Možná bychom měli hned na úvod naším čtenářům vysvětlit, jak jste se ke znalosti jazyků dostala?

Pocházím z dvojjazyčné rodiny a narodila jsem se blízko polské hranice. Měla jsem tedy k více jazykům blízko už od dětství a během svého studia jsem využila možnost studentských programů a vycestovala na Ukrajinu, kde jsem si osvojila i ukrajinštinu a zdokonalila ruštinu. Přiznám se, že mi ruština přirostla k srdci a má pro mě jinou hodnotu, než asi pro většinu obyvatel ČR. Vnímám ji jako krásný bohatý slovanský jazyk. Německy jsem se učila od dětství ve škole a používám ji denně díky svému muži, který pochází ze Švýcarska. K ostatním jazykům mě vedla práce a především moje zájmy. Stále mě trápí francouzština, ale věřím, že se k pokroku skrze svou vinařskou vášeň dokáži motivovat.

Několik let jste působila na controllingových pozicích ve Švýcarsku. Vnímáte nějaké rozdíly v práci controllera ve Švýcarsku a v Česku?

Controlling ve Švýcarsku má stále trochu odlišné pojetí; pozice controllera je tam spojována především s účetnictvím. Osobně nejsem velkým zastáncem tohoto modelu, jelikož se zřídka daří optimálně skloubit jak „účetní“, tak „controllingový“ způsob uvažování. Pro mě jsou to dvě odlišné pozice, které by se ale určitě měly vzájemně doplňovat.

Myslíte si, že český controller má stejný záběr kompetencí jako controller v zahraničí a jak se u nás tento trend rozvíjí? Je controlling pro české firmy nutný?

Controlling je nepochybně důležitá součást každé větší společnosti, není možné vytvářet strategii na základě obecných modelů. Controlleři pomáhají firmu směrovat a sledovat podmínky pro její úspěšné fungování. Ne vždy se tomu říká controlling, ale určitě by měl být na místě zdravý „selský rozum“ – vidíme to především v menších nebo rodinných firmách, kde controlling zaštiťuje zejména majitel nebo jednatel. Ve větších firmách je to již více institucializováno; ne každý zaměstnanec má podnikatelské myšlení, ale controller by měl být jednoznačně člověk, který pomáhá „kolíkovat hřiště“ a spoluvytvářet mantinely a hranice.

Co Vás přivedlo k rozhodnutí, že jste se po několika letech působení ve Švýcarsku vydala zpátky do srdce Evropy?

Když přišla nabídka práce v ČR, příliš jsme s manželem neváhali. Původně jsme totiž ve Švýcarsku chtěli strávit jen tři roky, ale náš pobyt se díky profesní dráze protáhnul téměř na deset let. Mohu potvrdit, že Švýcarsko je velmi dobře organizovaná země a jeho obyvatelé někdy až téměř úzkostně dodržují předpisy. Někdy si připadáte, že je již vše vymyšleno a není možné nic zdokonalit.

Čas jakoby tam plynul tak nějak pomaleji a díky sžití se s funkčním systémem není potřeba změn a dalšího vývoje nijak akutní. V určitý moment jsem získala pocit, že se svým temperamentem dále nedostanu a že má snaha o vyšší pozici je jako boj s větrnými mlýny. A naštěstí právě v té době přišla nabídka z Prahy. Švýcarsko si naopak pravidelně užíváme o dovolené, kdy jeho poklidnou atmosféru velmi vítáme.

Jak vzpomínáte na spolupráci v Office Depot, kde jste nejprve rok působila jako finanční ředitelka v České republice a po té zastávala pozici finanční ředitelky pro východní Evropu? Mohla byste nám prosím přiblížit, co všechno spadalo do Vaší kompetence?

Na spolupráci s Office Depot vzpomínám velice ráda. Byla pro mě svým způsobem přelomová nejen proto, že to byl můj první post finanční ředitelky, ale hlavně jsem měla možnost spolupracovat se zakladateli Papiriusu, čehož si velmi cením. Především Petr Sýkora mě velmi ovlivnil a upevnil ve mně víru, že poctivost kombinovaná s velkou dávkou lidskosti se vyplácí a přináší výsledky. Petr je dodnes mým velkým vzorem a inspirací při řešení obtížných situací. Co se týče práce samotné, do firmy jsem nastoupila nedlouho po převzetí Papiriusu, který měl pobočky v několika zemích. Měla jsem na starosti v podstatě vše, co se týkalo financí a zajištění stabilního finančního týmu. Země, za které jsem byla zodpovědná, měly jiný systém, distribuční kanál, a byly v rozdílné fázi vývoje. Velmi mi pomohly mé předchozí zahraniční zkušenosti, především v interpersonální oblasti. Snažila jsem se maximálně respektovat odlišnosti mentalit a především pochopit uvažování místního týmu. Považuji za klíčovou komunikaci postavenou na vzájemném respektu, znalost jazyka je pouze druhotná. Z hlediska businessu pro mě osobně bylo největší výzvou Maďarsko vzhledem k tehdejší legislativě a situaci na trhu. Mé působení v Office Depot bylo různorodé a jsem za tuto příležitost všem, kteří se na ní podíleli, opravdu vděčná.

V období, kdy jste pracovala pro Office Depot, zasáhla Evropu finanční krize. Tehdy jste v rozhovoru pro CFOworld řekla, že nepatříte mezi zastánce „nákladových diet“. Změnilo se něco v tomto ohledu?

Nejsem zastánce  cost-cuttingu,  snížení  nákladů  nikdy  nesmí  ohrozit  základnu  pro  další vývoj a uvolněné prostředky by měly být reinvestovány do aktivit, které firmě přinášejí zisky nebo představují další potenciál. Myslím si, že možnosti vždy existují, jen je potřeba upřednostnit dlouhodobé cíle před těmi krátkodobými.

Nyní působíte ve společnosti Amazon, jak si společnost v českých podmínkách stojí?

Amazon v České republice působí se svým centrem vráceného zboží pro zákazníky z EU již od roku 2013. Nové distribuční centrum v České republice pomůže naší společnosti zvládat budoucí růst obrátky zboží spojený se sílící poptávkou zákazníků po našich službách. Jeho výstavba pokračuje hladce a otevření předpokládáme podle plánu v průběhu třetího kvartálu letošního roku. Spokojeni jsme i s dosavadním průběhem náboru zaměstnanců jak do našeho distribučního centra, tak i do korporátní kanceláře v pražských Dejvicích.

Když se člověk podívá na Váš životopis nelze opominout fakt, že jste na posledních pozicích působila vždy okolo jednoho roku. Má to nějakou souvislost s Vaším cestovatelským duchem, nebo pracovní náplní?

S cestovatelským duchem ani ne, já už bych raději cestovala i o něco méně. Jen se pro mě s postupujícím časem stala důležitější náplň práce a etický přístup společnosti. Pokud se s obojím nemohu ztotožnit, dám raději oběma stranám příležitost najít lepší řešení. Myslím, že už si mohu dovolit nedělat v této oblasti zbytečné kompromisy.

Procestovala jste hodně zemí. Jaká země Vás láká jako turistu a jaká z pohledu finanční ředitelky?

Jako turistka mám v plánu navštívit Martinique nebo Guadeloupe, určitě i kvůli francouzštině. Naopak mě zatím cestovatelsky „nechytila“ Asie. Z pohledu finanční ředitelky nemám ohledně cestování žádná nesplněná přání; jen snad opustit hranice finančního světa a vydat se jinam. Ráda bych teď zkusila nějakou firmu operativně řídit jako CEO. Geograficky nemám žádné preference, ale určitě mě láká Ukrajina.

Závěrem bych se velmi ráda zeptala na Vaši lásku, kterou je víno. Jaké máte plány s vínem?

Já doufám, že jen ty nejlepší. K vínu jsem se dostala přes svého manžela, v naší rodině tato tradice nebyla. Můj muž je angažován v jednom ekologickém projektu ve Francii, který je spojen s malým vinařstvím. Tady jsem začala víno ochutnávat a více se o něj zajímat a začalo mě to hodně bavit. V procesu výroby vína je spousta neznámých, jeho kvalita se rodí ve vinohradu, musíte mu věnovat každý den, a i přesto určité věci neovlivníte. Samozřejmě je také potřeba odborných znalostí, které se teď snažím získat dálkovým studiem oboru na Zahradnické fakultě Mendlovy univerzity v Lednici.

Děkuji za rozhovor. Olga Cechlová

Česká asociace pro finanční řízení

------------------------------------------

Ing. Lucie Fricker, MBA

Lucie vystudovala ekonomii a MBA. Za svého téměř 17 tiletého působení ve světě financí zastávala controllingové pozice v poradenství a pojišťovnictví převážně ve Švýcarsku, od roku 2007 pak v České republice jako finanční ředitelka v oblastech výroby a logistiky. V současné době je regionální finanční manažerkou společnosti Amazon. Vedle optimalizace procesů, plánování a reportingu se specializuje především na projekty zaměřené na posílení výkonnosti firem.