Na vysokých školách nám i pod Vašima rukama vyrůstá naše budoucnost. Je něco, co stojí za to opakovaně vštěpovat mladé generací do profesního života? A je naopak něco, co se od mladé generace můžeme učit my sami?

Člověk je formován svým okolím po celý život. Od okamžiku, kdy vnímat začne, až po situaci, kdy už toho není schopen. Samozřejmě velmi záleží na míře jeho vnímavosti. Pokud studuje na vysoké škole, pak roli vysokoškolského učitele vidím v tom, dokázat studenta/studentku motivovat ke zvládnutí základu oboru, pro který se rozhodl. A současně též ukázat souvislosti s dalšími oblastmi. Proto za sebe volím ve svých kurzech výuku na konkrétním projektu, který si studenti postupně vytvářejí a přitom ověřují své znalosti aktuální i minulé a svou schopnost znalosti aplikovat. Aby též pocítili radost z tvorby a uvědomili si, jak z jednotlivostí lze vytvářet funkční celek.

Pokud student dokáže zvládnout onen znalostní základ spojený s orientací v oboru, pak má předpoklad, při určité míře úsilí, jej doplňovat o nové přístupy, metody, techniky, jak se průběžně objevují po celý jeho profesní život. Důležitý je kritický přístup k novinkám, spojený s klíčovou otázkou: „Co užitečného novinka přináší? Má to významný efekt pro moji aplikaci?“

Současně považuji za zásadní vést studenty k férovosti, systematičnosti, pracovitosti, náročnosti (hlavně na sebe), kolegiálnosti a ke schopnosti týmové práce, abych připomněl alespoň některé podstatné vlastnosti. 

A druhá část otázky? Co mi přináší komunikace se studenty? Vlastně jsem na ni odpověděl hned na počátku. Prostředí, ve kterém se pohybujeme, je podstatné. Interakce, jejich otázky a řešení, mne nutí přemýšlet o tom, co je důležité, jaké to má souvislosti, v čem je podstata věci, jak nejlépe věc vysvětlit a ukázat souvislosti. Zkrátka vzájemná komunikace mne inspiruje, nutí mne přemýšlet a domýšlet důsledky řešení. A mezi studenty jsou takoví, kteří mi dělají radost, jak dokáží znalosti a dovednosti syntetizovat a obohatit vlastními nápady.

Controlling bývá často přirovnáván ke zdravému selskému rozumu. Co myslíte, musí se člověk se selským rozumem narodit, nebo se dá nějak tato schopnost cvičit, trénovat, naučit?

Controlling. Ten pojem byl před 25 lety celkem jasný, v současnosti mi připadá značně nejistý. Nejen při svých podnikových projektech a seminářích jsem zjistil, že v každém podniku či instituci může zahrnovat a také zahrnuje odlišnou oblast. Může také označovat útvar nebo tým. Já v současnosti v tomto kontextu preferuji pojem controllingové řízení (Management Control). Ten pojem označuje propojení klasického řízení s controllingovými principy, jak je shrnuli klasici, zejména Péter Horváth a Rolf Eschenbach. A jak je postupně obohacován novými přístupy, metodami, technikami, jak je přinášejí například Robert Kaplan nebo Gary Cokins. A tento účelově zaměřený a systémově uspořádaný, navzájem propojený (integrovaný), stále se vyvíjející koktejl těch nejlepších manažerských nástrojů ve vzájemné interakci, to je předpoklad pro Controllingové řízení. Pro řízení podniku nebo instituce, s klíčovým důrazem na výkonnost, pružné plánování, využití dynamického činnostního a procesního přístupu, s primárním důrazem na roli produktu.

A teď ke „zdravému selskému rozumu“. Historicky má toto sousloví určitě opodstatnění. Zdravý rozum, racionální uvažování, to spojení s controllingovým řízením považuji za důležité. Své přednášky obvykle zakončuji právě výzvou k racionálnímu uvažování, nejen automatické aplikaci aktuálně populárních metod a postupů. V definici Controllingového řízení jsou to zejména pojmy účelovost a integrace, které s tím souznějí. Druhá část otázky: „S jakým rozumem se rodíme?“. Určitě nemáme všichni stejné předpoklady. Ale v současné době má téměř každý velkou příležitost rozvíjet „rozum“, se kterým se narodil. Je to o osobním přístupu, pracovitosti, ochotě se učit a poučit, o využití příležitostí, které se naskytnou. O míře úsilí, které jsme ochotni věnovat rozšiřování svých znalostí a dovedností a to i těch, které se nám momentálně nezdají urgentní. Je to o využití příležitostí k odborné debatě, o schopnosti klást otázky a pozorně naslouchat odpovědím, jak to kdysi krásně vyslovil Miroslav Horníček. Pokud už použít nějaké klasické rčení, tak mne spíše napadá „Žádný učený z nebe nespadl“. Jde o propojení a promýšlení vlastní konkrétní praktické činnosti se sledováním současného vývoje, jak jej prezentují ti nejlepší v oboru a hledání vlastního, nejlepšího řešení. Nezapomenout, že vše je stále v pohybu, který se zřejmě dokonce zrychluje. A nemohu si odpustit v tomto kontextu připomenout roli CAFIN nebo Controller Institutu.

CAFIN má za sebou 10 let své činnosti. Po celou tu dobu jste v odborné radě asociace, současně jako její předseda. Jak vnímáte současné trendy, jaké jsou výhledy do budoucna, co můžeme podle Vás očekávat ve finanční profesi? 

Určitě bych především rád poděkoval zejména řídicímu výboru CAFIN, který je již těch 10 let jeho motorem. Vyzdvihl bych zejména schopnost spojovat řídicí pracovníky, jednak pro vzájemnou výměnu zkušeností, ale také pro rozšiřování znalostí a tzv. Best Practice. To jen ve stručnosti, těch pozitivních efektů je, jak všichni víme, samozřejmě daleko více.

Pokud ode mne chcete, abych si zahrál na prognostika, tak tu roli neumím. Pokud bych ale měl v kontextu finanční profese něco užitečného pro budoucnost připomenout, tak bych se odvolal na stručnou větu, kterou jsem si přečetl v rozhovoru pro časopis Ekonom, kde tenkrát ještě téměř neznámý, ale výjimečně úspěšný ředitel GZ Digital Media Zdeněk Pelc, uvedl v roce 2009: „Řídit podnik jenom přes finance nelze.“ A s tím přesně souzní mj. například i struktura Mapy cílů, jak je součástí metodologie BSC Roberta Kaplana a Davida Nortona.

Podnik jako finanční aktivum musí být především, vedle dalších funkcí, finančně úspěšný. Ale aby tomu tak bylo, je třeba si stále uvědomovat, že každý produkt, každá činnost, každý proces má současně věcnou (technickou) i finanční stránku. Obě tyto stránky jsou nerozlučně propojené (integrované). Takže finanční výsledky jsou určovány věcným, technickým řešením. Proto by i finanční profesionálové měli mít tuto propojenost stále na mysli. A proto by se měli snažit získat vhled i do té věcné, technické stránky. To platí tím více, na čím vyšší pozici působí. Finance jsou předpokladem a pak důsledkem věcného fungování podniku/instituce.

Přeji všem zdar v díle, protože úspěch přináší radost nebo alespoň uspokojení.

Děkuji za rozhovor

Olga Cechlová

CAFIN

Doc. Ing., Martin Zralý, CSc.

Je absolventem FS na ČVUT v Praze. Do roku 1991 pracoval ve společnosti INORGA-Ústavu pro automatizaci v řízení, v oblasti databází a podnikového řízení s využitím počítačové podpory. Od roku 1990 řídí vlastní projekční a poradenskou firmu MARTIS, zaměřenou na řízení organizací s důrazem na controllingové řízení a řízení nákladů. Spolu se svými spolupracovníky měl příležitost pracovat pro řadu větších i menších firem v různých odvětvích. V letech 1991 - 2015 pracoval v Ústavu řízení a ekonomiky podniku FS ČVUT v Praze, kde vytvořil a vedl projektově zaměřené kurzy, zejména v oblasti controllingového řízení. V současné době je pracovníkem Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT v Praze, kde již v minulosti přednášel v rámci společného programu MBA se Sheffield Hallam University a též v rámci dalších programů.