Libore, předsedou Komory certifikovaných účetních (KCÚ) jste se stal v roce 2013. Byl jste historicky nejmladší osobou zvolenou do této role. Jaké jste si kladl cíle a které se Vám, resp. Komoře podařilo naplnit?

Olgo, máte pravdu v tom přívlastku. Jsem historicky nejmladší osobou zvolenou do čela KCÚ v listopadu roku 2013 po dvou letech svého členství v Komoře. Stejně tak se říká, že jsem díky svému působení na VŠE prvním akademikem v této funkci a zároveň v současné době jsem již nejdéle působím předsedou. Cíle přicházely spíše postupně a souvisí s okolnostmi, za nichž jsem vedení Komory ve svém prvopočátku převzal. Členem Komory jsem od roku 2011 a hned od počátku jsem se zapojil do její činnosti a stal jsem se členem výboru. Svoji roli v té době sehrála moje vazba na VŠE. Cílem bylo vytvořit pomyslný most mezi profesní organizací a studenty oboru. Předsedkyní Komory byla v té době Alice Šrámková. Bohužel po dvou letech Alice potřebovala z osobních důvodů uvolnit a rezignovala. Tehdejší výbor pověřil vedením Komory mě. Bylo to neplánované, bylo to rychlé a bez jakékoliv kampaně, oslovování členů cíli a záměry. Proto říkám, že ty přicházeli postupně. Nejbližší sněm mě poté ve výboru Komory potvrdil a stejně tak učinil sněm v listopadu 2018. Pokud se nepřihodí opět něco nečekaného, trvámé současné funkční období do sněmu, který se uskuteční v roce 2022. A nyní k těm cílům a k tomu co se podařilo naplnit.

Je spoustu věcí, které se povedly. Když se poohlédnu zpět za tu dobu mého působení ve vedení Komory, podařilo se přijít s novými akcemi pro členy – zavedly se komorové snídaně, klubové večery, spustili jsme výroční odborné konference, v minulém roce workshopy k digitalizaci účetnictví, zvýšil se zájem o odborná školení a semináře mezi nečleny. Komora se účastnila úspěšného česko-švýcarského projektu v oblasti certifikovaných účetních. Dva roky zpět jsme pozměnili pohled na členství v Komoře. Nejdříve přišlo rozšíření členství i na právnické osoby, za které je odpovědnou osobou certifikovaný účetní. S nimi přišla myšlenka na vytvoření sítě Účetních kanceláří KCÚ, jejichž profesionalitu a odpovědnost garantuje profesní Komora. Účetní kanceláří však může být i fyzická osoba – podnikatel, OSVČ, a těch není v rámci Komory málo. A tak jsme započali odlišně působit vůči členům – zaměstnancům a členům – podnikatelům. Jde však stále o rozpracovaný projekt, který je třeba dále podporovat a vysvětlit členům, že spojování v rámci sítě je pro větší poradenské společnosti běžné. My na plat- formě Komory nabízíme určitou síť pro mikro a malé podnikatele.

Myslím, že jsme pozvedli Bulletin Komory, což je čtvrtletní časopis pro členy, spustili jsme fungující redakční radu, nastavili tematický obsah každého čísla. Započali jsem měnit komunikaci s členy. Chtěl bych, aby procesy v Komoře byly více automatizované. Od minulého roku je Komora členem Legislativní rady malých a středních podniků při AMSP ČR, má své zástupce v pracovní skupině MF ČR pracující na tvorbě nové koncepce účetní legislativy, má svého zástupce v Národní účetní radě. Mám radost z maličkostí, které se povedou, mám radost, když někdo z členů poděkuje a ocení, že se mu něco líbilo, že je spokojený. To, z čeho bych měl největší radost, ještě nenastalo, ale pracujeme stále na tom.

Podělíte se s námi o to, co se naopak nedaří?

Ano, bezesporu. Hodně mě trápí členská základna ve smyslu její populace a práce s mladou generací, která by měla zájem a chuť vstupovat do certifikace a následně i do Komory. Ale tomu musíme jít naproti a tam máme mezery, to se nám prozatím moc nepovedlo – mám na mysli moderní a jednoduší web, aktivní využívání sociální sítě, aplikace Komory, více interaktivního obsahu. Komunikace je velmi důležitá – jak vůči členům, tak vůči veřejnosti. V současnosti dochází k personál- ním obměnám kanceláře, výbor více zasahuje do činností Komory oproti minulosti, máme pozitivní reakce od partnerů, s nimiž pracuje- me na digitalizaci účetnictví, jsme velmi dobře vnímáni ze strany MF ČR. Věřím, že se posuneme o kus dále. V tomto směru však nestavíme na zelené louce, ale přebudováváme 20 let existující organizaci a některé změny nejsou jednoduché a je třeba je důkladně vysvětlit. I tak prostou věc, jako je nový systém hrazení členských příspěvků. Mrzí mě, že se nedaří posunout s regulací účetní profese, i když pořád se snažím v této oblasti být optimistou. Členové to ale často připomínají, neboť v minulosti tu byl záměr uchopit účetní profesi obdobně jako profesi auditorů a daňových poradců. Za tímto účelem byla budována certifikace účetní profese a sdružování absolventů do profesní komory. Bylo to hodně blízko legislativní úpravě, počítalo se s tím, že certifikovaní účetní budou předstupněm auditorů. Finální okolnosti tomu však nepřály. Novým impulzem jsou v tomto ohledu probíhající práce na koncepci nové účetní legislativy, jejíž účinnost byla plánována na rok 2022 a dále. Uvidíme, kam se to posune. Minimálně věřím, že se podaří pozvednout účetní předpisy do roviny vyžadující vyšší kvalifikaci a vyšší odpovědnost účetních.

Nedaří se nám některé úmysly a projekty dále rozvinout, vylepšovat, stavět na nich. Když jsem poprvé mluvil o projektu účetních kanceláří KCÚ, měl jsem představu o rychlejším spuštění a rozšíření. Narážíme na kapacitní limity. Komora má dva zaměstnance a poté výbor, který se Komoře věnuje vedle svých hlavních pracovních úvazků.

V praxi je velká poptávka po šikovných účet- ních, hlavní účetní by leckdy platili i zlatem. A protože jste zároveň pedagogem na VŠE, tedy v úzkém kontaktu s mladými lidmi, na které se ve firmách tak čeká, tak se zeptám proč myslíte, že jich do praxe nepřichází tolik, kolik by jich ve firmách bylo potřeba?

Ono jich hlavně v posledních letech přichází méně i do té školy. Je to důsledek populačně slabších ročníků. S tím souvisí i snižování limitů pro přijetí studentů ke studiu. V současnosti jsme v situaci, kdy se společnostem daří, chtějí růst, potřebují více pracovníků nebo spolupracujících osob, a to včetně účetních. A ty podobně jako jiné kvalifikace chybí. Zároveň jsme v době, kdy hodně studentů se nechce vázat, chtějí cestovat, chtějí mít pracovní volnost, vzít notebook a pracovat kdekoliv po světě. Nemají ambici přijmout zaměstnání v účtárně v nějaké výrobní společnosti. Ačkoliv pro jejich další působení by to mohla být obrovská pracovní zkušenost. Dostávám od firem, s nimiž sám spolupracuji, pravidelně dotazy, zdali nevím o nějakém schopném a šikovném studentovi. Studentům pravidelně zmiňuji, že je rád propojím s firmami, odezva je však minimální.

Zaslechla jsem i názor, že tak jak postupuje automatizace některých procesů ve firmách, nebudou za chvíli účetní potřeba. Faktury budou zpracovávat roboti. Jak se Komoře daří bojovat s touto chimérou?

Účetní bude potřeba stále, ale není účetní jako účetní. Již v současnosti je běžné, a není to doména jen velkých korporací, že část účetní agendy běží automaticky. Pokud posíláte faktury na k tomu speciálně určenou e-mailovou adresu, pravděpodobně dojde k jejímu automatickému zápisu – vhodný nástroj z faktury sám přečte potřebné informace a dojde k zaúčtování. Žádný účetní tu fakturu nepřepisuje. Pouze reviduje případné chyby. Je běžné, že se informační systémy učí, mají v sobě umělou inteligenci. První nová faktura – podoba nebo obsah – se zpracuje s pomocí, další už automaticky. Faktury se vystavují automaticky po přihlášení na různé akce, po nákupu v e-shopu. Platby uhrazené do banky pod variabilními symboly se automaticky párují s evidencí pohledávek a závazků. Řada postupů se automatizuje a k nim opravdu není třeba a nebude třeba účetních. To jsou ale v anglickém vyjádření „bookkeepers“, tj. manuální účetní, zadavatelé dat, zpracovatelé dokladů apod. Pokud se budeme bavit o účetních, kteří se označují za „accountants“, tam takové obavy být nemusí. I když jich možná bude stačit méně. Ale zase při jejich současném nedostatku dojde možná k rovnováze. V důsledku někdo musí být schopen ty stroje učit, musí nastavovat metodiku, musí být schopen interpretovat výsledky, být schopen posoudit situaci, udělat rozhodnutí a dát impulz k zaúčtování, vykázání. Automatizované systémy jedou dle nastaveného řádu, jsou precizní, přesné, ale vyhodnotit obsah nad formou ještě nezvládají. K tomu budou stále třeba kvalifikovaní účetní. A já doufám, že tento posun bude také přínosem pro Komoru, resp. pro absolventy certifikace. Věřím, že propojení tohoto trendu se změnou české účetní legislativy, jejím odkloněním od daňových předpisů, dojde k pozvednutí účetní profese. Současně je třeba podnikatelům vysvětlovat, že za účetnictví a účetní závěrku nesou v prvé řadě odpovědnost oni sami. A že by jim nemělo být úplně jedno, kdo a jak jim účetnictví zpracovává.

Jaké má komora plány pro další období?

Časově nejbližším úkolem je rozběhnout úspěšně vzdělávání v rámci dotačního projektu. Komoře obdobně jako CAFIN byla přidělena dotace na vzdělávání zaměstnanců členů Komory, rozbíháme administrativní úkony s tím spojené a věřím, že nejpozději od příštího roku můžeme členům začít nabízet další benefit. Současná vizualizace Komory byla spuštěna před 10 lety a vstupovali jsme do letošního narozeninového roku s tím, že ji začneme letos postupně měnit, nový web, nové barvy, nové intenzivnější komunikační kanály. Už jsem zmiňoval komunikaci jako velmi důležitou. Musíme a chceme na ní pracovat.

S tím souvisí i záměr, aby Komora byla více digitalizovaná. Řada interních procesů se do nedávna dělala dosti manuálně a spočívala  v různém přepisování dat. Chtěl bych, aby Komora dostala nádech otevřené a mladistvé profesní organizace, do níž účetní rádi vstupují a v níž se nacházejí a vidí v jejím působení smysl. Chtěl bych, aby se posílila rovina označovaná v businessu „win-win”, tj. Komora je tu pro členy a členové pro Komoru, kdy každý musí do toho vztahu něco dát, aby to jako celek fungovalo. Dlouhodobě je nadále záměrem podporovat rozumnou regulaci účetní profese. Jistě by bylo vhodné, aby existovala profesní komora, která by vždy před vstupem do profese ověřila kvalitu znalostí a zkušeností daného člověka, tak jak tomu je u daňových poradců nebo auditorů. Následně vykonávala samoregulaci. Je však obrovské množství účetních jednotek, které se musí vypořádat s účetní agendou, a opravdu ne všichni nutně potřebují certifikovaného účetního. To jsou zejména podnikatelé v rozsahu tzv. mikro účetních jednotek. Zákon o účetnictví vymezuje mikro, malé, střední a velké účetní jednotky. Stát by si měl také ujasnit, zdali je opravdu nutné, aby všechny účetní jednotky zveřejňovaly své účetní závěr ky v obchodním rejstříku. Jsme toho názoru, že by se mělo mikro účetním jednotkám v této povinnosti ulevit a umožnit zveřejnění jen vy- braných ukazatelů, ale nikoliv účetní závěrky. Pokud účetní jednotka má povinnost účetní závěrku zveřejňovat a k této účetní závěrce může v zásadě kdokoliv a tato účetní závěrka není ověřena auditorem, je v zásadě obsahově nejkompetentnější osobou účetní dané společnosti. A v tomto ohledu by bylo vhodné nastavit mechanismus, kdy pod takto veřejně publikovanými účetními závěrkami jsou podepsány osoby, které mají relevantní profesní kvalifikaci a praxi. Ony by pak ale také měly být schopny nést odpovědnost za to, že ta závěrka neodpovídá požadavkům a výkon jejich činnosti by měl být závislý na tom, že jejich služby jsou „bezvadné“.

Hodně to souvisí s tím, že by bylo vhodné více rozlišovat různé kategorie účetních a tyto kategorie navázat na velikost účetní jednotky a její obsahové potřeby. Je tu řada účetních jednotek, které mají povinnost konsolidace, mají povinnost účtovat dle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS), pracují s deriváty, přeceňují na reálnou hodnotu atd. To jsou oblasti, které vyžadují vyšší kvalifikaci účetních a pro tyto případy by bylo vhodné udělat určité profesní bariéry. A to v důsledku ve prospěch podnikatelů, jejich firem a uživa- telů jejich účetních výkazů.

Děkuji za rozhovor,

Olga Cechlová CAFIN