetního období nebo ke dni účetní závěrky – to po-ukazuje na fakt, že účetní výkazy sestavené ke konci měsíců bez řádné závěrky mohou situaci firmy prezentovat zkresleně.

Teď ovšem k avizovaným chybám a omylům. O jednom z nich jsme již hovořili. Pokud kurzové rozdíly z příkladu 1 nejsou opravdovým ziskem ani ztrátou, ale pouhou korekcí odhadovaného kurzu ke dni platby, neměly by být v účetním výkaze přiřazeny jinam, než k položce, kterou korigují. Výkaz zisku a ztráty v České republice ještě stále postupuje tak, jako by i v případě kurzových rozdílů vzniklých k okamžiku uskutečnění účetního případu šlo o faktickou a samostatnou změnu bohatství (tedy hodnoty) firmy. Navíc, protože se jedná o záležitost finanční, přiřazuje jim stejné místo, jako třeba úrokům z vkladů u bank: v oblasti tzv. „finančního výsledku hospodaření“. Poznamenejme, že v příkladu 2, u půjčky obchodního partnera, je takové umístění nejspíš v pořádku. Avšak tam, kde František platí za do-daný materiál nebo inkasuje peníze od svých zákazníků, jde přece o čistě provozní záležitosti, a pro ty má výsledovka svoji samostatnou oblast „provozní výsledek hospodaření“.

Druhý, docela frekventovaný omyl: kurzové rozdíly, vznikající k okamžiku uskutečnění účetního případu, ve skutečnosti nejsou nijak přímo propojeny s tzv. kurzovým rizikem– alespoň ve smyslu, jak je nejčastěji vnímáno: tedy v souvislosti s hrozbou, že určitý vývoj kurzu měny může vážně ohrozit faktickou ziskovost obchodních zakázek firmy, obchodující v cizích měnách. V součtu za celé účetní období dosahují tyto rozdíly u společností aktivně navázaných na zahraniční obchodní partnery obvykle vysokých absolutních hod-not - zpravidla se ovšem kumulované „zisky“ a „ztráty“ navzájem kompenzují, rozdíl už tak veliký nebývá. Zpět k obsahu pojmu kurzové riziko: se svou cizoměnovou půjčkou, pokud ji nemá nijak kompenzovanou (například stejně velkou částkou uložených peněz v cizí měně), je František vystaven riziku faktické ztráty, například tehdy, pokud bude kurz české koruny trvale klesat. Můžeme se vyjádřit ještě přesněji: rozdělíme-li půjčku splácenou v pravidelných ročních splátkách na řadu šestnácti jednorázově splatných půjček ve výši 1.250 EUR (= 20.000 EUR / 16), poskytnutých postupně na rok, dva atd., pak je jasné, že z po-hledu bohatství měřeného v českých korunách celkově prodělá, pokud převáží negativní dopad dílčích půjček, splácených ve dnech, kdy je koruna slabší, nad pozitivním dopadem těch, které budou spláceny korunou momentálně silnější, než jak tomu bylo při poskytnutí půjč-ky. Měřit bohatství v českých korunách je pro Františka rozhodující: jednak proto, že z takto stanovené hodnoty zaplatí daň z příjmu, ještě větší váhu však má skutečnost, že v této měně nejspíš realizuje většinu svých transakcí.

Pro Františka, čile realizujícího svůj nákup a prodej také v cizích měnách, je však tím nejčastěji uvažovaným kurzovým rizikem něco jiného: možný scénář, kdy faktické zdražení cizoměnových vstupů do jeho produktu při oslabení koruny, vyvolá (minimálně v případě granulátu) zvýšení nákladů, které nebude kompenzováno vyšší hodnotou protiplnění u těch zákazníků, kteří mu v českých korunách platí. Obdobný scénář se může týkat vývozců, pokud koruna posiluje: cizoměnové ceny jejich produktů náhle přináší menší faktický počet korun. Ty jsou sice nyní „silnější“, to ale nehraje žádnou roli, pokud vývozce platí svým dodavatelům v zafixovaných korunových cenách. Ani jeden z těchto scénářů přímo nesouvisí s kurzovými rozdíly - dokonce ani s těmi, které vznikají u placených faktur za nákup granulátu: obr. 1 ukazuje situaci, kdy česká koruna dlouhodobě oslabuje. František může být při smluvně zafixovaných cenách výlisků v českých korunách opravdu poškozován (představte si třeba, že smluvní cena je založena na kalkulaci při hodnotě 24,300 CZK za dolar z konce patnáctého týdne). K okamžiku uskutečnění plateb za granulát přitom vykazuje pravidelné kurzové zisky (s výjimkou posledního případu, kdy je rozdíl nulový). Je také dobře patrné, že pokud by byl rytmus dodávek granulátu o pár dní zpožděn – dodávky by přicházely nikoli na počátku, ale koncem týdne –, František by na tom byl ve stejné situaci přesně naopak– šlo by o ztráty.

Kurzové riziko dovozců a vývozců je ve skutečnosti indikováno jiným, dobře patrným příznakem: jde o tzv. „otevřenou pozici“, která firmě nastává, jakmile v součtu za určité období nejsou vyrovnány výdaje a příjmy v některé cizí měně (přesněji výdaje a příjmy za položky, jejichž hodnota je na cizí měnu vázána: platíte-li v korunách za dováženou surovinu s tím, že se cena přepočítává při každé podstatné změně kurzu, jde o položku nadále hodnotově vázanou na cizí měnu). Firma pak cizí měnu v každém období nakupuje nebo prodává, v průměru právě ve výši této otevřené pozice. Výši očekávané ztráty (ev. dodatečného zisku) lze odhadnout součinem velikosti otevřené pozice a změny korunového ekvivalentu jednotky cizí měny v procentech.

Příklad: Pokud by František nakupoval v amerických dolarech pouze jeden druh granulátu, a to v průměru za 4.000 USD měsíčně, a jedinými jeho dolarovými tržbami byl export do Ruska v průměrné výši 2.500 USD za měsíc, má měsíční zápornou otevřenou pozici ve výši 1.500 USD. Z pohledu dolaru je tedy spíše importérem. Jestliže koruna o 20 % oslabí, František bude chybějících 1.500 USD na za-placení dodávek granulátu nakupovat o 20 % dráž. Pokud byl původní kurz 20 CZK za dolar, zaplatí nyní za každý dolar o 4 CZK více. Celkem tedy utrpí 6.000 CZK (= 1.500 × 4 CZK) dodatečnou ztrátu. Sami si můžete výpočtem ověřit, že se na velikosti ztráty z otevřené pozice nic nezmění ani v případě, jestliže platby z Ruska nebo platby za granulát budou ve skutečnosti realizovány v českých korunách, ale s povinností (tzv. kurzovou doložkou“) upravit cenu podle vývoje kurzu, v tomto případě zdražit o 20 % (de facto půjde o korunové ceny položek hodnotově navázaných na dolar).

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Převzato (volně upraveno) z knihy „Rychlokurz podnikových financí pro manažery a jednatele firem“, kterou si můžete objednat na stránkách Controller Institutu nebo prostřednictvím e-shopu www.rychlokurz-kniha.cz.

RNDr. Tomáš Nekvapil

Po studiu oboru matematická analýza na Masarykově univerzitě v Brně absolvoval roční kurz „Bankovnictví“ na VŠE v Praze. Působil jako ředitel pro ekonomiku, IT a organizaci střídavě v bankách, finančních institucích a strojírenských podnicích. V období fúze s IPB v roce 1998 byl vrchním ředitelem pro IT a vnitřní řízení Banky Haná, zastával post ekonomického ředitele akciové společnosti Kordárna a od roku 2002 pracoval jako finanční ředitel v akciové společnosti Tusculum, kde byl zodpovědný za projekty procesního řízení, ABC rozpočtování a implementaci informačního systému. Od června 2004 působí jako nezávislý konzultant. Realizoval četné projekty, zaměřené na plánování, kalkulace nebo strategické řízení a rovněž workshopy v oblasti controllingu.