Míši jsem se za poslední období mnohokrát ptala na její zkušenosti s talentovanými. Lhostejno jestli jim je 25, 35 nebo 50 let. Každý čekáme na svou příležitost a každý ji dostane v nějakém čase.

Od jednoho známého kouče jsme slyšela větu, že talent není až tak důležitý jako vnitřní nastavení jedince. S tím naprosto souhlasím. Dá se programově toto vnitřní nastavení změnit, ve smyslu nahodit?

Jestliže je někdo extrém, to znamená, že je sám nastaven na model „proč bych se měl učit, když už jsem odešel ze školy“, „mám 10 let do důchodu, to nějak doklepu“, tak tam toho mnoho nenaděláme. Ale když vezmeme „průměrného člověka“, tak jsem přesvědčená, že stojí za to mu pomoci právě v motivaci se sebou něco dělat. Ono se totiž mohlo stát, že na nás dolehla tíha z poslední doby. Že se nám nechce dělat nic moc navíc, že jsme zlenivěli, že máme jiné starosti, že není ta správná doba pro svůj rozvoj – a tím můžeme myslet i chodit na koncerty, za kulturou, číst knihy, hledat nové filmy. Ze sociologického hlediska mluvíme i o době „mentální emigrace“ – to znamená, že spíš než ven se obracíme do vlastního světa. Do vlastní rodiny, bytu, chaty a nemáme náladu „vystrkovat tykadla ven“. Tím chci říct, že jsme tak trochu všichni „polevili“ a potřebujeme nahodit. A u řady lidí stačí málo a zase mají zvídavé oči a chuť se dozvídat nové věci. Já bych to nevzdávala!

Dalším velkým tématem je naše přepracovanost. Pocit, co všechno a kolik toho zvládneme, ale někdy nám to láme vaz … A nemáme proto čas na důležité věci.

Máš pravdu, včera jsem měla konzultace. A přestože se jednalo o lidi z různých firem a odvětví, měla jsem pocit, že všichni mluvíme o jednom. Jak zvládnout situaci, kdy dlouhodobě pracuji na 150 % a přestává mi to dávat smysl. A nejenom mně, ale i klíčovým lidem v týmu.  Chceme splnit všechny pracovní úkoly, ale také se zamýšlíme nad tím, že máme svoje rodiny, svůj osobní život a že se této osobní stránce příliš nevěnujeme. Protože na ni nemáme čas a mnohdy ani dost energie. Co s tím?

A v této souvislosti mám výborné zkušenosti z našeho nového programu Triatlon. Naši účastníci jsou finančníci, daňoví specialisté, účetní, auditoři, ale i lidé z IT, marketingu nebo výroby. Jsou to jak zkušení senioři, taki mladí lidé, které chce firma rozvíjet. Program byl online, 12 týdnů, 2 hodiny týdně. Triatlon – tři klíčové oblasti – Práce se sebou, Práce s druhými lidmi a Práce s čísly (jak si věci spočítat a jak prezentovat výsledek). A k tomu i tři individuální hodinové konzultace. Ke každému modulu jedna. A mezi jednotlivými setkáními jsou úkoly na procvičování (promyslet si, začít u sebe, aplikovat v týmu).

A jak pomáhá právě těm našim klíčovým lidem s motivací a nalézáním smyslu práce i života chodit do takové „online školy“?

Musejí se na chvíli zastavit. Máme jednou týdne naplánované 2 hodiny na sebe a svůj rozvoj. Jeden kolega říká – „Já jsem si na ty pátky už zvykl a mám je rád. A také se těším, co nového se dozvím.“  Probíráme nejenom věci čistě pracovní, ale přenášíme pak nové myšlenky i do rodiny. Chceme hlavně, aby věnovali čas a energii i sobě samému. V jedné lekci jsme měli témata – Co je pro mě osobně důležité, čemu se chci věnovat, co mi dělá radost. Vycházíme z toho, že …“Když dám do pořádku sebe, dám do pořádku celý svět.“(Dalajláma), „Nikdy jsem o sobě moc nepřemýšlela. Nebyl na to čas. A teď vidím, že je to důležité a pomáhá mi to.“

Mluvíme o tom, že když chceme někoho vést, musíme se starat také o svoji energii – „Kdo nehoří, nezapálí“. Velkou pozornost věnujeme vedení týmu. Jak pracovat se svým týmem, jak řešit to, že tým je přetížený nebo co dělat s manipulátorem v týmu.

Zabýváme se tématy, která jsou pro nás důležitá, a přesto v životě na ně nezbývá čas. A každá minuta, kterou věnujeme svému rozvoji, se počítá. A řekla bych, že je to na nich vidět. Když probíráme téma hranic - respektování hranic druhých, vytyčování svých hranic a jejich ochrana, jsou to všechno témata, která se „propíšou“ v dobrém jak v pracovním životě, tak i v rodině. Stáváme se empatičtějšími, máme pochopení pro druhé a tím pádem s nimi lépe vycházíme. A zároveň si umíme i my sami obhájit čas pro sebe, abychom se mohli věnovat svým prioritám.

Kolegové manažeři se mě často ptají v otázce vzdělávání, jak na to. Jejich lidé mají hodně práce a nedokážu si představit, že jim ještě uberou 2 hodiny času na školení…

Většina klientů (nebo účastníků Triatlonu) je z financí, takže řeší uzávěrky, měsíční reporty, sestavování budgetů atd. Pokud se v určitém termínu nemohou školení zúčastnit, mohou se podívat na záznam celé lekce. A to se děje – účastníci se často i sami vracejí k určitým pasážím záznamu samostatně. Když se potřebují ještě jednou zamyslet, vrátit se k tomu nebo je to nějak osloví, chtějí si to poslechnout ještě jednou. Naše zkušenost je taková, že když lidé zjistí, že jim program přináší pro ně zajímavé a užitečné věci a cítí se v týmu dobře, najdou si cestu, jak ošetřit to, aby jim látka neutekla.

Když jsme program Triatlonu stavěli, řekli jsme si, že stejně jako další vzdělávací cykly v Controller Institutu, musí být i tento završen závěrečnou prací. Něčím, co ty naše talenty donutí zamyslet se a propojit všechny získané vědomosti. Vím, že jsi říkala, že to bude tvá první zkušenost s takovou závěrečnou prací. Jak to hodnotíš zpětně po našich prvních „obhajobách“?

Jako psycholog vnímám, že absolvování závěrečné práce, je i vytvořením rovnováhy mezi dáváním a braním. Zaměstnavatel umožní svým lidem jejich rozvoj a oni firmě vracejí vynaložené náklady zpátky ve formě konkrétních návrhů na zlepšení.

Jako velice důležitý vnímám moment, kdy si účastníci Triatlonu sami vybírají téma, které je pro ně důležité. Např.jak lépe vycházet s kolegou, co mohu udělat pro plynulejší spolupráci s nadřízeným, řešení zapisování faktur atd. Využijí všechny dovednosti, které se v cyklu naučili – spolupráce s druhými, ekonomické a číselné parametry. A předkládají projekty na zlepšení, které pak následně aplikují ve firmě nebo ve svém profesním či osobním životě. Zároveň práci obhajují a dostávají i doporučení od lektorů – co mohou zlepšit, v čem byla jejich originalita.

Závěrem bych dodala, že jestli uvažujete o tom, jak motivovat své klíčové lidi, nabídněte jim program individuálního rozvoje. Třeba i Triatlon. Budou se rozvíjet nejenom v řízení lidí a čísel, ale budou se věnovat i rozvoji sebe sama. Začnou na sobě systematicky pracovat, dozvídat se nové věci, zkoušet si je, budou v kontaktu s jinými lidmi z jiných oborů. A protože je to systematické a relativně i dlouhodobější vzdělávání, účastnici sami vidí pokroky, kterých dosahují. A spokojení budete i vy – vnesou vám do firmy novou energii a hlavně budou spokojenější (a tím pádem i výkonnější).

Děkuji za rozhovor.

Olga Cechlová,

CAFIN