V současné době jste jednatelem společnosti Trima, která podniká v oblasti strojírenství. Prošel jste ale řadou jiných pozic i oblastí. Co hodnotíte jako klíčový moment vaší kariérní cesty?

Mezi hlavní milníky mého profesního života patřilo rozhodnutí, zda chci dále směřovat po dráze vývojáře, specialisty a technika, nebo po dráze manažerské. Nakonec jsem se takříkajíc volným pádem dostal na vedoucí pozice. Z dnešní perspektivy to bylo vykročení správným směrem, byť mi vývojaření, pájka, soustruh nebo bezesné noci při přemýšlení nad neproveditelnou technickou zápletkou občas docela chybí. Na druhou stranu, vždy jsem pracoval a věřím, že pracovat budu ve společnostech, které mají vlastní vývoj/výzkum, a velmi často neodolám a účastním se i těchto aktivit spolu s vývojáři. K jejich veliké radosti, samozřejmě.

Na vaší pozici, a obzvláště v dnešní době, je velmi důležitá role krizového manažera. Co jsou podle vás nejdůležitější vlastnosti dobrého šéfa v této turbulentní době?

Podle mě především rozvaha a nadhled. Dobu bych bez okolků nazval hysterickou. Dnes už prakticky, především v médiích, nelze najít obecnou pravdu, moudrost, racionální pohled. Cokoli někdo řekne, na to druhý den najdete zcela opačný a taky zaručeně správný názor. Jsme přesyceni informacemi, které nás ovlivňují záměrně nebo podvědomě a já už to vidím jako trvalou krizi hodnot a lidství. Promítá se nám to do každodenních situací. Ze všech, co mi probíhají hlavou, bych vypíchl všeobecný názor našich spolupracovníků ve výrobě ve smyslu: „Pane řediteli, je inflace, měl byste nám přidat. Navíc zde pracuji už 15 let, tak si to stejně zasloužím!“. Podobně tak zobecněný názor dodavatelů typu „Je po covidu, tak přece musíte očekávat, že dodávky budou zpožděné a náklady podstatně vyšší“. Ustát podobné nesmysly, udržet si pozitivní mysl a umět kormidlovat firmu vpřed při zachování morální integrity a firemní kultury dá skutečně velmi zabrat.

Když by vám management firmy řekl: „Je potřeba šetřit. Vyjmenujte nám hned tři oblasti, kde můžeme ušetřit.” Umíte na takovou otázku hned odpovědět? Byl by jeden z těchto tří bodů personální náklady?

Na toto téma pořádáme v Controller Institutu i kurzy. Ano, šetřit v personálních nákladech se téměř vždy nabízí.  Ve většině vývojových a výrobních firmách se totiž jedná o dominantní náklad. Já se takto zjednodušenému pohledu cíleně bráním a na zadání „je třeba šetřit“ odpovídám otázkou „Proč? Čeho chcete dosáhnout teď, čeho za rok, čeho za 3 roky?“ Jinými slovy, cost cutting podle mé zkušenosti musí být jednorázová, cílená a dobře odkomunikovaná kampaň v trvání několika měsíců s jasnými cíli a výsledky. Pokud se z toho stane běžný proces v myslích lidí ve stylu „tady se do ničeho stejně nevyplatí investovat“, dříve nebo později se z firmy stane zombie firma bez budoucnosti. Takže ŠETŘIT může paradoxně znamenat také INVESTOVAT do budoucnosti, technologií anebo dražších, ale podstatně kvalitnějších lidí. Provést si nenásilně personální audit a přehodnotit výkonost a potřebnost pracovníků je jistě v pořádku. Bez další strategie s posláním a vizemi firmy je to však mrhání úsilím.

Čímž neříkám, že v každé firmě se nenajdou zaprášené kouty, kde vše běží samospádem a je možné to optimalizovat. Počínaje telefonními tarify, IT technikou, kancelářským provozem, energiemi, pojištěními, externími službami typu“ paušál za něco“ apod. Zde jsem prostor našel ve všech firmách, kde jsem působil.

Patříte k té hrstce lidí, co mají rádi matematiku. Jak se vám daří ji užívat v reálném podnikatelském životě? Dá se budovat kladný vztah k tomu “umět si věci spočítat” mezi kolegy, případně v rodině?

Toto je mé dlouhodobě slabé místo, které mě vnitřně trápí. Dnes a denně mě mnoho (třeba 90%) lidí přesvědčuje, jak vzdálená je jim obyčejná trojčlenka, obyčejné Výnosy-Náklady, obyčejný plán cashflow. A to i chytří a vzdělaní lidé. Čas od času si přijde někdo mezi řečí postěžovat na své domácí hospodaření, výši hypoték a jejich mezd, případně rodinné problémy typu manželka na mateřské a související výpadek příjmů. Dodnes si to sám neumím vysvětlit, proč je to tak. Já osobně si vedu jednoduchý excel na plánování svého soukromého cash-flow a rámcový plán investic. I mému nejbližšímu okolí jsem sice trochu pro legraci, ale troufám si tvrdit, že by mě v této oblasti nemělo nic extrémního zaskočit, a to je pro mě zásadní. Ve většině případů si lze snadno vystačit se základními matematickými funkcemi, selským rozumem a trochou schopnosti nasimulovat nejlepší a nejhorší scénář…. Nejsložitější je asi n-tá mocnina

Chci tím říct, že to možná nebude o neznalosti matematiky, ale o nastavení mysli…

Pro mnohé z nás byl uplynulý rok mimo jiné i rokem výzev. Přinesl vám „covidový“ rok nějaké příležitosti? Posunul Vás osobně někam dál?

Určitě ano. Nastavil zrcadlo mému pocitu, že už mě snad nic nepřekvapí. Překvapilo. To, co jsem si myslel, že je nemožné, se stalo reálným. Počínaje možností úspěšně instalovat naše linky v Číně přes MS Teams (instruktáží čínských dělníků na dálku pomocí videopřenosu), přes možnost robotizované marketingové kampaně s využitím umělé inteligence (a poznání, že robot je násobně rychlejší a úspěšnější než jakýkoli obchodní ředitel), až po moje osobní poznání, že home office je dobrý sluha, ale zlý pán…

V naší asociaci CAFIN mimo jiné podporujeme nadané studenty a pomáháme jim nastartovat jejich kariéru ve financích. Jak vnímáte absolventy vysokých škol? Jsou podle vás na praxi ve firmách dobře připraveni?

Absolventi VŠ jsou vybaveni především v oblasti sebevědomí a své hodnoty na trhu práce. Z hlediska odborné přípravy já osobně (zřejmě odlišně od mnohých kolegů manažerů v automotive) shledávám setrvalý úpadek odborných znalostí a dovedností. Nejsem rozhodně zastáncem klasické výuky typu memorování znalostí, ale na druhou stranu odpověď na každou odbornou otázku ve stylu „nevím, to si najdu na Wikipedii“ považuji minimálně pro oblast strojírenství za zcela nedostačující. A to není jen o absolventech VŠ. V oblasti učňů je situace ještě horší. Je hezké, že se učí ovládat CNC stroje, ale pokud dotyčný nechápe principy obrábění, tak je v praxi nepoužitelný. Je to jako mít čerstvý řidičák, drahé a silné auto, ale nevědět, jak se startuje.

Máte nějaké motto nebo životní krédo, kterým se řídíte? Na vašem profilu na LinkedIn jsem si všimla hesla: „Není neřešitelných problémů, jen potřeba většího kladiva...“ 

Ano, toto motto je můj životní postoj. Snažím se tím říct, že problémy jsou jen tak velké, jak velké je chceme vidět…

A poslední otázka na závěr, co je pro vás ten největší relax?

Já už několik let hluboce relaxuji při túrách po hraničních stezkách na Šumavě. Rád navštěvuji místa zaniklých obcí a nasávám atmosféru. V tu chvíli si uvědomuji, jak směšné jsou moje problémy a starosti v porovnání s našimi statečnými předky, pro které byl skutečně každý den nejistý a bojem o přežití. Samota a odlehlost těchto míst jsou mimořádně magické, a tak po pár dnech těchto „survival výletů“ se těším na své blízké, vraceje se velmi uvolněn a s čistou hlavou.

Děkuji za rozhovor

Olga Cechlová

CAFIN

Ing. Ladislav Hovorka

Po absolvování VŠ se pro Ladislava stala manažerskou premiérou a po dvanáct let domovskou společností firma vyvíjející řídicí systémy pro kolejová vozidla. Skvělou průpravou pro vedoucí pozici a členství v představenstvu byla osobní dlouhodobá zkušenost v oblasti vývoje. Navazujících sedm let vedl výrobní divizi se 120 zaměstnanci společnosti zaměřené na oblast Medical. Zde, mimo uvedení nových technologií v život, zdokonaloval motivační a odměňovací systém pro místní i zahraniční kolegy. V současnosti je jednatelem firmy působící ve strojírenském průmyslu. Díky tomuto odvětví má možnost dále rozvíjet a obohacovat nabyté zkušenosti z předchozích oblastí.