V rozhovoru pro server Roklen24 to řekl CFO CreativeDock Holding Jiří Kuchyňa, kterého můžete potkat na květnovém Controllingovém fóru, které moderuje.

Firemním financím se věnujete 20 let. Jak moc se tento svět za dvě dekády proměnil? 

Já si dodnes pamatuju svůj první pracovní den. Ráno se přišlo do práce, zapnul se modem a 20 minut vydával nepříjemný zvuk. Poté asi dalších 20 minut tiskla tiskárna a bankovní výpis byl připravený k ručnímu zadání do účetnictví. Dnes se nám data v systémech objevují a manažeři ani často netuší, z jakých zdrojů pochází. V tom já vidím tu největší změnu – rychlost a množství dat. A zároveň největší riziko. U tak velkého množství dat, které dnes běžně zpracováváme, jim prostě musíme věřit. Není v lidských silách to vše zkontrolovat, jsme závislí na systémech a jejich nastavení. Často se tak rozhodujeme ve zkratkách, nehodnotíme všechna data v jejich vzájemných souvislostech. Jakákoliv chyba je pak těžko dohledatelná a mnohdy i těžko odhalitelná.   

Můžete čtenářům vysvětlit, proč ve Vaší branži existuje 340 názvů finančních pozic? 

Já jsem je nikdy nepočítal. Vlastně pro mě nikdy nebyl důležitý název pozice, ale náplň práce a svěřená odpovědnost. Dnešní názvy jsou z mého pohledu hodně o HR marketingu, snaze zaujmout, odlišit se, už samotným názvem vyspecifikovat právě náplň práce a míru odpovědnosti. To se zase vracíme k té rychlosti – zkrátka aby již z názvu pozice bylo zřejmé, co přesně dotyčný kolega má dělat. Bohužel jsme dosáhli naprostého opaku. Dnes stejná pozice může být inzerována jako CFO, Finanční ředitel, Finanční manažer, Team leader finančního oddělení. Naopak pod Finančním manažerem často najdeme popis práce odpovídající pozici hlavní účetní. Já jsem si vždy vystačil s těmi základními – účetní, controller, credit and collection, treasury. A k nim je jen potřeba dodat senior nebo junior. Víc není potřeba. Ve finále ti nejlepší lidé stejně budou dělat práci s přesahem do dalších oddělení, budou se vyvíjet. 

Jak vypadá běžný den zkušeného finančního manažera? 

Já mám tu otázku moc rád. Finance jsou pro lidi mimo ten „náš svět“ brány jako nudná disciplína. Čísla, počítání, tabulky v excelu. Já jsem vlastně za celou svou pracovní kariéru nic takového jako běžný den nezažil. Každý den je jiný a přináší překvapení. K tomu je potřeba připočítat, že ve většině firem je v kompetenci finančního manažera i spousta úkolů mimo klasické finanční řízení. Často jsem zažil, že jsme takoví otloukánci. Do čeho se nikomu nechce, to se dá pod finance. Ono to má i svou logiku – my na financích totiž víme o všem, co se ve firmě děje. Jsme jediné oddělení, které má všechny informace. A pokud jsme schopni těmto informacím rozumět, je pro firmu nejefektivnější spoustu věcí navěsit právě pod finance. A tak se z nás stávají tu právníci, tu HR, tu experti na kvalitu a podobně. 

A jak tedy vypadá můj den? Ráno vždy začínám tím, že kontroluju maily z předešlého dne, které zůstaly viset nevyřízené, zkontroluju kalendář, co vše mě čeká. Ale vím, že to bude jen orientačně, protože se to v průběhu dne několikrát změní. Externí schůzky zůstávají většinou tak, jak jsou, přece jen vůči zákazníkům či partnerům se snažíme ten čas nějak dodržovat, ale zbytek plánu se většinou rozplyne již po cestě do kanceláře. Jeden, dva telefonáty a celý den vypadá úplně jinak. Důležité potom je umět řídit operativně priority. Tohle počká, udělám zítra, teď hoří něco úplně jiného. Ve všem tom spěchu a shonu je důležitá jedna věc. Najít si čas na lidi ve svém týmu. Toho se snažím vždy držet a být k dispozici pro svůj tým. A dále najít si něco, co člověku pomáhá přežít a nezbláznit se z toho. Sport, relaxace, přátelé, rodina. Cokoliv, co pomáhá na chvíli práci pustit z hlavy. Ideálně si najít takové malé přestávky i několikrát přes den. Zase se vracíme k moderním technologiím. Manažeři jsou dnes v podstatě online 24 hodin denně. Už ani neumíme říct, jaká je naše pracovní doba. Nějakou její část trávíme v kanceláři, něco po schůzkách mimo a velkou porci času věnujeme práci i po večerech doma. 

Jaké to je být CFO právě v Creative Docku? 

Představte si firmu, která během sedmi let vyrostla z nuly na velikost v řádech stovek milionů korun obratu, má pobočky v osmi zemích a stále se rozvíjí. K tomu všemu je postavená na projektovém byznysu. Nevím, jak to máte vy, ale já když vařím, tak soli není nikdy tak akorát. Buď málo, nebo hodně. Stejné je to s projekty. Jeden týden hledáte desítky lidí na velký projekt, za pár měsíců řešíte jejich alokaci, když projekt skončí. Pohybujete se stále na takové sinusoidě. A podobnou sinusoidu má každá zahraniční pobočka. Bohužel jejich kmitočet není shodný, takže jednou je jedna země nahoře a vy řešíte jinou, která je ve spodní fázi. A za měsíc to může být úplně opačně. K tomu se snažíme stále chovat jako startup, tedy být velmi efektivní ve zdrojích, což znamená, že docela často děláte něco úplně nového a mimo finance. To vše agilním stylem řízení. Je to obrovská škola. Řešíte IT, digitální marketing a kampaně. Věci, ke kterým se v takovém detailu ve standardní firmě moc nedostanete, protože jsou uzavřeny uvnitř jednotlivých oddělení. V Creative Docku se to vše prolíná do jednoho produktu. A vy tomu buď rozumíte, nebo nejste přínosem. První měsíce byly skutečně o studiu a učení se. Ani ne tak za pochodu, jako spíše za běhu. A když už si myslíte, že tomu rozumíte, přijde projekt s úplně novým zaměřením a vy zjistíte, že zase stojíte na začátku. 

Je třeba mít ve Vašem oboru talent, nebo je to hlavně o tvrdé práci? 

Talent nebo spíše určité dispozice jsou nezbytné. Nemáte-li analyticky zaměřený mozek, nemáte-li dobrou paměť a nejste schopný vidět věci v souvislostech, pak bude velmi těžké uspět. Mnoho se z toho dá dohnat pílí a tréninkem, rozvíjet chybějící schopnosti, ale musí vás to bavit a pohltit. Finance jsou úplně stejné jako jakýkoliv jiný obor – bez tvrdé práce nikdy nebudete na špičce. Míra talentu a vašich schopností jen předurčuje, jak moc tvrdá ta práce bude. A tvrdá práce – to pro mě znamená začínat hezky pomalu od základních pozic. Dodnes jsem vděčný, že jsem začal na účtárně. Když data do systému pořizujete, začínáte jim rozumět. Když pak děláte controlling, tak je pro vás jednodušší chápat souvislosti. A jakmile začnete finance řídit a máte za sebou zkušenost z účtárny a z controllingu, máte background ve své roli velmi silný. Pak vám už stačí jediné. Opravdu dobře porozumět tomu, co dělá vaše firma. Vědět, jak funguje obchod, marketing a HR. Znát svůj produkt. Potom si to ve své hlavě složíte vše dohromady jako puzzle a výsledek se dostaví. 

Můžete uvést, jaké jsou rozdíly ve financování velké firmy, středně malé firmy a startupu? 

Mám rád jeden takový finanční vtip, který přesně odpovídá na tuto otázku. Víte, jaký je rozdíl, když dlužíte bance milion nebo miliardu? Když dlužíte bance milion, máte problém. Když miliardu, má problém banka. Tak to bohužel funguje. Velké firmy většinou mají velké majetky, jsou  ve vyjednávání s bankou silnější, mohou poskytovat zástavy a záruky, jsou na trhu stabilnější a krize s nimi sice otřese, ale nepoloží je. I samotná banka k nim přistupuje jinak. Je to vážený klient s mnohamilionovými obraty na účtu, získávají tak výhodnější podmínky. Zatímco SME segment? Banky jim často nerozumí, nemají pro ně na míru ušitý produkt, risk oddělení bank neumí posoudit byznys model, firmy nemají často možnost dát do zástavy nemovitosti či výrobní prostředky. Končí to v lepším případě zajištěním směnkou od majitele. Získat úvěr pro SME společnosti, to je dnes bohužel skutečně výzva. A startupy? Bankovní financování, zejména v prvních fázích projektu, je v podstatě nedosažitelné. Zbývají dotace, ale ruku na srdce – současné dotační programy úplně nereflektují situaci na trhu a potřeby startupů. A potom je tady celá oblast soukromých investorů, investičních fondů a podobně. Příprava startupu na takovou investici, to je v podstatě samostatný projekt. 

Proč by měl startup využít služby e-cfo.cz? 

Když někdo rozjíždí svůj nový projekt, je do produktu zapálený, věří tomu, že našel tu unikátní díru na trhu, o které se všude mluví. Je to taková pozitivní produktová slepota. Zkušený poradce by se neměl zaměřit jen na oblast financí, ale vždy se podívat i zpět na celý produkt, v podstatě udělat kompletní studii proveditelnosti. A hlavně být vůči svému klientovi úplně otevřený. Odmítnout práci na zakázce, pokud projektu nevěří, že může být úspěšný. Já se s majiteli vždy potkávám na úvodní schůzce, kde diskutujeme jen a jen o produktu a jejich očekávání. A až následně, pokud v projektu vidím smysl, se můžeme začít bavit o tvorbě finančního plánu a dalších detailech. Vlastně si myslím, že to je ta největší přidaná hodnota. Jsem nezávislý a říkám, co si myslím. I když to někdy majitele firem bolí. 

Máte nějaký oblíbený český startup? 

Samozřejmě projekty z dílny Creative Docku. Z nich asi nejvíce životní pojištění MutuMutu, které se snaží vrátit do pojišťovnictví princip vzájemnosti a být k zákazníkům skutečně férový. Jak se staráte vy o sebe a své zdraví, tak platíte pojištění. Jednoduché, praktické a férové. Druhý, který bych rád zmínil, je Pointa – platforma pro nás psavé jedince, která umožní vydat knihu každému, kdo dokáže na trhu vzbudit dostatečný zájem o ni a nemusí jít přes velká vydavatelství, která mají své ediční plány. 

Z těch mimo Creative Dock – ano, moc se mi líbí, kam se ubírá Twisto. Jejich snaha produkt stále zlepšovat a inovovat, to je přesně to, jak se má úspěšný startup chovat. Druhý takový, který snad dnes již ani startupem není, to je Kiwi.com. Nelze neobdivovat, jak moc ta firma dokázala vyrůst. 

Můžete přiblížit, co konkrétně radíte startupům, aby při „pitchi“ zaujaly investory? 

Existuje pár základních pouček a rad, které potřebuje každý, kdo se jde postavit před investory. Mnoho startupů je zaměřeno na produkt a nevidí nic jiného. Takže první rada zní – zaměř se na zákazníka. Kdo je tvůj zákazník, co mu přinášíš, proč by měl chtít zrovna tvůj produkt – co je ta tvoje jedinečnost. Poznat svého zákazníka je základ. Pokud má projekt přežít, musí řešit nějaký současný zákaznický problém nebo potřebu. Tím by měl každý začít. Jaký problém pro svého zákazníka já svým produktem řeším. Druhá rada je v podstatě také univerzální. Neumíš svůj projekt popsat během jedné minuty? Tak to změň. Sdělení musí být jednoduché a praktické. Není účelem před investorem popisovat každý detail produktu, na to bude dost času v dalších fázích. První prezentace pitche je o získání zájmu a zvědavosti. Takže stručně a krátce a nezapomínat na emoce. Protože emoce jsou to, co prodává. A ta třetí je zřejmá z mého zaměření. Investor investuje peníze a očekává jejich návratnost či zhodnocení. Bez reálného a uvěřitelného finančního plánu je pravděpodobnost získání investice velmi malá. Ale i tady platí – všeho s mírou. Ukažte investorovi hlavní ukazatele – výnosy, náklady v základním členění a výsledek. Detail mějte v hlavě, v poznámkách, jen prosím nedávejte úplný detail na slide. Protože to nikdo skutečně číst nebude. 

Máte tedy návod, jak firmám pomoci udržet a vychovávat své finanční talenty? 

Často vidím, že ve snaze talenty přilákat, firmy slibují nereálné možnosti a ukazují jen růžovou budoucnost. Já jsem se spíše v rámci přijímacího řízení snažil takové lidi odradit. Sliboval jsem pot a slzy. Nezábavnou nudnou, ale náročnou práci. Věřím, že tak dokážu oddělit ty, kteří chtějí hlavně rychlou kariéru, od těch, kteří se skutečně chtějí rozvíjet. Když už máte v týmu talentovaného kolegu s potenciálem růst, je potřeba s ním pravidelně pracovat. Asi nejtěžší je odhadnout rychlost, s jakou ho posouvat kupředu. Mnohdy to jsou mladí lidé po škole, já vždy počkal, až zvládnou svou současnou pracovní náplň a až poté jim začal dávat další – rozvojové úkoly, které šly napříč jednotlivými oblastmi financí. Až jsem si ověřil, že předchozí úkoly zvládá nejen tak, že dodává požadované výstupy, ale skutečně tomu rozumí, šli jsme dál. Možná na první pohled tento postup vypadá zdlouhavý, ale bavíme se o talentovaných lidech a věřte, že když nejsou zbytečně přehlceni, tak jim to jde závratnou rychlostí. Vždy jsme rozebírali společně postup při plnění úkolu a dávali jsme si navzájem otevřenou zpětnou vazbu. Výsledným efektem pak je, že kromě rozvoje znalostí a získání zkušeností dostáváte do vzájemného vztahu něco ještě důležitějšího – důvěru. V podstatě je to o kombinaci koučingu, mentoringu a klasického leadershipu. Věřím, že spousta mých kolegů to vidí velmi podobně a rádi by to takto také dělali, ale naráží na základní překážku, a tou je čas. Firmy totiž nejčastěji přichází o talenty, protože neměly dostatek času se jim věnovat. A to je jeden ze základních stavebních kamenů leadershipu – najít si čas na svůj tým. Bez toho to fungovat nemůže. 

Jiří Kuchyňa svou praxi začal získávat v malé české obchodní společnosti jako asistent na účetním oddělení. Hlouběji do tajů účetnictví a daní pronikl během svého víceletého působení ve státní správě, kde se věnoval daňové kontrole. Následně pracoval na metodickém oddělení ve společnosti Eurotel, byl hlavním účetním ve firmě Accor Services CZ. Jeho dosavadní poslední působiště ve firemní sféře byla společnost Hilti, kde nejprve vedl účetní oddělení pro ČR a Slovensko, následně pracoval 1,5 roku v SSC v Německu a po svém návratu do České republiky byl finančním ředitelem pro Českou republiku a Slovensko. V rámci své pozice získal nenahraditelné znalosti a zkušenosti z oblasti forecastingu, analýz aktuálního vývoje, nastavení reportingu a firemních KPI’s, oblasti credit and collection, přípravy a vyhodnocení business case pro jednotlivé projekty a v neposlední řadě zkušenosti v oblasti vedení a motivace týmů spolupracovníků. Od roku 2017 se věnuje poradenství pro firmy v oblasti financí, managementu, rozvoje zaměstnanců a v dalších podnikatelských oblastech.