Prvním z nich je rozsudek, který mění úhel pohledu na počátek běhu lhůty pro opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky (rozsudek C ‑ 507/20 FGSZ Földgázszállító ze dne 3. března 2021).

Rozsudek uvádí, že je-li stanovena vnitrostátní promlčecí lhůta pro podání žádosti o vrácení DPH z nedobytné pohledávky, pak tato lhůta musí začít běžet nikoli okamžikem původní splatnosti pohledávky, ale okamžikem, kdy se pohledávka stala s konečnou platností nedobytnou.

Český zákon o dani z přidané hodnoty uvádí v odst. 4 § 46, že opravu základu daně u nedobytných pohledávek, rozuměj, aby dodavateli stát vrátil odvedenou DPH zpět, nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.

Umožňuje sice uvedenou lhůtu přerušit např. v případě vedeného exekučního řízení, insolvenčního řízení, nebo po dobu řízení o pozůstalost, ale stále se lhůta počítá již od okamžiku dodání zboží resp. poskytnutí služby. To je zcela evidentně v rozporu s citovaným rozsudkem.

Rozsudek řeší situaci, kdy společnost FGSZ přihlásila v roce 2011 do insolvenčního řízení svou pohledávku a po ukončení tohoto řízení v roce 2019 pohledávka s konečnou platností zanikla jako neuhrazená. FGSZ následně podala žádost o vrácení DPH, která byla správcem daně zamítnuta z důvodu marného uplynutí vnitrostátní pětileté promlčecí lhůty, počítané od původní splatnosti pohledávky.

SDEU odmítl akceptovat vnitrostátní lhůtu, která v podstatě brání opravě základu daně např. z důvodu délky vymáhacího řízení a tím praktickému využití uvedeného institutu opravy základu daně.

SDEU připomenul, že pokud členský stát stanovil, že nárok věřitele na snížení základu daně uvedené v čl. 90 DPH směrnice podléhá promlčení, musí příslušná promlčecí lhůta začít běžet nikoli okamžikem původně stanovené splatnosti pohledávky, ale okamžikem, kdy se pohledávka stala s konečnou platností nedobytnou. SDEU poté doplnil, že čl. 90 odst. 1 směrnice splňuje podmínky požadované k tomu, aby měl přímý účinek.

Citovaný rozsudek sice neřeší další lhůty k opravě základu daně, ale můžeme předpokládat, že i v těchto případech by se názor SDEU nelišil.

Ještě výraznější dopad bude mít do správní praxe rozsudek SDEU, který řeší paušální sankcionování neoprávněného odpočtu DPH (rozsudek C ‑ 935/19 Grupa Warzywna ze dne 15. dubna 2021).

V tomto rozsudku SDEU dochází k závěru, že je v rozporu s DPH směrnicí a zásadou proporcionality taková vnitrostátní právní úprava, která stanovuje paušální sankci ve výši 20 % neoprávněně nárokovaného odpočtu daně v případě, že účastníci plnění nesprávně posoudili daňový režim plnění, kdy nic nasvědčuje existenci daňového úniku.

Tuzemská úprava sankcí stanoví v § 251 daňového řádu mj. paušální penále ve výši 20% z doměřené daňové povinnosti, a to bez ohledu na důvod, pro který došlo k doměření DPH. Lze tedy mít za to, že jde o identickou sankci, ke které se vyjadřoval SDEU.

Polská společnost nabyla nemovitost a odečetla DPH, kterou uhradila prodávajícímu. Polský správce daně uzavřel, že smluvní strany nesprávně posoudily DPH režim daného plnění, neboť z důvodu, že nepředložily prohlášení o vzdání se osvobození (srovnej ustanovení § 56 odst. 6 českého ZDPH), se jednalo o osvobozený převod nemovitosti. V  důsledku toho společnosti odmítl nárok na odpočet a stanovil jí nediskreční zákonnou sankci ve výši 20 % z částky neoprávněně nárokovaného odpočtu.

SDEU uvedl, že uvedená sankce je v daném případě uložena osobě povinné k dani, která ve vztahu k DPH nesprávně kvalifikovala plnění, automaticky, tudíž způsob jejího stanovení neumožňuje daňovým orgánům individuálně posoudit její výši, tak aby bylo zajištěno, že nejde nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení cílů spočívajících v zajištění správného výběru daně a předcházení daňovým únikům. Takováto vnitrostátní právní úprava je pak v rozporu s čl. 273 DPH směrnice a zásadou proporcionality.

V podstatě SDEU uložil správci daně, aby při ukládání sankcí přihlédl k tomu, jakým způsobem došlo ze strany plátce daně ke krácení DPH. Vzhledem ke znění daňového řádu lze, podle mého názoru, využít uvedený rozsudek např. v případě žádosti o prominutí uložených sankcí. Stejně jako v předešlém případě je správce daně povinen uvedený rozsudek SDEU ode dne jeho vydání akceptovat ve své správní praxi.

Igor Pantůček

Igor Pantůček působí v daňové oblasti od roku 1992, v současné době zastává pozici partnera v brněnské kanceláři společnosti BDO. Igor se specializuje na poskytování daňového poradenství v oblasti DPH a nepřímých daní. Od roku 1993 působil jako metodik DPH a později jako ředitel odboru DPH na Finančním ředitelství v Brně. V oblasti DPH a nepřímých daní působí také jako lektor, zajišťuje odborná školení pro Komoru daňových poradců (KDP ČR) a pro různé vzdělávací agentury. Od roku 1995 je také členem zkušební komise při zkouškách na KDP ČR. Igor je certifikovaný daňový poradce, vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně ve studijním programu Podniková ekonomika.