Jaké jsou podle vás klíčové vlastnosti krizového manažera?

Určitě osobnost – manažer přichází do prostředí, kde jsou lidé unavení, bez víry v úspěch. On je tím, kdo jim musí vlít naději a ukázat cestu.
Rozhodnost – musí se umět rychle rozhodovat, co je důležité (často existenčně důležité) a co halt nechat osudu.
Důslednost – ve firmě, která je na tom špatně, zpravidla nefungují pravidla, disciplína a organizovanost. Druhým krokem k záchraně (hned po pochopení situace) je znovunastavit pravidla řízení a disciplínu, a to hodně rychle.
A nakonec – sice to není vlastnost, ale je to klíčové – zkušenosti. Nebývá mnoho času na hledání správné cesty.

Čím se vyznačuje ideální člen vašeho týmu?

Umí si poradit (i v situacích, které na první pohled vypadají dost beznadějně), je na něj/ni spolehnutí, nebojí se přijmout odpovědnost a nesvaluje vinu na druhé, počasí, „setosamo“…

Co jste se z toho, co je důležité pro výkon vaší profese, nenaučil při studiu, ale osvojil jste si to až praxí?

Že ne vždycky, kdy jsem si jistý svou pravdou, tak ji taky mám… aneb dvakrát měř, než vystřelíš.
A taky že si musím kontrolovat, že když mi řeknou bílá, je to skutečně bílá

Jaké momenty zpětně hodnotíte jako klíčové ve vaší kariérní cestě?

Když nám někdy ve třetím ročníku přednášející citoval z Vlastního životopisu pana Iaccocy¹.

Když jsem šel na setkání studentů s firmami a tam nám nabídli, že kdo vyplní dotazník, dostane perník (co jiného taky v Pardubicích, že?) a měsíc na to mi napsali z jakési firmy Deloitte&Touche, jestli nechci zajet do Prahy popovídat si o kariéře, že mi jízdenku zaplatí. Když jsem šel na třetí pokus na ACCA zkoušku (audit to byl). Ten den se mi sešly dvě a tahle byla odpolední – bolelo to ukrutně, únavou jsem usínal, ale vůle zvítězila. Zbytek už byla brnkačka. Když mi volal kamarád, jestli bych místo něho nešel dělat finančního ředitele do jedné krachující fabriky.

¹ Lee Iacocca, Vlastní životopis, vydáno: 1991, Economia

Co hodnotíte jako svůj dosavadní největší úspěch? Na co jste nejvíce hrdý?

V práci? Napadají mě dva. Před několika lety se nám s insolvenčním správcem dařilo skoro půl roku držet v provozu jednu továrnu a prodat ji jako fungující závod. Tím jednak věřitelé dostali víc peněz než v případě likvidace a hlavně 150 lidem zůstala práce.
Nedávno jsme pomohli jednomu podnikateli, kterého trápilo zdraví a už zoufale chtěl do penze, najít nového majitele pro jeho firmu (tentokrát zdravou, ale malou).  Z unaveného podnikatele je dneska spokojený penzista, co si místo stresu užívá s vnoučaty. To jsou momenty, kdy si říkám, že tu práci má smysl dělat.

Máte (třeba nejen v rámci své profese) nějaký vzor, osobu, které si vážíte? Proč právě tuto osobu?

Motokrosoví závodníci už to nejsou, tak třeba: Laurent Blanc – legendární stoper francouzské reprezentace. Ani Brazilci přes něj nedokázali projít.
Gotthard Heinrici – německý generál, kterého posílali řídit ústupové operace, když už nevěděli kudy kam. A teď vážně – za svoji dosavadní kariéru jsem potkal několik lidí, kteří mě svým vzorem někam posunuli. Byli různí, měli různé profese, ale všichni měli několik společných rysů: Věděli, co chtějí, měli ujasněné priority a nenechali se zviklat tlakem okolí. K druhým se chovali s respektem bez ohledu na hierarchii (s kamarádem máme heslo: ve frontě na oběd jsme si všichni rovni).

Co vás nejvíc baví na vaší současné práci?

To, že se čas od času povede někomu pomoct – a tím nemyslím zrovna pomoct někomu vydělat ještě víc peněz než už má.

Ovlivnil nějak uplynulý „covidový“ rok systém vaší práce? Co vám tato doba dala?

Já měl vlastně ohromné štěstí – tím, že přišel covid a donutil nás pracovat z domova (loni jsem čtyři měsíce dělal controlling jedné finanční instituce z obýváku a taky to šlo), jsem mohl zůstat s naším malým synkem, místo abych v pondělí odjel a v pátek se unavený vrátil. Dneska to dělám tak, že odjedu na dva až tři dny, naskládám si tam schůzky a zbytek pracuju z domova… a jde to.

V červnu jste moderoval konferenci pořádanou naší asociací CFO Future. Jak se vám akce líbila a jak jste se v roli moderátora cítil?

Konference pro mě byla ohromným zážitkem, zpětně bych dokonce řekl, že celý proces zrodu konference byl velkým dobrodružstvím (vybavuju si, jak mi v zimě volala Petra Polednová, že CAFIN bude dělat konferenci, ještě není úplně přesně program ani řečníci, ale že určitě já bych byl skvělým moderátorem).

Ze začátku jsem cítil normálně strach – co já tam budu vykládat, ty lidi zaplatili nemalé vstupné, očekávají za to špičkový program a teď tam přijdu já… ale s postupem času a díky skvělé interakci ze strany vystupujících jsem si to začal užívat. No a teď po akci (píšu to den po) je mi trochu teskno – ale budou další. 

Chystáte se na nějaké další akce CAFINu nebo Controller Institutu také jako účastník?

Určitě, je moc dobře, že máme platformu, která propojuje lidi řešící podobné problémy a „vyzobává“ novinky a trendy.

Jaký je váš nejoblíbenější způsob relaxace?

Bývalo to instruktorské létání na kluzáku, dneska hlavně kopání do balonu s juniorem a taky jsem zjistil, že mi je dobře v lese, tak chodím štípat dříví.

Máte nějaké pravidlo, kterým si usnadňujete život? 

Mám dvě. První – nejdražší, co mám, je můj čas. Tudíž jediný, komu dovolím s ním plýtvat, jsem já sám. A druhé – i nedohodnout se včas je dobrý výsledek.

Děkuji za rozhovor.

Michaela Pokorná

CAFIN