Hned na úvod musíme prozradit, že jste se narodil ve Vídni v česko-rakouské rodině. Kde jste trávil více času, v Rakousku, nebo v Česku?

Vyrůstal jsem ve Vídni, takže do mých 19 let to byla primárně Vídeň s tím, že jsme trávili převážnou část letních prázdnin na Moravě u prarodičů, ale 80 % času minimálně v Rakousku.

 

___________________________________________________________________

„Chtěl jsem se zaměřit na jeden z obnovitelných zdrojů a solar byl tehdy ještě velmi drahý a zdaleka nebyl tak rozšířený jako dnes.“

 __________________________________________________________________

 

Do těch 19 let. Pak se to změnilo?

Pak jsem se na rok přestěhoval do Prahy a pak asi po třech a půl nebo čtyřech letech v Londýně jsem se v uvozovkách vrátil do Prahy, ne do Vídně. Od roku 2000 jsem byl hlavně v Praze.

 

Když jste narazil na Londýn, právě tam jste získal magisterský titul na London Business School. Zhodnotil byste studium v zahraničí jako náročné?

Bakaláře jsem ještě udělal na London School of Economics z Accounting and Finance a pak Master na Business School. Teď nevím, co odpovědět,(smích) protože obory, které jsem studoval, jsem si prošel už na obchodní akademii v Rakousku. To znamená, že jsme dělali účetnictví a finance. To už jsem znal a musím říct, že jsem se tam toho moc nového nenaučil. Obchodní akademie byla evidentně dobrou průpravou, ale samozřejmě i ty ostatní obory byly zajímavé. Náročné je, že si člověk musí zvyknout na cizí prostředí. Jeden z velkých rozdílů mezi vysokými školami třeba v Rakousku, v České republice a v Anglii je ten, že tam i na vysokých školách je vše hodně dané. Mají jasný harmonogram přednášek. Není to tak, že si můžete vybírat, kdy půjdete na jaký kurz, nebo si vybrat vyučujícího u paralelních kurzů. Než jsem odešel do Londýna, krátce jsem studoval i ve Vídni. Tam se online přihlásíte paralelně na čtyři kurzy a sbíráte kredity. V Londýně to mnohem více organizuje škola.

 

Co pro Vás bylo největším přínosem zahraničního studia?

Já jsem vlastně celou dobu při studiu pracoval, takže studentský život to nebyl. Ten jsem si díky bohu užil rok předtím v Praze. Na takové to flámování v Londýně moc času nebylo. Určitě bylo zajímavé, že na obou školách byl velmi vysoký podíl studentů z celého světa. Potkal jsem tam spoustu lidí, jak studenty, tak i učitele a profesory z celého světa. Vzniklo tam pár velmi zajímavých přátelství a je to samozřejmě velký svět. Jsou to školy, které jsou schopné přitáhnout špičkové akademiky. London School of Economics je hodně teoretická, ale London Business School je hodně praktická. Učí tam lidé z praxe, kteří třeba buď podnikali, nebo podnikají, anebo měli nějaké vedoucí funkce. Do kurzů pak byli schopni pozvat jako hosty i extrémně známé osobnosti, ke kterým by se člověk jinak určitě nedostal, a tam s nimi probírat různé otázky. Toto bylo hodně zajímavé.

 

Když se odpoutáme od Vašeho studia, tak i my dva jsme se poprvé potkali, když jste sestavoval EVA ranking. Bylo to v letech 2000 – 2004 a jednalo se o žebříček, ve kterém byly zastoupeny nejúspěšnější české firmy, jejichž pořadí bylo určeno právě ukazatelem ekonomické přidané hodnoty. Sledujete i nadále tento žebříček a angažujete se nějak v jeho vytváření?

Tento projekt je vlastně přímý spin-off z mého období na London Business School, protože Joel Stern, který tento ukazatel vymyslel, tam přednášel. Takže tam vlastně vznikl ten nápad. V posledních letech ale bohužel není čas skoro na nic jiného než na činnost ve Photon Energy, i když mám k tomu projektu samozřejmě velmi srdečný vztah.

 

V současné době se věnujete solární energii. Jste spoluzakladatelem firmy Photon Energy. Jaký je Váš osobní postoj k tomuto zdroji energie?

Samozřejmě velmi kladný (smích). Když jsem začal uvažovat o změně zaměření, udělal jsem si v roce 2006, 2007 takovou zjednodušenou analýzu. Chtěl jsem se zaměřit na jeden z obnovitelných zdrojů a solar byl tehdy ještě velmi drahý a zdaleka nebyl tak rozšířený jako dnes. Spíše se stavěly větrné elektrárny, tak jsem dospěl k tomu, že vzhledem k velikosti zdroje, který máme na světě k dispozici, je sluneční energie jednoznačně na prvním místě. Také jsou známy teoretické statistiky, že celková roční spotřeba zeměkoule vlastně může být pokryta slunečním zářením, které dopadne na celou planetu během jedné hodiny.

Ale solární energie má ještě jednu velkou výhodu, a sice tu, že zdroj je rozprostřen relativně stejnoměrně v určité geografické lokaci. To znamená, že já nemusím, jako například v případě větru nebo vodních elektráren, jít přímo za zdrojem. U vodních elektráren musím jít tam, kde teče voda s dostatečnou rychlostí nebo spádem, větrné elektrárny musím stavět tam, kde fouká nejvíc. A většinou tato místa nejsou ta, kde je energie spotřebována, takže je navíc nutné použít síť na distribuci energie tam, kde je spotřeba.

 

To je určitě zajímavá představa. Já si dovolím laickou otázku. Když jste zmiňoval jako výhodu tohoto zdroje energie to, že je jedno, jestli to umístím tady, nebo o kousek dál, tak přesto jsou přece na zeměkouli regiony, kde svítivost slunce je daleko větší a delší než třeba tady ve střední Evropě. Takže hlavní problém, proč nevyužívat tyhle regiony je potom distribuce energie?

Když chceme srovnat dva extrémy, to znamená ropu a integraci obnovitelných zdrojů našich soustav za posledních 10 let, a když na druhém konci spektra vezmu Afriku, kde v zásadě nejsou distribuční sítě, nebo jsou jen ve velmi omezené míře, a kde je i výrobní kapacita velmi malá, je to až neuvěřitelné. Jen pro srovnání: výrobní kapacita pro elektrickou energii v Nigérii, která má 180 milionů lidí a rychle roste, jsou 2 gigawatty, což je výkonnost Temelína. Takže země, která má 18krát tolik obyvatel než Česká republika, má jen zlomek instalovaného výkonu.

Afrika je úplně na druhém konci spektra, jak jsem říkal, ale má to jednu obrovskou výhodu. Oni vlastně tu fázi budování distribuční sítě přeskočí a přímo ze situace, kdy nemají žádnou distribuční síť a skoro žádnou výrobní kapacitu, půjdou přímo do situace, kdy to vše, oč my usilujeme, bude. Takže oni nás tady v tom přímo přeskočí, tak jako se to stalo u telekomunikací. Dnes by ani ve snu nikoho nenapadlo natahovat telefonní kabely, protože oni šli přímo do mobilní komunikace a úplně to samé se bude dít nebo už se děje v energetice. Nebude to o tom, že se budou stavět velké centralizované elektrárny a pak se to bude rozvádět, ale spíš budou distribuované celky, které budou de facto zásobovat ostrov, malé vesnice nebo města, takže z tohoto pohledu do té fáze, do které se chceme dostat my, oni dorazí dřív.

Tam je samozřejmě výhoda, že elektřina je v tuto chvíli velmi nedostupná, to znamená, že má vysokou cenu i vysokou hodnotu ve smyslu, že ty první jednotky energie, které máte k dispozici, vždycky mají tu největší hodnotu, takže ta návratnost investic do fotovoltaiky je samozřejmě velmi rychlá a jsou země, kde skutečná energetika zažívá boom. Ve východní Africe, konkrétně v Keni a v Ugandě si spousta lidí kupuje systémy od malých panelů až po ty větší. Tam je taky důležité vědět, že v těchto zemích sice ti lidé nejsou bohatí, ale zase to neznamená, že by neměli žádné peníze. Na něco smysluplného, jako je třeba fotovoltaika, jsou schopní si naspořit, takže ta kupní síla tam je a děje se to relativně ve velkém.

 

Vypadáte jako takový osobní zastánce využívání obnovitelných zdrojů. Do tohoto businessu jste vstupoval právě proto, že jste zastáncem, nebo spíš proto, že tam byla vidina rychlé návratnosti té investice?

Předtím jsem měl poradenskou firmu a důvod, proč jsem vůbec začal přemýšlet o nějaké změ-ně, byl ten, že když se za sebou otočíte, nic moc stálého tam nevidíte.

Toto byl skutečně ten hlavní hnací motor. Obnovitelné zdroje byly v roce 2006 relativně na začátku. Samozřejmě Německo bylo tahoun, takže když jsme se dívali zvenku na Německo, bylo vidět, že to jde, že to má směr.

Zastáncem jsem, já si myslím, že je to správný směr z mnoha důvodů, a samozřejmě můžete být zapálení, ale pokud vaše firma nebude vydělávat, dlouho existovat nebude. Takže to jde ruku v ruce, ale určitě to není o nějakém zlatokopectví a rychlém zbohatnutí. Určitě takové případy byly, že někdo vydělal hodně rychle peníze a utekl, někteří i ztratili hodně peněz a v určitých případech i všechno. Ale my se na to díváme z velmi dlouhodobého pohledu, takže určitě ta podpora tady v České republice a v jiných státech pomohla v rozjezdu, ale kdybychom si chtěli užívat peněz, všechno prodáme a sedíme na pláži. My spíš vnímáme tu globální příležitost, a že té práce je hodně. A uskladnění energie dále nakopne a zvýší možnosti pro využití fotovoltaiky, takže je práce na dalších 30 let.

 

Jedna z největších elektráren, na které Vaše společnost pracovala, se nachází u brněnského letiště. Chystáte realizaci ještě většího projektu, nebo se budete soustředit spíše na menší elektrárny a jejich servis?

To ukáže čas. V tuto chvíli se v Evropě moc nestaví, takže jediný trh, na kterém jsme v tuto chvíli aktivní, kde stavíme, je Austrálie. Tam je zatím velikost projektu menší, než to, na co jsme byli zvyklí zde v Evropě. To znamená ve stovkách kilowattů. Teď se tam pomalu otevírají možnosti pro výstavbu velkých elektráren, takže máme více projektů, kde ta velikost většiny z nich se přibližuje tomu, co jsme stavěli v Brně. My jsme ji nestavěli úplně celou, má 20 megawattů, ale máme pár projektů, kde máme mezi 10 a 15 megawatty, plus jeden, který by to převýšila zásadním způsobem. Teď samozřejmě uvažujeme o vstupu na další trhy, kde ale vždycky ten náš přístup

 __________________________________________________________________

„Dnes ta podpora obnovitelných zdrojů všeobecně jde přes zelené certifikáty.“

 __________________________________________________________________

 

je opatrný. To znamená, že když chceme na novém trhu uspět, musíme se učit a většinou i ty distribuční společnosti se musí učit, jak připojit fotovoltaickou elektrárnu. My se tam vlastně chceme uchytit postupně, nechceme tam přijít a hned stavět 20 nebo 50 megawattů, ale spíš si to osahat na menším. Jak říkám, nejdřív se naučit chodit, pak běhat, pak létat a časem se tak určitě propracujeme k větším elektrárnám, ale spíš chceme začít s menšími, to znamená megawatt, pak třeba 5, pak 10, když to zjednoduším.

 

Zmínil jste australský trh. Liší se od toho evropského z pohledu spotřebitele nebo legislativy?

Občas narážíme na lidi, kteří si myslí, že tam ten proud teče jinak, ale on teče úplně stejně. Samozřejmě mají jiné technické standardy pro připojení do distribuční sítě, používají se jiné certifikace, takže ty komponenty jsou jiné. Způsob ochrany těch elektráren je jiný, v určitých oblastech i přísnější a ten trh se liší v tom, že v minulosti byla podpora obdobná jako v České republice, přes výkupní ceny pro malé střešní instalace a domácnosti.

To už je minulost. Dnes ta podpora obnovitelných zdrojů všeobecně jde přes zelené certifikáty, v tom se to neliší zásadně od situace v Rumunsku. Možná snad v tom, že v Austrálii se ten systém nemění, v Rumunsku bohužel ano. Ten systém je nastaven velmi zajímavě, to znamená, že existují dva druhy těch certifikátů. Pro zařízení, která mají do 100 kW peak--maximální výrobní kapacity a je jedno, jestli je to fotovoltaika, vítr nebo třeba biomasa, tyto certifikáty teoreticky mají vyplácet do roku 2030, ale do těch menších instalací na ty certifikáty dosáhneme na to celé budoucí období předem na základě nějaké předpokládané výroby a existuje trh, na kterém je dokážeme obratem prodat. To znamená, že výrobci a velcí spotřebitelé energie musí část své výroby nebo spotřeby pokrýt z obnovitelných zdrojů energie, nebo koupit certifikáty, a ty jsou na trhu, takže já ty certifikáty dostanu na 15 let dopředu, teď už jen na 14, a dokážu je okamžitě prodat. To znamená, že vlastně pro mě je to něco jako investiční dotace a pokrývá to zhruba jednu třetinu nákladů na výstavbu. A pak tu elektřinu buď spotřebovávám, nebo prodávám. U těch větších instalací, to znamená nad 100 kW, dostáváme ty certifikáty průběžně vždycky na základě výroby začátkem toho dalšího roku. Tyto certifikáty mohou na trhu také prodat, ale paralelně prodávám tu elektřinu, nebo ji sám spotřebuji. Je to robustní systém podpory a v tuto chvíli vidíme, jak stále klesají ceny komponent. Takže to začíná stačit pro to, aby se ekonomicky dala postavit elektrárna v Austrálii, kde je i ten osvit vysoký. Australie je vlastně nejslunečnější kontinent na světě.

 

Společnost Photon Energy se také zabývá efektivním skladováním elektrické energie. Pracujete na vlastním řešení, nebo spolupracujete se společnostmi, jako je například Tesla Motors?

Neexistuje jedna baterka, která bude schopná řešit všechno, protože těch typů je hodně, mají různé celkové životnosti, jsou více či méně náchylné na kompletní vypětí a je to otázka váhy. To znamená, že když dělám baterii do auta, pak každé kilo je důležité, a pokud to budu mít ve sklepě, pak to klidně může mít 5 tun, cena je rozdílná, takže je vždycky nutné najít to správné řešení pro danou situaci.

 

A jaký je Váš názor na směr, kterým se Tesla, potažmo Elon Musk ubírá? Myslíte si, že je tato americká společnost budoucností ve využívání solární energie?

Tesla je samozřejmě firma, která je marketingově velmi šikovná, myslím si, že u těch automobilů skutečně udělali velmi dobrou práci. Co se týče baterek, jejich sázku na lithiové řešení ze svého pohledu také vnímám jako relativně riskantní a sice nejsem velký expert, ale z mnoha stran slyšíte, že lithia je málo, údajně je těžba velmi špinavá, tedy velmi závadná pro přírodu, a údajně není ještě úplně vyřešená recyklace těchto baterek, to znamená, že dost často je to použití jednorázové a tím, jak ta poptávka roste, roste i cena a myslím, že tento rok už velmi výrazně, takže klidně může narazit na to, že sice bude fabrika, ale vstupní zdroj bude tak drahý, že výroba těch baterek nebude úplně zajímavá.

Jsme ve fázi poměrně bouřlivého vývoje. Kde je Tesla určitě důležitým hráčem, to jsou automobily, ale teď se zase probouzejí konkurenti z Číny a z jiných oblastí, takže tam bude mít hodně práce, v té oblasti baterek, myslím, je spousta otazníků a co se týče fotovoltaiky, myslím si, že ta jejich role v globálním měřítku bude zanedbatelná. Ale určitě je pan Musk člověk, který má velké vize a má schopnost a prostředky alespoň je rozjet a je to určitě velká podnikatelská osobnost.

 

Jaká je v současnosti vize skupiny Photon Energy? Chystáte se vstoupit i na další světové trhy, nebo je vaším cílem spíše zvyšovat tržní podíl na současných trzích?

Na současných trzích – teď mám na mysli hlavně evropský – je naším zaměřením hlavně správa a údržba elektráren. U komplexní správy, kde se dneska už na českém trhu sice pomalu, ale jistě dereme na první místo. Snad příští rok se tam dostaneme. Vidíme stále velký potenciál na Slovensku a v Rumunsku, kde je náš podíl na trhu stále ještě menší.

Co se týče celé škály našich služeb, to znamená development projektů, výstavba, třeba i investice, to znamená výstavba vlastního portfolia, pak v tuto chvíli se díváme na nové trhy, kde vidíme velmi výrazný prostor. Evropě a severní Americe se chceme vyhnout a vnímáme potenciál ve střední a jižní Americe, na určitých asijských trzích a samozřejmě postupně v Africe, takže tam vidím budoucnost naší firmy pro její geografický rozvoj.

Pak ještě zahajujeme rozšíření našich aktivit, a sice směrem k úpravám vody. To znamená, že my jsme dlouho uvažovali, jestli nepřidat jiný obnovitelný zdroj. To jsme zavrhli, ale globálně je dnes vedle čisté energie právě čistá voda možná to větší téma, stejně jako

schopnost vyrábět elektřinu decentralizovaně s fotovoltaikou, částečně ji uskladnit přes baterie, to znamená, že je poté možné čerpat a čistit vodu na místech, kde to dnes nejde, protože není energie. Toto je oblast, ve které se pozvolna chceme rozvinout a být schopní dodat systémy na čištění sladké vody, ale i desalinaci v oblastech u moře. Ty systémy jsou, takže tam nejde o to vymyslet novou technologii, spíše systém správně nadimenzovat.

 

Než jsme začali rozhovor, ukázal jste mi vizitku smíšené obchodní komory Česko-tichomořské aliance, chcete nám k ní také něco říct?

Minulý rok jsme se začali poohlížet po možnostech v latinské Americe, kde jsme mapovali možnosti, a došli jsme k závěru, že z pohledu ČR neexistují žádné dobře fungující obchodní komory. Jsou asi dvě nebo tři a moc nefungují, takže jsme se tak trošku náhodou dopracovali k tomu, že jsme převzali existující Česko-panamskou obchodní komoru, dali jí nepatrně nový rozměr, takže nyní ta smíšená obchodní komora Česko-tichomořská aliance má propojovat podnikatele z České republiky, časem bude mít třeba členy ze Slovenska, ale primárně podnikatele z ČR a zemí Tichomořské aliance, což je velmi zajímavé uskupení, o kterém jsem předtím nevěděl. Ale myslím, že to zdaleka ještě není tak známé jako jiné spojení, třeba Transpacific Partnership nebo Mercosur. Tady se jedná o propojení Mexika, Kolumbie, Peru a Chile, které se snaží v zásadě vytvořit společný trh tak, jak ho známe v Evropské unii.

Česká republika se v létě stala pozorovatelem v Tichomořské alianci a my to vnímáme tak, že ČR je teď vlastně nucena se na tyto trhy více zaměřit. Už delší dobu se snaží diverzifikovat své exportní portfolio. Jak víme, převážná většina exportu směřuje do EU, z toho většina do Německa a ta aspoň trošku významná protiváha, Rusko a bývalý SSSR, v posledních letech odpadla. Už před třemi roky MPO zvýšilo svou aktivitu. Bylo vytyčeno 20 států, které jsou prioritou. Přesto všechno se latinská Amerika jeví relativně zoufale poddimenzovaná, co se týče fokusu českých podniků na straně jedné a jejich oficiální politiky na straně druhé. Vypadá to, že časem Tichomořská aliance po-roste. Už teď se Panama a Kostarika, ačkoli jsou malé, chtějí přidat. Teď po volbách údajně byl i zájem ze strany Argentiny, je tedy dost dobře možné, že se časem ke Kostarice a Panamě přidají další státy. A dnes už ty 4 státy, které v Tichomořské alianci jsou, představují 8. největší ekonomiku světa. Takže z pohledu českého exportu je to určitě oblast, která stojí za zvýšenou pozornost.

 

Mezi Vaše koníčky patří i letectví, jak často a jakým způsobem se tomuto hobby věnujete?

Bohužel po založení firmy už vůbec. Než jsme založili Photon Energy, tak jsem to téměř dotáhl, ze 45 hodin jsem měl nalétáno 41 a pak už nebyl čas. Takže dnes už čistě pasivně. Občas víc než je možná zdrávo. Rád bych se k tomu vrátil, snad budu mít ještě příležitost.

 

A nastoupil místo letectví nějaký jiný koníček?

Můj koníček má dnes 90 cm a 13 kilo (smích). Také je to v omezené míře sport a zdravý životní styl.

 

Georg Hotar

Spoluzakladatel a výkonný ředitel společnosti Photon Energy zaměřené na fotovoltaiku, jež má sídla po celém světě a jež spravuje hodnotový řetězec fotovoltaických elektráren od rozvoje projektů po provozní a údržbářské služby. Z Photon Energy vzešla poradenská firma Global Investment Protection AG se sídlem ve Švýcarsku, jež se zaměřuje na ochranu investičních řešení do obnovitelných energetických zdrojů a dalších oblastí. Více najdete na www.photonenergy.com a www.globalinvestmentprotection.com.