Co je dodavatelsko-odběratelské financování (SCF)?

Pod pojmem „dodavatelsko-odběratelské financování (SCF)“ je obecně chápán soubor finančních úvěrových produktů a zajišťovacích technik, jejichž cílem je financování obchodních toků mezi dodavateli a odběrateli tak, aby docházelo k optimalizaci využití jejich provozního kapitálu, zajištění dostatečné likvidity a redukci rizik protistrany spojených s existencí krátkodobých obchodních pohledávek na bilanci dodavatelských subjektů.

Tyto obchodní pohledávky typicky vznikají z nezajištěných dodávek zboží a služeb bez podpory dokumentárních či bankovních zajišťovacích instrumentů, kde hlavním dokladem potvrzujícím existenci takové pohledávky je faktura.

Obchodní pohledávky mohou vznikat jak z domácího obchodu, kdy dodavatel i odběratel jsou českými subjekty tak ze zahraničního obchodu, kde jednou z obchodních protistran je subjekt mimo Českou republiku.

Vymezení hlavních produktů a služeb SCF

Produkty a řešení SCF zasahují obě strany bilance subjektů zapojených v dodavatelsko-

-odběratelských  vztazích:

1.            Služby iniciované dodavateli

a.            Zálohové financování pohledávek

– faktoring

b.            Odkup obchodních pohledávek s diskontem – forfaiting

2.            Služby iniciované odběrateli

a.            tzv. Approved Payable Finance – reverzní faktoring / confirming

b.            Dynamické  diskontování

3.            Širší pojetí SCF navíc zahrnuje

a.            Předfinancování obchodních pohledávek

b.            Financování zásob

S oblastí SCF jsou dále spojeny:

1.            Dokumentární obchody a tzv. Bank Payment Obligations

2.            „Tradiční“ trade finance (Exportní úvěry

s pojištěním komerčních a politických rizik)

3.            Cash Management

4.            Měnové konverze a zajišťování

Ekonomické, tržní a regulatorní podmínky pro SCF

Podle projekcí WTO vzroste v příštích 15 letech objem světového obchodu o více než 70 %.

Další analýzy uvádějí, že už v dnešní době je 80 % světové obchodní výměny spojeno s nějakou formou financování.

Optimistický je i převládající názor na vyhlídky české ekonomiky a jejího příspěvku do světové obchodní výměny. V období pokračující konjunktury v následujících letech lze předpokládat růst obchodních toků

________________________________________________________________________________

„Podle projekcí WTO vzroste v příštích 15 letech objem světového obchodu o více než 70 %. Další analýzy uvádějí, že už v dnešní době je 80 % světové obchodní výměny spojeno s nějakou formou financování.“

 _________________________________________________________________________________

v dodavatelsko-odběratelských řetězcích na našem území v řádu 4 – 5 % ročně.

Pozornost aktérů domácího a světového obchodu je přitom stále více upírána na finanční zdraví celého dodavatelsko-odběratelského řetězce, jehož jsou součástí. Naproti tomu

z celé řady důvodů dodavatelé volí jako platební podmínku otevřenou platbu s odloženou dobou splatnosti. Tyto dva trendy přirozeně multiplikují potenciál SCF.

V rozvinutých západoevropských zemích a USA je tento koncept již velmi etablovaný, což dokládá 30 – 40 % roční růst objemu realizovaných transakcí v segmentu velkých mezinárodních bank v uplynulých letech. Toto tempo bude mít směrem ke konci dekády tendenci ke korekci na cca 10 % ročně. Na druhé straně regiony jako Střední a Východní Evropa, Indie a Čína mají strmý růst SCF teprve před sebou.

Dalším zjevným trendem je přesun SCF z mezinárodního do domácího prostředí a v rámci jednotlivých ekonomik od velkých společností směrem k segmentu SME.

Elektronické transakční kanály a digitalizace původně papírových instrumentů (objednávky, faktury, dodací listy…) radikálně mění charakter vztahů mezi aktéry obchodní výměny. Rozvoj nových technologií stojí rovněž na pozadí SCF. Širší uplatnění elektronické faktury v budoucnu nicméně zcela změní půdorys finančních služeb v této oblasti. Již v dnešní době je zjevné, že do této oblasti vstupují nebankovní subjekty, jejichž konkurenční výhody vůči bankám jsou především ve vyšší technologické vyspělosti a soustředění, které této problematice věnují. Zajímavou úlohu v této situaci mohou sehrát původně monoproduktové finanční instituce (e.g. faktoringové / forfaitingové společnosti, platební instituce, správci a vymahači pohledávek), jejichž finanční a lidské zdroje lze snadno koncentrovat na oblast SCF.

Pokud jde o současný stav této disciplíny v sektoru finančních služeb v ČR, pak jej lze charakterizovat poměrně vysokou mírou fragmentace. Zavedené lokální banky k SCF přistupují tradičním přístupem povětšinou izolované nabídky různých produktů bez zřejmé syntetické koncepce a adekvátních technologických platforem. Výjimku tvoří české pobočky některých globálních bank, které jsou schopny tyto služby poskytovat primárně své mezinárodní klientele podnikající v ČR, povětšinou však na smluvním a právním podkladě západoevropských zemí.

Vedle toho se postupně profilují původně „monoline“ nebankovní subjekty zejména pro- středí služeb elektronické fakturace, diskontní- ho financování nebo správy pohledávek. Tyto subjekty však povětšinou naráží na nedostatek vhodné klientely, absenci kvalitních referencí a nedostatek finančních zdrojů.

Z regulatorního pohledu je na oblast SCF nahlíženo poměrně příznivě. Sektor je v této době mapován s cílem jej definičně vymezit. Tyto snahy byly od počátku zřetelné například u Evropské Bankovní Asociace (EBA). V současné době probíhá stejná aktivita na půdě Mezinárodní Obchodní Komory (ICC). Obecně se má, nicméně za to, že BASEL III může mít na rozvoj produktů a technik SCF dokonce pozitivní efekt díky tomu, že bilanční aktiva SCF mohou být vnímána jako tzv. obchodní dluh s výrazně redukovanými kapitálovými požadavky ve srovnání se standard- ním dluhovým financováním, které se v novém regulatorním prostředím pravděpodobně stane nákladnější variantou.

Ing. Pavel Chlumský

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Od začátku své profesní kariéry se věnuje korporátnímu bankovnictví a problematice financování podnikatelského sektoru. Druhou polovinu devadesátých let strávil v londýnské City v oblasti financování rozvíjejících se trhů Střední a Východní Evropy. Poté zastával vrcholové

manažerské pozice v Živnostenské bance a v České spořitelně. Ve francouzské bankovní skupině Credit Agricole CIB působil na pozici generálního ředitele pro Českou a Slovenskou republiku. Jako lektor a konzultant se věnuje problematice financování v dodavatelsko-odběratelských vztazích, financování strategických projektů, prodejních dovedností, utváření a vedení týmu, sales managementu a CRM v korporátním bankovnictví.