Řízení sebe sama
26.10.2017Moc rád učím time management. Určitě jste o něm někdy slyšeli. Někdo si myslí, že má time management v malíčku, a někdo, resp. si troufám říct, že většina z nás, kdyby se někdo zeptal, by se sklopenýma očima přiznala, že by na něm potřebovala trochu „zamakat“.
Jenže co to vůbec je za téma? Většina lidí si myslí, že je to o řízení času. Což je vlastně docela nesmysl, jak mi jednou na kurzu v IT firmě vysvětlili chlapci, kteří vystudovali „Matfyz“,že sorry jako, ale nemůžete nás učit řídit čas, ten si tak trochu plyne sám a je to fyzikální veličina, takže co tu vlastně vůbec děláme? A měli chlapci pravdu, je to tak trochu od nás arogantní myslet si, že můžeme řídit čas. Ten time management, který se v současnosti učí a o kterém se píše, je tzv. time management IV. generace. A zde vyvstává další otázka, jaké že generace? A proč zrovna čtvrté a ne páté nebo třetí? Co to zase je za nesmysl od lidí, kteří nemají moc co na práci, tak raději učí?
Odpověď na první otázku je snadná. Moderní time management přestal učit, jak si máte plánovat čas, jak využívat diář a kdy máte vstávat. Toho je plný internet, na to nepotřebujete chodit a platit si kurz. Nehledě na to, že když jste někde zaměstnaní, pak vám čas v podstatě řídí vaše firma, a když máte vlastní firmu, pak vám ho zase řídí vaši klienti. To, co se učí a proč si to lidé platí, je téma tzv. sebeřízení v čase, který vám byl dán. A není to téma určené jen manažerům a manažerkám, i když u nich je to v současné době jeden z předpokladů správného a úspěšného vedení lidí i procesů. Je to téma platné pro všechny. Proto ta IV. generace.
Ta první ukotvená za časů Forda a jeho závodů, byl a v podstatě jen o tom, co dělat. Ta druhá, rychle nahradivší tu prvou, přidala už nejen co, ale i kdy. Ta třetí generace přidala jak (moc hezky o tom mluví ve svém slavném TED videu Simon Sinek, který to vše nazval „golden circles“). Jenže pak přišla devadesátá léta minulého století, která otevřela Pandořinu skříňku emoční inteligence. Ta začala vyplňovat mezery, které vznikaly v řízení firem a společností. Lidé v řídících pozicích si začali všímat, že mít správně naplánovaný diář nestačí, resp. není zárukou úspěchu. Že i když máte mnoho škol a k tomu MBA, ale přitom o sobě nic nevíte nebo nechcete vědět a vaše emoce ve vás a vůči lidem, se kterými žijete, lítají od čerta k ďáblu, to vám moc úspěchu a štěstí nepřinese. Proto bylo na čase postoupit dál a dát dohromady tzv. time management IV. generace, který na to co, kdy a jak trochu kašle a veskrze se věnuje tématům sebepoznání, sebeřízení a sebevedení a mnoho dalším začínajícím na slovo „sebe“.
A najednou se na kurzech s tímto tématem začaly objevovat otázky typu: víte, jaký je váš smysl, resp. účel? Ano, bavíme se o „tom“ smyslu, jakože života. Kam jdete? Na čem tento účel stavíte? Jaké jsou vaše vzorce chování a myšlení? Kde se vzaly? A jaké vlastně máte hodnoty? A daří se vám je naplňovat? Jakou máte vizi? (a ano, je mi jasné, že toto slovo, je v českých a moravských luzích a hájích velmi zprofanované, proto si jej můžete nahradit slovy, jaký je váš „sen s termínem“. Jenže bez jasně stanovené vize těžko můžete vést nejenom sebe, ale i druhé lidi (od své rodiny, kamarády, pro své kolegy a kolegyně ve firmách). Tušíte, co vás vlastně blokuje? A když to tušíte, víte, co s tím? Jak se těchto blokád zbavit nebo je překonat?
A v neposlední řadě, jaké jsou vaše cíle a strategie, které vám pomohou naplnit vaší vizi?
Ano, možná máte při čtení těchto řádků pocit, že to jsou zase „žvásty“, kterými se někdo dokáže živit. Jenže ruku na srdce, položili jste si někdy výše zmíněné otázky? Jaké jste dostali odpovědi?
Existuje jeden výzkum, který hledal příčiny, proč někteří z nás chodí pozdě na schůzky a také plní až po termínech úkoly, které jim byly dány. Ta hlavní příčina výzkumníky docela zaskočila. Jasně že tam zazněly příčiny ve smyslu, že se lidem nechce čekat, proto raději chodí pozdě, nebo si někde sami v sobě řekli, že je lepší pro můj status ředitele, když si na mě lidi počkají, ať vidí, kdo jsem, nebo to prostě měli naučené z rodiny. Jenže úplně nejčastější příčinou, proč lidé někam chodí pozdě, bylo prostě a jednoduše to, že tam nechtěli být. Jejich vnitřní motivace byla na nule. Proto je dobré vědět, jestli to, co děláte a s kým to děláte, má pro vás smysl. A je jedno, jestli je váš smysl v tom zabezpečit rodinu nebo objevit lék na rakovinu. Je váš, a to se počítá.
A nakonec mám pro vás ještě jednu otázku, která by vám mohla pěkně nastavit zrcadlo v tom, jestli děláte to, co dělat máte. Ta otázka zní: „Co byste chtěli dělat, kdybyste neměli strach?“ Pokud je na ní odpověď v rozporu s tím co děláte, možná je čas na time management čtvrté generace.
Kdo je Honza Vojtko
__________________________________________________________________________________
Honza se neustále učí. Prošel si všemi možnými cestami vzdělávání, od vyučení po vysokoškolské vzdělání, které si teď neustále rozšiřuje o jeden výcvik za druhým. Stihl vystudovat na magistra na poli vzdělávání dospělých se specializací na psychologii. Má za sebou výcviky v koučování, od ryze strukturovaného results coaching systemu po intuitivni a skupinové. Kromě vzdělávání dospělých ve všech možných formách se věnuje párové terapii, ve které využívá principy kognitivně behaviorální terapie a bodyterapie. Pár let je na volné noze a věnuje se podnikání, před tím ale byl samozřejmě zaměstnaný na všemožných pozicích od interní komunikace přes marketingovou, až po management útvaru learning and development. Kromě toho píše knížky pro děti, články pro dospělé a natáčí videa. Občas ho můžete slyšet i někde v rádiu. Svoji práci miluje.