Loni touto dobou probíhala konference na téma očekávaného vývoje potravinářského průmyslu, která mimo jiné přinesla výsledky průzkumu o chování spotřebitelů. Ukázalo se, že více než polovina lidí se řídí při nákupu potravin jejich kvalitou. V této souvislosti bych se Vás ráda zeptala, jak se díváte na BIO-potraviny? Považujete je za kvalitnější, nebo se podle Vás jedná o marketingový mýtus?

Zda se jedná o marketingový mýtus, nebo BIO potraviny jsou skutečně kvalitnější, v tomto případě asi neexistuje jednoznačná odpověď. Je to otázka samotných výrobců, zda se chovají poctivě. Ne vždy tomu tak na našem trhu je. Někdy se mi zdá, že se opravdu jedná o marketingové triky, jak prodat za každou cenu. Ale jsou mezi námi i poctiví, kteří skutečně BIO produkty vyrábějí za dodržení podmínek s tím spojených. Já sama se řídím vlastním rozumem. Vyrostla jsem na bývalém statku a ještě si pamatuji, jak chutnaly vlastní vypěstované brambory, zelenina, ovoce, zabijačkové výrobky z vlastního vepříka.

Jednou z významných aktivit pro podporu prodeje českých potravin byla realizovaná soutěž České Vánoce. Myslíte si, že i takové jednorázové kampaně ovlivní změnu spotřebního chování?

Nemyslím si, že jednorázová kampaň, jako byla soutěž České Vánoce, ovlivní změnu spotřebitel- ského chování. Vzpomínám si na marketingové televizní reklamy na podporu nových výrobků ve Stocku. Když se nový výrobek nepovedl, lidem nechutnal, tak mu žádná drahá TV reklama nepomohla. Ovlivnit chování českých spotřebitelů, to je dlouhodobý proces. A myslím si, že je to výchova na obou stranách, jak zákazníka, tak pochopitelně i výrobce. Výrobce, ať je to kdokoliv, musí zákazníka přesvědčit, že jeho výrobky jsou poctivé, co deklaruje, to také prodává. Tady bych uvítala větší medializaci těch poctivých, kterým jde více o obsah prodávaného výrobku než jen o obal. Ale myslím, že takoví výrobci, kteří přesvědčili, už u nás jsou. Na druhou stranu i my spotřebitelé bychom se měli více zajímat o to, co jíme a nekupovat pouze co je levné a v akcích.

Pozici manažerky controllingu zastáváte od doby, co působíte v lehkém (spotřebním) průmys- lu. Dokázala byste říct, jak se může lišit role a kompetence controllera ve společnostech zamě-řených na těžký průmysl, kde jste se pohybovala předtím?

Ve společnostech zaměřených na těžký průmysl jsem pracovala v devadesátých letech minulého tisíciletí. A řešila jsem úplně jiné problémy než nyní, především to bylo zajištění dostatečných volných finančních zdrojů, splatnost pohledávek, vymahatelnost pohledávek po splatnosti a protože se neplatilo, prováděly se vícestranné zápočty (někdy i víc jak deset účastníků) a bylo to někdy náročné na provedení. Zažila jsem vyplácení mezd v hotovosti a mnohdy i na třikrát v měsíci. Ale také se ve společnostech měnily informační systémy. Musím říci, že metodika řízení nákladů a  obecně účetnictví byla ve společnostech, kde jsem se pohybovala, na vysoké úrovni. Nyní bylo ale třeba vše převést do nových IS a tady byl problém. Počítačová gramotnost nebyla ještě tak na výši. Reporty za určité období se dělaly s několika týdenním i měsíčním zpožděním, což si dnes již neumí- me představit. Na druhou stranu s velkým vděkem vzpomínám na dobu, kdy jsem mohla pracovat v jedné z plzeňských Škodovek vedle lidí, kteří měli teoretické a hlavně praktické zkušenosti s řízením metodiky účtování tohoto velkého výrobního kolosu. Tady jsem se hodně naučila.