V době, kdy dodavatelsko odběratelské řetězce byly narušeny pandemií Covid 19 celosvětově, lze předpokládat, že k přesunu výroby zpět bude docházet nejen na území USA.

S přesunem výrobních programů je spojena problematika převodních cen označovaná jako „přesun funkce“. Jde o situaci, kdy dochází nejen k převodu výrobních strojů ze zahraničí, ale mnohdy také celých výrobních programů, a to za podmínek, které byly sjednány jinou entitou ve skupině, než je společnost, jenž bude v převedeném výrobním programu pokračovat v domácí daňové jurisdikci.

V České republice jsme se s přesunem funkce v minulosti již setkávali. Důvodem pro převod výrobního programu však nebylo omezení závislosti na Číně, jako je tomu nyní v USA, ale snaha o dosažení takzvaných úspor z přemístění.  Jednalo se například o situace, kdy do české dceřiné společnosti byly německou mateřskou společností přemístěny výrobní programy, u nichž se na území Německa již nedařilo z důvodu vysokých výrobních nákladů realizovat plánovaný zisk.

Německá daňová správa v takovýchto situacích uvalila na převáděný ziskový potenciál, takzvanou daň z odchodu. Její výše byla vypočtena na základě cash flow, jaké by výrobní podnik generoval, pokud by k převodu nedošlo.

V praxi bylo možné se setkat se situací, kdy německá mateřská společnost přenesla povinnost hradit poplatek za odchod na českou dceřinou společnost, a to formou licenčního poplatku. Důvodem pro takovýto postup byla skutečnost, že česká daňová legislativa nemá konkrétní zákonnou úpravu, která by řešila, jakým způsobem měl být tento poplatek zohledněn v základu daně v situaci, kdy byl součástí ceny za převedený výrobní program.

Pro účely převodních cen je nezbytné, aby společnost, jež bude ve výrobním programu pokračovat, byla schopna prokázat, že ceny, za které výrobní zařízení nabyla, byly sjednány tržně obvyklým způsobem.  U licenčních poplatků je pak nezbytné prokázat, co je jejich podstatou a jaký benefit přináší. V situaci, kdy společnost pouze pokračuje ve výrobním programu, aniž by byla schopna změnit ceny sjednané převádějící mateřskou společností s konečným zákazníkem, pro něhož jsou produkty vyráběny, může být prokazování benefitu plynoucího z hrazeného licenčního poplatku problematické.

Pro řešení celé situace je nezbytné nejprve správně definovat smluvní vztah, na jehož základě k převodu výrobního programu dochází. Pokud by tento smluvní vztah nesl známky převodu části obchodního závodu, měl by český podnik účastnící se takovéto transakce, postupovat dle platné české účetní a daňové legislativy.

V případě převodu části obchodního závodu dává platná česká účetní legislativa možnost volby. Přidaná hodnota převáděné části výrobního závodu spočívající v převáděných smluvních kontraktech, jejichž hodnota nebyla zachycena v aktivech převádějící společnosti, může být u přijímající společnosti vyčíslena formou oceňovacího rozdílu. Výše tohoto oceňovacího rozdílu bude zjištěna jako rozdíl mezi cenou uhrazenou přijímající společností za převedený výrobní program a sumou zůstatkových cen převáděných výrobních zařízení, popřípadě dalšího majetku, zachycených v účetnictví zahraniční převádějící společnosti.

Druhou možností je použití goodwillu. Jedná se o rozdíl mezi individuálním přeceněním jednotlivých převáděných výrobních zařízení provedeným příjemcem výrobního programu a cenou uhrazenou za převáděný výrobní program.  Pokud bychom vycházeli z předpokladu, že ceny produktů převedeného výrobního programu mají zůstat nezměněny, neboť zisku z přemístění výroby má být dosaženo snížením nákladů, pak se použitím goodwillu příjemce výrobního programu může dostat do důkazní nouze.

Představme si výrobní společnost, která je zcela ovládána mateřskou společností, jež o převodu části obchodního závodu rozhodla. V průběhu let, po které bude přijímající společnost pokračovat ve výrobním programu dojde k nárůstu energií či osobních nákladů. K tomu, aby bylo možné prokázat, že právě tyto náklady, u nichž tržní riziko sjednání ceny nese přijímající společnost, byly důvodem, proč nedošlo k realizaci úspory z umístění, bude nezbytné porovnat náklady před a po přemístění výrobního programu. V situaci, kdy bude použit goodwill, budou odpisy převedených výrobních zařízení vypočteny jiným způsobem, než kdyby k přemístění výrobního programu nedošlo. Tato skutečnost analýzu odchylek od plánované úspory nákladů znepřehlední.

Neschopnost příjemce výrobního programu prokázat odpovědnost za důvody ztrát generované převedeným výrobním programem, může v případě daňové kontroly vést k závěru, že entitě pokračující ve ztrátové výrobě mělo být poskytnuto cenové narovnání ze strany ovládají společnosti, jež o převodu výrobního programu rozhodla, neboť svým rozhodnutím způsobila ovládané společnosti pokračující ve výrobě újmu.

Podnikům, na něž má být z jiné země převeden výrobní program, doporučujeme včas konzultovat danou problematiku s daňovými poradci a specialisty na problematiku převodních cen v obou dotčených daňových jurisdikcích. Pouze tak se lze vyhnout situaci, kdy částka uhrazená jako poplatek za odchod v zemi převodce výrobního programu bude podruhé zdaněna v zemi příjemce z důvodu neuznání výše a způsobu, jakým bude zahrnuta do daňově účinných nákladů.

Dopady sjednocením korporátní daně na 15 % u nadnárodních podniků, které jsou považovány za technické lídry tak, aby tyto podniky byly motivovány k návratu svého know-how do domácí jurisdikce se ve vazbě na převodní ceny budeme věnovat v budoucnu.

Ing. Lenka Lopatová

Lenka je partnerkou BDO a vede oddělení specializované na problematiku převodních cen. Má více než 15 let zkušeností v oblasti účetnictví a daní a specializuje se na problematiku převodních cen. Ve své předchozí praxi na Finančním úřadě pro Plzeňský kraj se jako metodik několik let věnovala právě převodním cenám a mezinárodnímu zdaňování. Kromě toho byla zodpovědná za přímou spolupráci s bavorskou a se saskou daňovou správou. Má praxi z daňových kontrol zaměřených na přeshraniční obchody.

Lenka také působí jako lektorka pro Komoru daňových poradců, Česko-německou průmyslovou a obchodní komoru a Západočeskou univerzitu. Hovoří česky, anglicky a německy.