Mohl byste nám představit činnost a fungování této společnosti, zhodnotit její aktuální situaci a představit plány do budoucna?

Název naší společnosti, Toyota Tsusho Europe S.A., může být pro někoho trochu matoucí. TTESA je součástí Toyota Group, která celosvětově zaměstnává zhruba 340 000 lidí a skládá se z 15 samostatných firem. Jednou z těchto 15 firem je Toyota Tsusho Corporation  - jenom tato samotná část má asi 34 000 zaměstnanců a její unikátní role spočívá v tom, že je to obchodní společnost, ostatních 14 společností je orientováno výrobně.

To, co dělá TTESA, je více než z 95 % orientováno na obchod. Lze tedy říct, že jsme klasickou obchodní firmou. V rámci evropské části má TTESA pobočky v  11 zemích. Náš byznys je pak hlavně postaven na obchodu se zahraničím - naše obchodní partnery najdete zhruba v 60 zemích světa. A proč může být název naší společnosti pro někoho matoucí – většina lidí si spojí Toyotu s autem a myslí si tedy, že buďto tedy auta vyrábíme, nebo je prodáváme, popř. opravujeme  apod.  Tak to ale není. Naše aktivity jsou hodně široké a na první pohled přímo s auty nesouvisí, ale při bližším pohledu zjistíte, že s automotive sektorem výrazně korespondují. V japonštině existuje pro společnosti s takto širokým záběrem speciální název – Sogo Shosha. Významově nejblíže je tomu asi anglický termín trading house. Znamená to, že jsme schopni zajistit a dodat velké množství nejrůznějších druhů materiálů, výrobků a zboží z nejrůznějších oblastí.  Abych byl konkrétnější: máme oddělení, které se zabývá obchodem s železem a neželeznými kovy v nejrůznějších podobách (tyče, dráty, trubky, ploché výrobky, hliníkové ingoty, speciální věci atd.), zajistíme i následné zpracování odpadu, vznikajícího na konci výrobního cyklu. Dále působíme v oblasti plastů a chemikálií (dodávky různých vstupních surovin,  granulátů, předpřipravených směsí, pryží atd.), máme oddělení zabývající se obchodem s elektronickými čipy a další elektronikou, která nalézá široké použití prakticky v každém autě. V ČR provozujeme také dva vlastní logistické areály (v Liberci a Kolíně) a několik pronajatých skladů, ve kterých našim obchodním partnerům zajišťujeme veškerou logistiku, a to jak v oblasti zajištění přepravy, tak různě poptávaných forem samotných skladovacích služeb. Díky neustálému toku materiálu, konsolidacím a logistice především z asijských destinací jsme schopni dosáhnout velmi zajímavých cen pro zákazníky. Další významnou oblastí našeho byznysu jsou dodávky nejrůznějších součástek pro následnou výrobu, a to jak pro automobilový, tak neautomobilový průmysl , které přivážíme nejenom z asijských a evropských destinací, ale prakticky z celého světa a dodáváme je do koncových výrobních závodů v ČR. Samozřejmě se zabýváme i zajištěním kompletních dodávek samotných výrobních strojů a technologií, na kterých samotná výroba následně probíhá.  Někdy si lidé myslí, že obchodní společnosti jsou vlastně takovým zbytečným prostředníkem v daném obchodu, který někdo neumí zrealizovat napřímo. Ono to ale tak úplně není – my jsme třeba schopni vzhledem k ohromným obchodovaným objemům vyjednat našim zákazníkům tak nízké ceny, které by při nákupu přímo od výrobce nikdy nedostali. To vše v kvalitě, kterou všichni od firmy našeho jména očekávají.

Kromě toho děláme i věci, které by od Toyoty nikdo nečekal – třeba veškeré druhy pojištění pro průmyslové podniky, kterým jsme schopni vyjednat v současné době prakticky nejnižší sazby pojistek na trhu.

Máte japonské zázemí, kromě České republiky máte na starosti i Maďarsko, jste součástí evropských firemních struktur.  Jak se Vám jedná v takové multikulturní společnosti?

Mně osobně dobře. Samozřejmě musím říct, že jsou tam velké kulturní rozdíly mezi jednotlivými částmi. Samotná japonská kultura je značně odlišná od evropské nebo americké. Já jsem do Toyoty přišel z úplně jiného odvětví,  z pozice finančního ředitele UPC ČR. A i z jiné kultury, protože majoritní vlastník UPC sídlí v Denveru. Momentálně mám v Toyotě na starosti právě ČR a Maďarsko a i mezi těmito kulturami jsou samozřejmě poměrně značné rozdíly, i když geografická vzdálenost mezi nimi není nic nepřekonatelného.

Připravoval jste se na to nějak, počítal jste s tím, že třeba ta maďarská komunita má nějaká svá specifika? A má je?

Určitě je má. Nicméně jsem se na ně nepřipravoval nijak speciálně. A když se to porovná: ona ta maďarská situace v současné době je taková, že podmínky pro byznys z pohledu zahraničního investora nejsou úplně nejpřívětivější. Je to dáno jejich současným politickým a ekonomickým kurzem a možná i náhledem samotných lidí na byznys v té zemi.  V porovnání s tím je Česko hodně otevřené, nejsou tam žádné bariéry, na které v Maďarsku někdy narážíte.

Vy jste zmínil, že na jedné straně máte dodavatele, kteří pocházejí z Japonska, na druhé straně máte dodavatele z Číny, Thajska a ostatních asijských zemí. Dá se předpokládat, že v těchto oblastech se bude lišit kvalita i veškerý servis. Jak se dokáže firma jako Vaše poprat s tím, aby zaručovala svým zákazníkům stálou kvalitu služeb?

Spektrum našich zákazníků je hodně široké. Někdo prostě jednoznačně preferuje kvalitu a stabilitu dodávek a situaci, kdy by neměl být v tomto směru ničím překvapen. Na druhé straně ale máme i zákazníky, pro které je cena to hlavní. Naším úkolem je tedy najít pro tyto zákazníky na těchto různě cenově postavených trzích takové dodavatele, kteří jsou nejenom cenově přijatelní, ale kteří jsou skutečně schopní dostát svým závazkům, kteří budou kvalitu nějakým způsobem garantovat a zároveň nebudou mít tendence něco okopírovat či si něco přivlastnit. A díky tomu, že jsme přítomni prakticky na všech těchto trzích (Asie je pro naši společnost celosvětově nejvýznamnější trh), máme s tím samozřejmě velkou zkušenost a v těchto místech i potřebnou infrastrukturu a zázemí.

Jaké okamžiky, osoby či události Vás za Vaši kariérní cestu nejvíce ovlivnily? Co Vám nejvíce dalo?

Těch momentů by bylo určitě více. Já jsem svou kariéru zahájil na pozici poměrně vzdálené mé současné. Začínal jsem v oblasti finančnictví, v bankovním sektoru. Po absolvování vysoké školy jsem nastoupil na pozici úvěrového pracovníka a pracovníka zabývajícího se kapitálovými obchody v bance. V ten moment jsem určitě nečekal, že se jednou ocitnu v automobilovém průmyslu a na pozici generálního ředitele. První důležitý moment tedy byl, když jsem po dvou letech působení v bance byl osloven s nabídkou přejít do společnosti Kabel plus (později UPC). Dostal jsem nabídku pracovat na pozici finančního ředitele jedné části UPC, konkrétně pro oblasti Severní Moravy. To byl první zásadní moment, obzvlášť když si uvědomíme, že mi tehdy bylo 25 let.  Dalším mezníkem pak bylo rozhodování na konci roku 2003, kdy jsem se rozhodoval, jakým směrem se moje kariéra bude ubírat dále. Musím přiznat, že jsem se nerozhodoval nějak plánovaně. Na stole prostě ležely čtyři konkrétní nabídky a já jsem si měl mezi nimi vybrat. Takže bych to v podstatě nazval tokem událostí nebo shodou okolností.

Rozhodně se o Vás nedá říct, že byste byl fluktuant. Za zhruba 20 let své kariéry jste vystřídal jen tři společnosti. A proč jste si vybral právě Toyotu?

To je pravda. Myslím si, že je to tím, že jsem svým založením hodně konzistentní a loajální člověk. Vlastně i můj přechod z UPC do Toyoty byl způsoben výraznou změnou ve vedení a následném směrování  UPC, které jsem nepovažoval za krok správným směrem. Kdyby tehdy k tomuto nedošlo, tak jsem pravděpodobně stále v UPC.

Jak jsem řekl, když jsem tedy v roce 2003 odcházel z UPC, tak jsem byl osloven hned čtyřmi headhuntery. Je zajímavé, že Toyota Tsusho Europe byla v té době ze všech těch nabídek, které ležely na stole, zdaleka nejmenší firmou – tehdy měla asi 20 zaměstnanců, byla založena nedávno, v roce 2001. Přesto jsem se rozhodl pro ni, ačkoliv nebyla ani největší, ani nejrenomovanější. Nicméně podstatnější byl fakt, že s touto pozicí byla spojena zajímavá možnost nastavit si všechny věci a procesy sám, předpoklad, že do toho nebude nikdo do značné míry zasahovat, ale že se to naopak očekává  ode mě, že nebudu pouze kolečko v soukolí. Samozřejmě, že za to všechno taky budu nést odpovědnost. Když se na tutéž firmu podíváme dnes, má firma přibližně 240 zaměstnanců a obrat kolem 6 miliard korun.

Můžete nám popsat svou kariéru v Toyota Tsusho Europe?

Do Toyoty Tsusho Europe jsem přišel před deseti lety, v roce 2004. Tehdy jsem působil na pozici finančního a administrativního ředitele. Měl jsem tedy na starosti finance a účetnictví, nicméně ta administrativní část byla možná ještě o něco širší – spadá sem HR, IT, zodpovědnost za právní otázky, facility a asset management a rovněž něco, co my nazýváme general affairs. Pod tím se skrývá spousta agend od běžné administrativy a chodu firmy až po zajišťování různých podpůrných činností, ISO nevyjímaje.  V podstatě do mé kompetence spadalo všechno kromě oblasti salesu.

Tak to je dost široká škála aktivit. Dá se říci, že krok ke  generálnímu řediteli není až tak „náročný“, protože už přibyde jen jedna další zodpovědnost - sales. Můžete srovnat pozici finančního a administrativního ředitele s Vaší současnou pozicí generálního ředitele?

Posouvají se kompetence i Váš náhled na firmu. V momentě, když k tomu máte přihozený veškerý prodej, tak už to nevidíte jenom z té pozice, řekněme, zázemí, tedy z pohledu financí apod., ale musíte akcentovat i obchod. Už to zkrátka není tak jednostranný pohled. Potom přirozeně máte tendenci sledovat mnohem více i obchodní záležitosti jako takové. Předtím jsem mohl tyto záležitosti trochu dávat stranou a spoléhat na to, že prostě nějak běží a někdo je má určitě na starosti. To si teď už dovolit nemůžu a jsem častokrát do obchodu taky přímo vtažený, jinými slovy, čas od času se objevím v roli na čistě obchodní straně.

Jaké plány jste si vytkl při nástupu na novou pozici v TTESA?

Na úvod jen upřesnění – formálně jsem se sice stal dříve generálním ředitelem pro Maďarsko, ale reálně jsem zhruba od stejného data do značné míry zodpovědný i za českou pobočku – ačkoliv jsem byl na pozici zástupce generálního ředitele, měl jsem zde poměrně velkou autonomnost v rozhodování. Jako jeden z hlavních cílů pro ČR jsem si vytkl, že přivedu tuto firmu do stovky největších českých firem. Doufám, že po uzavření dalšího fiskálního roku se v této stovce poprvé objevíme. Myslím si, že máme našlápnuto dobře. Mimo jiné, před třemi měsíci jsme obdrželi ocenění Firma roku 2012 v rámci Sdružení automobilového průmyslu.

Dále bych byl rád, kdyby se nám do budoucna povedlo rozšířit náš záběr i na segment menších a středních firem, a to nejen mezinárodních, a podstatně rozšířit obchodní aktivity i mimo oblast automobilového průmyslu. Naše momentální orientace je totiž právě s výraznou převahou činností automotive pro velké mezinárodní společnosti.

Co máte na společnosti Toyota Tsusho Europe rád?

Na začátku to byla možnost tuto společnost nějakým způsobem vybudovat.  To bylo určitě hodně motivující a zajímavé. Dále pak to, že japonská filozofie naší firmy je založena na budování něčeho dlouhodobého. Není to zde tak, jako to bývá někdy v amerických firmách, kde je snaha dosáhnout něčeho absolutně maximálního tento nebo příští rok, a co bude za dva tři roky, je v ten moment druhořadé. U nás to určitě takto nefunguje. Spíše se preferuje dlouhodobost ve vztahu k zákazníkům, k zaměstnancům, k obchodním partnerům. Dobře se to dokumentuje např. ve vztahu k zaměstnancům: určitě znáte princip seniority, podle kterého čím déle jste ve firmě, tím jste pro tuto firmu cennější. Z toho profituje nejen firma, ale i naši zaměstnanci.  Fluktuace je v naší společnosti hodně nízká. Na druhou stranu je pravda, že nám často trvá dlouho, než toho správného zaměstnance najdeme.

Můžete být konkrétnější?

Můžu Vám dát příklad z finančního oddělení.   Když jsem se v letech 2004/2005 snažil vybrat správné členy do finančního týmu, tak na to, abych obsadil dvě pozice, jsem se sešel s 44 kandidáty. Podotýkám, že to již byli ti, kteří byli doporučeni personálními agenturami a víceméně všichni po odborné stránce splňovali požadovaná kritéria. Ti dva, které jsem si nakonec vybral, jsou u nás dosud. A nejenom oni – stejně to bylo i s řadou jiných. Trvá to tedy dlouho, ale na druhé straně očekáváme, že ti lidé pro nás nebudou pracovat rok, dva či tři, ale v násobcích: 10, 20, 30 let. Japonským firmám není vůbec cizí, že do té firmy nastoupíte a po dvaceti třiceti letech tam stále budete, samozřejmě na jiné pozici. Obecně je to u nás tak, že si lidi snažíme vychovat sami, nemáme tendenci brát si přímo na vysoké pozice kandidáty odjinud. Já osobně razím zásadu, že člověk by si měl projít různými pozicemi ve firmě, aby ji dobře poznal. Prostě dáváme přednost internímu postupu, než vzít někoho nevyzkoušeného zvenčí.

Ve svém jistě velmi nabitém programu si najdete čas také na předávání zkušeností a znalostí jiným – věnujete se lektorské činnosti a spolupracujete např. s Controller Institutem. Co Vás k tomu motivuje?

Myslím si, že je to výhodné pro obě dvě strany. Člověk se pořád učí a nikdo nemá patent na rozum. Když mám možnost diskutovat, třeba v rámci různých fór, tak se často dozvím spoustu věcí, o kterých jsem do té doby netušil a tím se také se spoustu věcí naučím, protože, jak říkám, nikdo to nemůže pobrat od A až do Zet. Takže si myslím, že je to asi právě tento motiv: rád poznávám lidi, kteří pak následně přinesou nové nápady a myšlenky.

Na závěr osobnější otázka: Čemu se věnujete ve volném čase? Máte vůbec volný čas?

S volným časem je to horší, ale to je asi podobné pro všechny vrcholové pozice. Takovou obligátní odpovědí u většiny lidí je, že se snaží být aktivní. Ani u mě tomu není jinak – snažím se pravidelně chodit plavat, vyrážet ven do přírody, v létě rád chodím na houby – to je pro mě vyloženě relax – a když to situace trochu dovolí, tak na ně vyrážím. Velkou část volného času mi v současnosti zabírá i příprava jedné knižní publikace z oblasti kultury.

A co to bude? Na co se můžeme těšit?

No nevím, jestli Vám to mohu prozradit. Připravuji s kolegy knihu, která se zabývá dílem Kamila Lhotáka. Mnozí lidé, a to jak z jeho současníků, tak z dnešní odborné veřejnosti, ho považují za největšího českého malíře (on to nebyl samozřejmě jenom malíř, ale i ilustrátor, grafik, spisovatel) druhé poloviny 20. století. Přičemž část jeho díla nebyla vůbec zmapována. Takže tato kniha by měla tuto mezeru vyplnit.

Děkuji za Váš čas a inspirující rozhovor.

Rozhovor vedla Olga Cechlová, Česká asociace pro finanční řízení

Ing. Libor Šteffek MBA

Absolvoval Technickou univerzitu v Ostravě, Ekonomickou fakultu se zaměřením na finance a bankovnictví, dále studium MBA na Business school Netherlands Int. V letech 1993–1994 pracoval v Komerční bance nejdříve jako úvěrový specialista, dále jako vedoucí oddělení kapitálového obchodu. V letech 1994–2003 pracoval ve firmě UPC Czech Republic, a.s. nejdříve na pozici vedoucího finančního oddělení, poté jako manažer finančního plánování a posléze jako finanční ředitel, kde zodpovídal za veškeré finance, účetnictví a oddělení HR. Nyní pracuje ve spol. Toyota Tsusho Europe S.A. na pozici generálního ředitele pro Českou republiku a Maďarsko.