Já sama se někdy neubráním tomu, přirovnat controlling ke zdravému selskému rozumu. Když se ale podíváme na obecnou controllingovou osvětu, troufám si říci, že prvními subjekty, které se zasloužily o rozmach controllingu v České republice, byly v rámci akademické sféry Vysoká škola ekonomická a v rámci podnikatelských subjektů pak Controller Institut. Ponořme se do let 1994–1995. Dovolila jsem se optat lidí, kteří stáli v těchto prvopočátcích controllingu v Česku, na jejich vzpomínky.

Dnes přinášíme rozhovor s panem Prof. Bohumilem Králem, působícím na akademické půdě Vysoké školy ekonomické v Praze.

Jak vzpomínáte na začátky controllingu v porevolučních letech tady v České republice?

Začátky controllingu v devadesátých letech u nás lze skutečně přirovnat k využití zdravého selského rozumu. Změna politické situace totiž vedla v oblasti podnikového řízení k řadě omylů, které obecně vyplývaly z neschopnosti rozlišit, co je reálnou příčinou a co naopak důsledkem neefektivnosti většiny státních socialistických podniků.

Řada podnikových praktiků tak – obrazně řečeno – vylila vaničku i s dítětem: začala se zbavovat systému kalkulací, podnikových plánů, rozpočtů, vnitropodnikových cen a dalších obdobných nástrojů, které chápali jako produkt netržního prostředí, a předpokládali, že zavedení tržního prostředí i mezi podnikové závody a provozy jim samo o sobě zajistí efektivnost.

Teprve řada smutných zkušeností – a zřetelně později, než se začaly budovat např. základy tržně orientovaného finančního účetnictví - vedla ke snaze se podrobněji seznámit i s principy a metodami řízení podniku na bázi controllingu, resp. s využitím manažerského účetnictví.

Mám-li zavzpomínat i trochu konkrétněji, byla to zejména díla R. Eschenbacha, P. Horvátha, C. Druryho, Ch. Horngrena a R. S. Kaplana, která se sem na začátku devadesátých let začala dostávat a také prakticky aplikovat.

Pro řadu firem se stalo překvapením, že oba koncepty jsou založeny právě na fungování výše zmíněných nástrojů, které měly pozoruhodně rozpracovány nejen Baťovy závody, ale i řada dalších podniků, které měly zavedené tzv. systémy podnikového hospodářství, úplného střediskového účetnictví nebo chozrasčot. Jejich potenciál však nebylo možno využít – obecně a stručně řečeno proto, že výše uvedené nástroje a metody fungují v tržním prostředí, zatímco předrevoluční systém řízení nejen ekonomiky jako celku, ale i podniků byl postaven na netržních principech.

Co Vás na tomto konceptu zaujalo?

Řada světově proslulých podnikových ekonomů dodnes chápe controlling jako určité národní a historické specifikum – koncept platný pro germanofonní část světa a začátek šedesátých let minulého století. Přitom argumentují, že dvě třetiny světa koncept řízení na bázi controllingu nezná a nemá s tím problém. Podle mého názoru to není pravda. Controlling je koncept, který – podle mého názoru – byl celosvětově první postaven na interdisciplinární bázi.

Dnes si již celý svět uvědomuje nutnost přistupovat k otázkám podnikového řízení na systémovém základě, který integračně propojuje jeho organizační, plánovací, kontrolní, rozhodovací, motivační a informační funkce. 

Návaznou tendencí je i nutnost koncipovat systém řízení na bázi (nepříliš hezky česky řečeno) multidimenzionálního pohledu na podnikatelský proces; to vede ke stále silnější integraci všech významných aspektů jeho cílevědomého ovládání; strategického, taktického i operativního horizontu, výkonového, odpovědnostního, zákaznického, teritoriálního i procesního průřezu a také jeho naturálně věcné a hodnotové podstaty, kterou je třeba řídit ve spojitosti finanční pozice, výkonnosti i schopnosti podniků produkovat peníze a účelně je alokovat.

Vzájemná provázanost jednotlivých výše uvedených průřezů má pak samozřejmě vliv i na zdůrazněnou potřebu interdisciplinárního pohledu na zkoumanou realitu; stručně a poněkud zjednodušeně řečeno: pokud si svět manažerů klade přímočarou otázku „Jak efektivně řídit podnik?“ aniž se zabývá tím, která z disciplín ho vede správným směrem, musí se této otázce přizpůsobit i - často spíše disciplinárně orientovaný – svět akademiků a koncepčně zaměřených odborníků.

Tyto dnes v zásadě nerozporně přijímané skutečnosti nebyly za počátku šedesátých let zcela obvyklé; koncept controllingu je – sice spíše na intuitivní bázi, ale o to více prakticky účelně – začal zdůrazňovat.

Jak vidíte controlling a jeho rozvoj dnes?

Samozřejmě, i koncept controllingu se rozvíjí – byť často pod jiným názvem, aby se tvůrci nových přístupů dostatečně zviditelnili a odlišili od svých předchůdců. Budiž řečeno, že řada tzv. nových myšlenek někdy připomíná vrata, která jsou nově natřena, kde ale pod novým lakem zůstává původní podstata. Přesto, mám-li zmínit tendence, které podle mého názoru jsou přidanou hodnotou pro praxi, jsou to zejména následující:

• snaha vyjádřit vliv, jaký má na podstatu řešených problémových oblasti prostředí informačních a komunikačních technologií, v nichž probíhá nejen zpracování a využití controllingových informací, ale v zásadě celý podnikatelský proces,
• potřeba dále reagovat na rozšiřující se interdisciplinární podstatu podnikového řízení, což vyžaduje věnovat pozornost vyjádření vazeb controllingu na koncept manažerských řídicích systémů (Management Control Systems) a na koncept Řízení a měření výkonnosti (Performance Management and Measurement), a
• nutnost vyjádřit se k tendencím, jejichž cílem je odstranit tradiční omezení účetního zobrazení v oblastech, která nebyla předmětem jejich zájmu (environmentální aspekty podnikatelského procesu, morální a etické otázky tvorby a využití controllingových informací, vztah controllingu a konceptů společenské odpovědnosti firem, resp. udržitelného rozvoje společnosti, možnosti využití controllingu při řízení intelektuálního kapitálu a lidských zdrojů obecně a další.   

Děkuji za rozhovor.

Olga Cechlová

Řídící výbor CAFIN